Uvolnění
Désengagement
Trennung
Disengagement
Režie:
Amos GitaiKamera:
Christian BergerHudba:
Simon StockhausenHrají:
Juliette Binoche, Liron Levo, Jeanne Moreau, Dana Ivgy, Hiam Abbass, Amos Gitai, Yussuf Abu-Warda, Verena Mundhenke, Uri KlauznerVOD (2)
Obsahy(1)
Juliette Binocheová v komorním koprodukčním dramatu reflektujícím dramatické události kolem násilného vyklizení židovských osad v Gaze v roce 2005. Násilné, armádou řízené vyklizení pásma Gazy, k němuž jako k poslední možnosti přikročila izraelská vláda v roce 2005, je jedním z mnoha traumat, které tíží tento stát a s nímž se mnozí jeho obyvatelé dodnes snaží vypořádat. Pokouší se o to i padesátiletý rodák z Haify, světově uznávaný režisér Amos Gitai, který se rozhodl přispět k tomuto tématu koprodukčním dramatem s Juliette Binocheovou a Lironem Levem v hlavních rolích. Oscarová francouzská herečka zde ztělesňuje Anu, ženu s nizozemsko - palestinskými kořeny žijící v Avignonu, které nedávno zemřel otec. Z toho důvodu za ní přijíždí její odcizený adoptivní bratr, vášnivý a impulzivní Uli, kterému pro změnu v žilách koluje krev francouzských Židů. Jeho postoj ohledně Gazy je poměrně jednoznačný a radikální. Ostatně z Francie má namířeno rovnou do Izraele, kde přijal práci právě na sporném území, úzce související s vysídlováním tamějších židovských osad. A přestože Ana s mnoha jeho názory nesouhlasí a jejich vztah se podobá tanci mezi vejci, chápe, že právě nyní nastala její životní šance. V jedné z osad v Gaze totiž před lety zůstala její opuštěná dcera, dnes již dvacetiletá mladá žena, kterou se čerstvě rozvedená Ana konečně může vydat hledat. Na nebezpečné cestě, na níž ji Uli doprovází, je k dosažení svého cíle ochotna obětovat téměř vše. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Film má výborný nápad, ale upadá hlavně díky tomu, že se v něm děje velkej houbeles. Především první půlhodina je skoro k pláči. Jenže když se hlavní hrdinka dostane do Izraele, okamžitě se film mění v daleko zajímavější drama s opodstatněnými scénami. Škoda jenom, že to režisér natočil tak nějak ledabyle a udělal si z toho osobní zpověď než vážnější film, který by mělo vidět daleko víc lidí, než si ve skutečnosti zasloužil. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $422,000║ ()
Kdyby tolik péče, kolik je věnováno mizanscéně, bylo věnováno i ostatním prvkům vyprávění, jednalo by se o brilantní film. Takhle se jedná o amorfní guláš s neurotickou Julietta Binoche, při jejímž sledování jsem se nemohl zbavit dojmu, že na tak nijakou postavu vyplýtvala obdivuhodné množství uměleckých prostředků. To platí ostatně pro celý Gitaiův film. ()
Co je potřeba k znovunastartování života, k znovunalezení jeho smyslu? Izraelský režisér Amos Gitai se zjevně dovede ptát na palčivě ožehavé věci, každopádně jeho problém tkví ve zvolené formě a vnitřní dualitě vyprávění - pakliže potřebuje k ilustrování dekadentní vyprázdněnosti života hlavní ženské hrdinky z francouzské smetánky téměř hodinovou expozici, v níž se na diváka skoro dere dřímota, aby pak v kontrastu do druhé (bohužel skoro ani ne) poloviny filmu napěchoval všechno dramatično a vytvořil skutečně nosný příběh se závěrem plným emocí a skutečnou hloubkou, něco je špatně. Škoda, že tvůrci nevyvážili dramatický oblouk svého vyprávění nějak citlivěji směrem k izraelské části příběhu (a tedy směrem k divákovi), pak to mohl být až nezvykle působivý film. Ale jinak je ono dělení na francouzskou (iluze života falešného, zdánlivého a dekadentně vyprázdněného) a izraelskou (iluze života skutečného, opravdového a doslova hmatatelného) část zajímavým prvkem, který směřuje k jednomu jedinému - deportace židovských osadníků z pásma Gazy, na jejímž pozadí se odehrává silné osobní drama matky a odvržené dcery, v němž třetí vrchol trojúhelníku tvoří nevlastní bratr. Všechny ostatní prvky filmu jsou pak na úrovni, vypíchnout lze mizanscénu a barevné ladění snímku... Škoda promarněné šance... PS: Rada pro potencionální další diváky (berte to ale s nadsázkou) - když si v kinosále nastavíte budík tak, aby zazvonil asi za hodinu, nebo na DVD tu hodinu rovnou přetočíte, budete sledovat úžasný pětihvězdičkový film... :-) ()
