Hranice ovládání
-
Limits of Control, The
-
Hranice ovládania
Krimi / Drama / Mysteriózní / Thriller
USA, 2009, 116 min
Režie:
Jim JarmuschObsah
-
Osamělý muž beze jména putuje španělskou krajinou a u kávy se setkává s tajemnými lidmi a sbírá indicie. Jaké jsou jeho úmysly a co se píše na vzkazech z krabiček od zápalek? Jim Jarmusch se vrací, aby dokázal, že není tvůrcem jednoho stylu a opakujícího se tématu. Přes přítomnost řady stálých hereckých tváří (Bill Murray, Tilda Swintonová, a zejména Isaach De Bankolé) představuje tento snímek překvapivé dílo i v rámci pestré filmografie slavného tvůrce. Ten si ke spolupráci tentokrát přizval nejen vyhlášeného kameramana Christophera Doyla (Stvořeni pro lásku), ale i syrové japonské drone rockery Boris. „Jaké by to asi bylo, kdyby Jacques Rivette předělal mistrovské dílo Johna Boormana Point Blank? Anebo kdyby Marguerite Durasová předělala Samuraje Jeana-Pierra Melvilla?“ přemýšlí režisér a dodává, že při natáčení snímku myslel na evropské kriminální filmy 70. a 80. let, mezi nimi díla Francesca Rosiho. (MFF Karlovy Vary) -
Film sa odohráva v rozličnom okolí súčasného Španielska, kde mysteriózny, osamelý hrdina (Isaach De Bankolé), ktorého aktivity ostávajú úzkostlivo mimo zákona, musí dokončiť rozrobenú prácu. Neveriac nikomu, plní úlohu, ktorej cieľ nie je spočiatku prezradený. (DareDeVill)
Komentáře uživatelů k filmu (230)
-
_paya
parada. ten kdo tu hlasa samy negativa nepochopil, ze nekdy je potreba na film nahlizet visualne - jako na serii vybornych fotografii. film jsem nepochopil, ale to neznamena ze sem budu psat jaky je to odpad. libil se mi vizuelne, kamera+kompozice.. proste parada(22.7.2010)
-
closed.eye
Mrzí mě nízký hodnocení spousty lidí, která Jarmusche neprokoukla: že nejde v prvé řadě o děj, o jeho pochopení, o jednoznačnou logičnost, o příběh jako takovej. A nemá cenu vypisovat, "jak na něj", "poradit" můžu jedině: proboha, nesnažte pořád tolik něco chápat. Relaxujte, nasávejte atmosféru, potom to bud' přijde - naladíte se na jeho vlnu, anebo nepřijde nic a zkrátka už se k Jarmuschovým filmům nevrátíte, z toho se přece nestřílí. Fakt nemám ráda, když si někdo opakovaně činí násilí a výsledkem je stejně jenom jedovatá slina. Tomu nerozumím. Nemáte ho rádi? V pořádku... U Hranic ovládání chci vyzdvihnout skvěle gradující rytmičnost, potěšující humorný maličký kontrasty, kdy je "vždycky všecko stejně a současně něco trošku jinak", výkon hlavního představitele, vše podtrženo zajímavou hudbou a fantastickou kamerou (miluju perverzně dokonalý kompozice!!! Jestli někdo onanoval, tak rozhodně kameraman, skvělá práce! :-)). Níže čtu "audiovizuální trip" - termín, kterej sedí dokonale. Mám Tě zkrátka ráda, Jime :-)...(19.9.2010)
-
Kroup4
Byl to sice jeden z Jarmuschových slabších filmů,ale pořád je to nadprůměr.Jarmusch má zajímavý styl natáčení a vyprávění a ne každému jeho počiny sednou,mě se jeho styl líbí a líbil se mi zatím každý jeho film.Tenhle film je zas trošku jinčí než jeho ostatní a proto asi má tolik negativních hodnocení,já osobně dávám **** za kouzlo jeho filmů.Film nemá cenu rozebírat,jeho filmy se prostě musí vidět...(28.2.2011)
-
hero_bk
odpad!Dvě hodiny absolutně NIČEHO! Je vážně umění natočit film, ve kterém se dvě hodiny nic neděje, a navíc ani nepřijde pointa, která by tomu všemu třeba aspoň nějak dala smysl. Divácké utrpení v nejkrystaličtější podobě. Nejhorší na tomto filmu je, že ho nemůžete vypnout, protože je nutkání zjistit, jaký to dá všechno smysl, silnější, a na konci zjistíte, že to žádný smysl nedává... P.S.: Korunu tomu všemu dává ta odpudivá nerdka, co na sobě ani v jednom záběru nemá kalhotky...(4.3.2012)
-
doublejo
odpad!Vystizny nazov. Uz dlho som v polovici filmu (a este k tomu v kine) seriozne neuvazoval, pri tom ako mi klipkali oci, ci sa dokazem ovladnut a film dopozerat, alebo vazne hodim slofika. Rozhodol som sa pre to prve a urobil som velku chybu.Ten spanok by mi prospel urcite viac, pretoze toto bola neskutocna pomala, nezmyslena nuda. Pan Jarmusch ked natocite dalsi film typu Ghost Dog, potom vam odpustim.(18.9.2009)
-
Humprt Pum
