Čas umírat

Musím říct, že po obsahové stránce mě ten film příliš nezaujal, prostě babka co si povídá se psem a šmíruje sousedy či své děti, ale film má ještě přidanou hodnotu v podobě úcty a respektu ke starým lidem a jejich životu, což se mě líbilo. Famozní herecký výkon tady předvedla Danuta Szaflarska, která opravdu hraje jak z partesu. (02.01.2015)

Tak trochu něco jako Babí léto, jenomže místo Brodského, Zindulky a Zázvorkové je tu Danuta Szaflarska a pes. A vystačí si. Sice mne sentimentální osudy starých lidí většinou nechávají chladným, ale tenhle film zahrál na tu správnou notu. (06.07.2008)

Nebudu se opakovat s tím, co se píše už nahoře v obsahu, ale věřte mi, že je to jeden z těch malých velkých filmů, které mě dostaly do stavu velmi zvláštního rozpoložení a myšlenkách na stáří, kam směřujeme bez vyjímky úplně všichni, ať je nám momentálně zatím jen patnáct, dvacet, třicet........a dál. Nádherné momenty, kdy Aniela vzpomíná na své mládí a třeba chvilka jak tančí se svým milým za krásného klavírního doprovodu, byla zcela odzbrojující. Ani chvilku jsem se nenudila a situace s Romkem ze Sibiře nebo její vnučkou, která mě s těmi ořechy silně připomínala Marfušu z Mrazíka a ještě jich bylo mnohem víc, donutí diváka k přemýšlení o postoji k životním hodnotám. Danuta byla skvostná ve své roli Aniely, ale já jako milovnice zvířat musím vyzdvihnout i Filomenu s jejíma podmanivýma očima, kterou jsem si zamilovala od prvního momentu až do úplného závěru. Dokonalé a já to mohu jen vřele doporučit. A mně to nedá a musím si tu milou a moudrou Anjelu dát alespoň na krátký čas do své topky (10.03.2014)

Téměř celý film obstará jedna babička a věřte mi, není to nuda ani chvíli. A ta stará, milá a moudrá paní si nenechá nic líbit, takže se s ní člověk i zasměje a rozhodně jí celou dobu fandí. (21.09.2009)

Křišťálově čistý film o stáří, jeden z nejlepších, které jsem na podobné téma kdy zhlédl. Stařenka Aniela se v rodném domě konečně ocitá sama, jen se svým psíkem. Rozlehlá vila je opuštěná, zarostlá keři a obrostlá stromy. Stará majitelka se uzavírá nejen do svého sídla-pevnosti, ale i sama do sebe. Doma zažívá nejrůznější dobrodružství a hry, které si dokáže zinscenovat a při nichž často přemýšlí a vzpomíná na mládí (snové sekvence jsou velmi obratně nasnímány a do filmu zdařile zakomponovány, černobílá kamera se pro tento účel hodí více než dobře). Občasným návštěvníkem stařenky je pouze její syn s rozmazlenou vnučkou, ti ale mají z domem zcela odlišné plány, než má samotná Aniela na mysli. Pomalu ale jistě vystřízliví a "dospěje", naloží s domem po svém, smíří se se životem a dočká svého klidu. [==] Striktně minimalistický film se zaměřuje výhradně na postavu Aniely, jíž vdechla duši Danuta Szaflarská, která ve svých 92 letech podává naprosto výjimečný a ojedinělý herecký výkon. (24.09.2008)

Dorota Kedzierzawska se nepouští do mezigeneračního středu, ale na postavě Aniely ukazuje, jak může být složité vyrovnat se se změnami, které nás pronásledují během celého života. Aniela postupně glosuje svou minulost, nostalgicky se obrací na dobu, kdy byla mladou matkou, a ironicky se zmiňuje o bývalých nájemnících ve svém domě, kteří mu neprokazovali téměř žádnou úctu. Ve svém projevu je občas jízlivá, občas smířlivá, a pokud se cítí ohrožená, rychle vyráží do protiútoku. Snímek je ve svém pohledu poměrně zjednodušující a snaží se ukazovat hlavní postavu v co nejlepším světle, a to i v případě, kdy její jednání není zrovna kouzelné a sympatické. Pomáhá v tom i fakt, že všichni ostatní jsou podlí, a jediné o co jim jde, je získat stařenčin pozemek. Na citovou vlnu brnká Kedzierzawska i kontrastním černobílým vizuálem a druhou nejdůležitější postavou, což je pes, vlastně fena jménem Filadelfia. Ta slouží jen jako prostředek k opodstatnění stařenčina glosování, což však tvůrcům nebrání k neustálým detailům na její roztomilý výraz. Danuta Szaflarska je však ve své roli velmi uvěřitelná, a je třeba uznat, že pokročilý věk a s ním související vrásky jí dodal zvláštní půvab. Její procházení po vile, kdy sní, jak se v ní znovu shledá s celou rodinou a vrátí jí starou krásu má něco málo do sebe. (08.01.2014)

'Pora umierać' je veľmi striedmy, ale takmer dokonalý film. Príbehovo, či herecky skromný a zároveň bohatý a po všetkých stránkach veľmi senzitívny. Dojemný príbeh o starej babičke, ktorej sa na staré kolená všetci otáčajú chrbtom a jediné utešenie nachádza len vo svojej jedinej kamarátke, fenke Filadelfii. Príbeh o starobe, o slepej honbe po majetku a o odvrhnutí vlastnou krvou. Sentimentálne miesta sú ale razom nahradené jemným ľudským humorom. Dej síce nie je v dnešnej dobe ničím výnimočným, ale keď sa príbehu chopia zruční ľudia od fachu, napíšu príjemne plynúci, nenáročný scenár, ktorý na plátno ešte lepšie predvedú výborní herci, tak potom o dobrom výsledku nemožno pochybovať. 85%. (27.09.2009)

