Americký ninja

Ten typ filmu, který jsem jako děcko docela žral a po letech shlédnutí se naprosto otřepal šokem. Pro ty, kteří si jej pamatují jen z dětství a chtěli by si ho po nějakých 20ti letech pustit znovu, důrazně VARUJI: Pokud jste během těch let viděli všechny ty Ong-Baky, Raidy, Protectory a vůbec většinu rubaček s Jackie Chanem, Jet-Liem, Donnie Jenem, Uko Uwaisem, Tonym Jaa atd. atd. - NEDĚLEJTE TO! Zub času jej totiž ohlodal na kost, tedy co se týče bitek. Zde se oddělí zrno od plevele, chlapi od děcek... Velmi jde z toho cítit, že choreografii dělal nějaký amík, který si nejspíš myslel, že se může rovnat asijské škole a dopadá to tak, že zatímco v těch asijských rubačkách ty bitky fyzicky bolí, zde ty bitky fyzicky bolí... tedy... rozuměj: v prvně jmenovaných údery cítíte za ty herce/ kaskadéry a zde kdybych na to koukal s nějakým asijským kamarádem, jež by dělal poctivé karate a moc nemusel americké filmy, tak bych trpěl fyzicky díky studu. To máte pocit, že koukáte na bitku důchodců v Kauflandu kvůli slevám. Hrozně pomalé, jen takové šolichání s údery 10 cenťáků od těla a spíš se tu tančí, než bije. Jinak jde o takovou neurážející a roztomile naivní filmovou osmdesátku. Je fajn, že upustili od různých 8mi bitových klávesových samplů a použili spíš motiv s vojenskou trumpetou: "Tjutududitu TJuujíííííí". (26.03.2022)

Ach, ta nostalgie. Poprvé jsem tohoto Ninju viděl v Německu v němčině někdy v mých čtrnácti. Do týdne jsem měl šuriken a vyrobeno takových ninjovských bojových hračiček, že by to nejednomu mistrovi bojových umění zamotalo hlavu, než by přišel na to, k čemu to všemu slouží. Ale ta doba je dávno pryč. Později jsem prozřel a zjistil, že to byla jedna velká béčková habaďůra. Takhle černí ninjové vůbec nefungují. Fňuk. ...Jenom ti modří a zelení s červenými puntíky. (21.10.2005)

Michael Dudikoff, nikdy nebyl můj oblíbenec, což bude tím, že se mi v mládí nějak dařilo minout všechny jeho filmy a skutečně jsem ho asi nikdy neviděl v celém filmu jako hlavní postavu. Teď to napravuji a zjišťuji, že tohle je parádní akční béčko, které je dobře ujeté, místy docela vtipné a taky správně romantické. (02.06.2016)

Ermahgerd... Jeden z nejstupidnějších filmů, které jsem v životě viděl. Pořádně se u toho člověk nemůže ani bavit, protože bitky jsou příšerně natočené a vůbec nemají šťávu, natožpak smysl - akčnější byly i v Kosmické vzpouře. Tady, když probíhá bitka, tak vždycky opodál stojí další kupa lidí se samopalama a jenom pozorujou... Michael Dudikoff to moc nezachrání, má furt nudnej pokerface rebela bez příčiny a děsně mě štval, když zabíjel protivníky na jedno ťuknutí pěstí nebo utahovacím klíčem i přes to, že porazil Steva Jamese zahradní hadicí i s kýblem na hlavě a u toho jsem se hypergebil. Neobhájí post ani Nepřemožitelnýho, protože ty ninjové, proti kterým bojuje, jsou jenom levní komparzisti co absolvovali trénink na předělanym dětskym hřišti... Nepříliš guilty pleasure béčko. (08.02.2013)

V našich končinách nespochybniteľná VHS legenda. Béčkový film, s béčkovým hercom Michaelom Dudikoffom v hlavnej úlohe vojína Joe Armstronga. Absolutne nereálna akcia plná zúfalých bojových choreografií. Smiešne naivný scenár o ninjoch, ktorí bojujú ako totálni idioti. Hodnotenie tohto snímku je u mňa výrazne ovplyvnené nostalgiou. ** (24.01.2008)