Totální vizuální orgie. Sen uprostřed reality. Realita uprostřed snu. Svět se bude točit dál nezávisle na nás všech. Místo abychom nastoupili a nechali se vézt, snažíme se zabývat vším, jen ne jízdou samotnou. Jarmusch má oči snad i na chodidlech. Prostřednictvím zraku vraha nás nechává nazřít do jeho intimního světa barev a úhlů. Ztotožňuji se s kritikou Los Angeles Times: http://articles.latimes.com/2009/may/01/entertainment/et-limits1 "Jarmusch has said he was inspired by a trifecta of a William Burroughs essay, from which the film's title and its theme of words as the ultimate source of control and power are drawn; French crime dramas of the '70s and '80s; and John Boorman's thriller "Point Blank." All that would put you in mind of a noir experience, where the action is tense and philosophy is left for another day. That is not what Jarmusch has given us. Instead the film is like a series of sun-saturated French impressionist paintings, so beautifully is it shot by cinematographer Christopher Doyle and so soft-focus is its narrative. Each character enters and defines the space and the story in his or her own way, loosely linked moments with De Bankolé's mission providing the connective tissue, a classic Jarmusch approach. It is an exceedingly fine supporting cast led by John Hurt as Guitar, a Tennessee Williams sort of genteel philosopher; Gael García Bernal as the roughed up cowboy, Mexican; and Tilda Swinton as the trench-coat clad film star Blonde. Bill Murray, who was the spine of the writer-director's last film, 2005's "Brok- en Flowers," is just a quick stroke cameo here as American, though Ugly American would have been a better sobriquetAs with all Jarmusch films, there is much unexplained, the ambiguities left to reside in long stretches of silence. All of which makes "The Limits of Control" a little like guided meditation with suggestions floated, waiting, left untethered. It's up to you to distill meaning -- which will leave some convinced the director is merely self-indulgent, and others deeply satisfied. I fall into the deeply satisfied camp with what may well be Jarmusch's most enigmatic film yet. In the opening scene when De Bankolé meets his first contact, he is told, "Use your imagination," which turns out to be sage advice for us as well."(7.11.2009)
-
komando
NE ! Vyprázdněná narace, dejme tomu, je jedna věc, ale vyprázdněný film je věc druhá...(4.3.2010)
-
iNKa 1104
... já se nechala unést ... rorýsi za oknem pokoje občas přelétly i do španělských uliček ... stejně jako cinknutí šaliny ... zenově plynoucí čas s Isaachem, s jeho sochařsky řezanými rysy tváře, jakoby ani nebyl ... asi to byl jenom sen.(22.5.2010)
-
Dr.Gonzo
nebudu nic zastírat, nepochopil sem HO... chvílema sem se nudil a všechno ze mě spadlo až při závěrečné scéně(7.8.2010)
-
pursulus
Mistr tesař. K tomuto snímku se kafe a cigáro nehodí. Spíš pořádný panák rumu pro přežití. Použití obdobných "komorních" postupů jako v tak civilním, lidském snímku "Kafe a cigára" se tady zcela minulo účinkem. Pánbu ví, proč si toho takový tvůrce jako je Jim Jarmusch nebyl dopředu vědom, proč tak špatně odhadl režisérskou práci na scénáři (aj, scénář psal taky on). Potřeba natočiti byla asi tak silná (pohnutky zde nezkoumám), že tvůrce nechal se oslniti svým vlastním reflektorem. A vzniklo z toho dílo nepoutavé, jako celek mdlé, navíc neodvážné (ani tu mandu ta kráska na gauči neukáže, i když se to přímo nabízí, snad pouze takové záběry by dílo pozvedly). Příběh dobra a zla ve světě, příběh špinavého pozadí politiky, skutečných vládců, těch superbohatých, příběh spiknutí obyčejných lidí, našeho obyčejného světa, proti tomuto zlu vyslavšího svého pomstitele. Námět tak bohatý na obsah a tak silný... Tak proč se to nepovedlo, kde je ta chyba? Oblouk komorního podání a citlivé práce s detailem na jedné straně a námětu a povahy příběhu na straně druhé je disfunkční a nepřesvědčivý; topornost hlavní postavy, jejího ne lidsky pravděpodobného chování je nakonec silnější než příběh sám... Chápu, proč se náš hrdina chová právě tak; nesmí si zadat, má-li splniti tak neuvěřitelně obtížný úkol, jako zbaviti Hydru její hlavy; ale jeho procházení skutečným světem, skutečnými místy a styk se skutečnými lidmi připomíná loutku; že loutka může býti jako živá, oživí-li ji mistr loutkář, je velmi uvěřitelné; o to neuvěřitelnější je, že náš mistr tesař se tak utnul. Sbohem, JJ... u dalšího tvého snímku! Poznámka: Půvab městských kulis, kaváren a spikleneckých rozhovorů našeho hrdiny, o němž se zmiňuje ve svém poznamenání uživatel weitinger na FDb, je to jediné, čím Jim Jarmusch dostává své kvalitní tvorbě... Tím ale příběh svoji funkční nespojitost nezachrání.(7.2.2011)