LFŠ 2008 Práce s mizanscénou. Stylizace Juliette Binoche po vzoru klasických hereček. Cameo režiséra. Důmyslně tlumené emoce. Významotvornost barev. Uvolnění v závěru. Jeden z nejlepších filmů "filmovky". ()
Na filmu je nejzajímavější část, která je spíše dokumentem, jež mapuje samotné stažení z vybudovaných osad. Zbytek je velmi řídký příběh, značně odbytý a tím mnohdy nesrozumitelný, protože nelogický. Některé sekvence jsou protahované do té míry, že se lze těžko ubránit usínání. Škoda, námět byl skvělý. ()
Ty dvě scény z Gazy jsou na deset hvězdiček, zbytek nudného a nepromyšleného filmu na dvě. Jako perličku lze uvést přítomnost stárnoucí sexbomby minulého století v džínách. Nejsem si jista, zda jsem Moreau vůbec kdy viděla v kalhotách a teď rovnou rifle... ()
Jeden z předlouhé řady izraelských filmů, kterými je naše země po roce 1989 bohatě zásobena. Jeho hodnota je jen v tom (za to ty dvě hvězdičky), že si můžeme představit život v Izraeli z židovského pohledu, zde konkrétně problematika stažení z pásma Gazy. Jinak je to takový ošklivý film bez myšlenky, bez naděje. Zvláště první hodina, odehrávající se zdlouhavě ve Francii, je imanentně dosti cynická; na city se trošičku zahraje až když se děj přesune do Izraele. Scénář je v začátku dosti nepřehledný, dá dosti práce zjišťovat, o co tvůrcům jde, až se nakonec ukáže, že vlastně sami nevědí, co chtěli říci. Na film se dle mého názoru dá dívat hlavně jako na dokument. ()
Maximálne nudné, čomu pridáva aj obsadenie fádnej Binoche. Réžia úplne v prdeli, zábery na objímajúce sa dieťa s Juliettou nemusí byť vždy romantické, ani na osoh, najmä ak taký záber trvá dobrú minútu. Chcelo to byť umelo emotívne, ale zapôsobilo opačným efektom. ()
Učebnicová mizanscéna, áno. Naliehavá téma, áno. Zároveň ale i najneuveriteľnejšia rola Juliette Binoche. Jej postava vyvoláva minimum stototožniteľných a pochopiteľných emócií a tým posobí až rušivo. Ak to bol autorský zámer, tak gratulujem. ()
"Armáda.. Války.. K čemu to všechno je ??" ()
Opet poeticky velmi sverazny snimek, tkermu dominuje zaverecna bezmala ctvrthodinova scena bourani zemedelske osady natocena v jedinem neuveritelne slozite komponovanem zaberu. ()
Po třech zhlédnutých filmech Amose Gitaie si dovolím říct, že jeho styl vyprávění je mi blízký svou neprvoplánovostí, i proto není pro všechny... ()
Scenár písali dvaja ľudia a je to vo filme výrazne vidieť. V prvej polovici bola Juliette veľmi neprirodzená, to ako sa snažila zviesť nevlastného brata bolo skôr trápne, ako sexi. A to má postavičku stále ako lusk. Nejaká veľká dráma sa nekonala ani v druhej časti filmu. No veľká nuda to bola. ()
Pravdu mají ti recenzenti, kteří hovoří o tom, že první (a delší) část filmu vlastně moc o ničem nebyla, hned úvodní scéna ve vlaku byla zbytečná, pak to rozvláčné zobrazení pohřbu, příběh se skutečně začal rozvíjet až ve chvíli, kdy Ana chtěla zfalšovat poslední vůli svého otce. Jeanne Moreauová si tam střihla jedinou scénu notářky, nu dobrá, malá role taky role. Měla-li však druhá část nějak vyznít, tak sice byly scény násilného vyklizení židovské osady v Gaze vylíčeny veliced profesionálně, ale kdo neznal historické souvislosti onoho roku 2005 (a já už je spíše zapomněl), tak vlastně neví, proč k vyklizení osady došlo, byť z hlediska mezinárodního práva už sama existence židovských osad na cizím území je protiprávní. ()
Gaza, stažení izraelského vojska, vysídlování osadníků, to je téma nadmíru zajímavé, ale já toho Amose prostě nějak nedávám... ()
Skvelý námet, ktorého potenciál však zostal nevyužitý. Zvlášť fušerský je záver filmu, kde myšlienka opätovnej straty vyznie naprázdno, keďže je zrealizovaná bez sebemenšej logiky. ()
Film se spíše zaměřuje na osobní příběh Any, než na samotné vysídlení, o to je však konec emotivně silnější, když na vysídlení dojde. ()