-
mcleod
Dokonalý film. Jarmusch točí dva typy filmů. Na jedné straně jsou "pohodové filmy" zachycující "všední" život "všedních" postav (např. Broken Flowers, Night on Earth), na straně druhé jsou surrealistické filmy ve stylu Dead Man nebo právě The Limits of Control. A protože mám rád, když se mohu hluboce ponořit do nějakého originálního filozofického filmu, který je schopen mi něco přinést, je pro mě tento film naprostým skvostem. Už samotné ubíhání příběhu, kdy sledujeme postavu s posláním, které neznáme, mi přišlo zajímavé, než jsem ve filmu objevil hlubší myšlenku a hlubší poselství. To je vlastně velmi podobné Jarmuschově nejstaršímu filmu Permanent Vacation, jen forma jakou byl film natočen mi vyhovovala více v tomto případě. Důležitá je závěrečná scéna s neznámým členem amerického establishmentu. Pomsta je k ničemu, jde pouze o vyjádření opovržení vůči kravaťákům a vlastně celému materialistickému vidění světa. Na druhé straně je skrze celý film oslavována nezávislá duchovní stránka života, včetně filmu, hudby, malířství a vědy. To je tedy ta podstatná část života, nikoli ta materiální, která se snaží všechny ovládnout, ale která potřebuje armádu ochranky, a přesto neunikne zničení duchovními hodnotami. Ty na rozdíl od jednoduchého prostého vidění světa materialismem díky své představivosti vidí svět v jeho krásné složitosti a umělecké interpretaci. Co na tom, že možná nejde o realitu. Realita je relativní. Co je podstatné... NO LIMITS NO CONTROL.(21.5.2011)
-
Nebešťan
Zenový thriller.(4.2.2012)
-
JohnnyBoy
Forma ční nad obsahem rozdílem několika pater. Trochu prázdný Jim Jarmush.(9.7.2009)
-
aleshat
Vynikající, Jarmusch odpovídá na otázku, jak by asi vypadal akční film naplněný filozoficko-existenciálně-estetickými monology a aluzemi a zcela bez akce. Dlouho jsem se tak nepobavil.(12.7.2009)
-
maxmi
Pomalé, přesné, přestože jen 3, v Madridu po cestě z letiště si už vždy vzpomenu, v Seville si vždy dám dvě černé kávy a v Sierra Nevadě posedím před setměním na kopci.(20.7.2009)
-
Fosgo
Filmový minimalismus …avšak pouze příběhový, jinak se na plátně odvíjí filmová hostina krásných obrazů architektury španělských domů i měst , záběrů krajiny a slyšet je i ostře podmanivá hudba japonských Boris. Zazní i flamenco … s písní mota filmu i jako připomínka země, v níž příběh probíhá. Takřka nehybná tvář hercova je uhrančivě snímána. Ta tvář i samotný příběh jsou tajenkou, k jejímuž rozluštění nám Jarmusch nedal mnoho indicií... jen útržky proslovů s odkazy na kulturu, vědu a film. „Vesmír nemá střed ani okraje“ zazní v jednom monologu, i tento film nemá střed ani okraje, má pouze pomalé tempo, několikrát se opakující takřka identické situace a příběh, jež není nijak vysvětlen. Osamělý mlčící muž, soustředěný a nemající emoce, je postava, jakých je ve filmu pomálu. Nám divákům zbývá jen dešifrovat náznaky a pokusit se zapojit fantasii … Podivná kriminálka ...(22.9.2009)
-
Narg
Jarmusch jak má být, až na ten skoro konec, který mi to zkazil. Nemůžu tady spoilerovat, ale snad víte, co konkrétně myslím.(20.1.2010)
-
jafuska
odpad!v tomto filmu se vůbec nic neděje, jen se pořád herec někam dívá, a děj zaostává, je to zbytečně natočený film, oto snad nemůže nikoho zaujmout(7.2.2010)
-
kivi.shiro
hypnotizuje a nutí přemýšlet o charakteru hlavní postavy a jejím předcházejícím vývoji, motivacích, myšlenkových pochodech.. ať už je to unuděnou neakčností nebo hlubokomyslnou meditací v obrazu i hudbě.(13.6.2010)
-
Uhura
odpad!Přemýšlela jsem, co bych na tomle veledíle dokázala ocenit. Došla jsem k názoru, že na něm nic, ale zhola nic takového nebylo. Že má Jarmusch sklony k pozérství, to je myslím jasné každému, kdo je s jeho dílem alespoň částečně obeznámen. Narozdíl od tohohle snímku to však nehraje takovou roli, aby se nad tím musel člověk pozastavit víc než jako nad úsměvným poznatkem. The limits of control je ale vyextrahované pozérství, rozvlečené do dvou hodin, do dvou více než neúnosných hodin.(19.8.2010)