Ne film, ale takové hezké, hodné, lidské vypodobněníčko o správňácké stařence. Aneb: "Hurá, správně, babičko! - Tlusťochu, utíkej! - Hé hé, ani houpat se neumí..." pošklebují se děti ze sousedství, protože ve scénáři jest tak napsáno, že bezelstné děti za plotem budou v pravidelných prostřizích pošklebky stíhat ty zlé a ošklivé, a přirozeně fandit dobrým, milým, bezmocným. A tak podobně. Humanisticky smýšlející poroty z toho musejí být nadšené, důstojné stárnutí je téma pro EU parlament a navíc je to černobíle a občas rozostřené, takže to je prokazatelně umění. (01.11.2014)

Empatická pocta jeseni života. Pomalá, melancholická a ku koncu príjemne dojemná s úžasnou kamerou (Artur Reinhart!). 80% (16.10.2010)

(Babí léto - Brodského postava) + (Disturbia + 60 let) + (Marley a já - lidi) = Čas umírat. Aneb velmi dojemný, milý příběh o sympatické stařence, která vědomě prožívá své poslední dny v chátrajícím domě, špehuje dalekohledem sousedy a povídá si s nejcharismatičtějším psím společníkem (kdo by to kdy řekl, že psi mohou mít něco takového!) za několik filmových dekád. Ten pejsek dokázal vyjádřit a zahrát tolik emocí, a předvést tolik chápavých výrazů, že mu spousta českých seriálových herců může jen tiše závidět... Polské drama režisérky Kedzierzawské je krásným příkladem filmu, který dokáže zaujmout i tak jednoduchým dějem, jako je posledních několik dní sympatické babičky. Do vzduchu zde nevyletí jediné auto, s kulkou v hrudi neskončí jediný člověk, honičky se dají spočítat na prstech jedné amputované ruky, a stejně to všechno šlape jako hodinky. Veliký kus práce odvedl ve snímku hudební skladatel; hudba je sice skromná, ale utváří perfektní dojem v těch nejkrásnějších scénách. Téměř vždy, když se rozezněla, se mi leskla kukadla. Na pondělní večer báječný filmový dramatický zážitek plný melancholie a smutku. (16.09.2009)

Krásný, moudrý portrét opuštěné babičky. Líné tikání hodin vyruší jen bláznivá fenka Fila nebo falešná trubka sousedských uličníků. Trpkému humoru chyběl jen dramatičtější spád, jenomže stáří není blbnutí na houpačce... anebo je? (23.09.2011)

Nádherné komorní drama, spíše divadlo jednoho herce, nasnímané s neuvěřitelným citem pro detail. Krásně barevný černobílý snímek. (22.05.2012)

Mľaskanie a kňučanie jej psa ma privádzalo k nepríčetnosti. (09.04.2018)

Navonok nenápadný a jednoduchý film, ale silou príbehu strčí taký Avatar hlboko do vrecka! (06.04.2010)

Pokojne plynúci jednoduchý príbeh stojaci a padajúci na hereckých kvalitách Danuty Szaflarskej a jej filmovej spoločníčky - borderskej kólie File. Ostatné postavy sú nevýrazné a v podstate ani nechýbajú, pretože obe hlavné predstaviteľky statočne utiahli film i bez ich prispenia. (30.09.2009)

Umrieť? Ani náhodou. Pani Danuta bola excelentná. Všetko ostatné bolo len také nahliadnutie do života babky - samotárky, ktorá si najlepšie rozumela so svojim psíkom. A toto všetko za prítomnosti veľmi peknej hudby a umeleckej čierno-bielej. (03.03.2017)

43rd KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2008 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - Soutěžní sekce - 1. místo - 100%, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.39/258 (19.11.2008)

Dojmy mám velice rozporuplné. Nemůžu neocenit na první pohled skvěle odvedenou práci kameramana Artura Reinharta. Černobílé nasnímání dokonale umocňuje melancholickou atmosféru filmu, v němž se vše točí kolem tří základních kamenů. Elegantní staré dámy, která se ocitá na sklonku života. Její věrné fenky Filadelfie (ta svým "hereckým výkonem" téměř zastiňuje i samotnou hlavní představitelku). A chátrající dřevěné vily, symbolicky zasazené do podzimní krajiny. Poetické dílo, které mě však překvapivě nechalo poměrně chladnou. Snad jsem chtěla najít něco víc... (26.11.2008)

Jedna hláškující babča (pardon, babička :-) s parádním psíkem utáhne, jak vidno, bez problému celovečerní film, který vás navíc bude bavit! Připomíná mi tak trochu postavu Brodského z Babího léta, kdy vtipně a s nadhledem glosuje dění kolem sebe, akorát ona si zde vystačí sama a "dialogy" zvládá téměř výhradně jen se svým psím společníkem. Tato dáma v letech názorně ukazuje, že ne se všemi lidmi jejího věku může společnost zametat, jak se ji zlíbí, a naopak že je musí brát velmi vážně - pokud ne, tak se ji to pak vymstí, což se nakonec také stane v tomto minimalistickém černobílém polském snímku, když se na závěr rozhodne udělit lekci svému nevděčnému a jí pohrdajícímu synovi... (15.02.2011)

V jednoduchosti je krása. Obdivovať krásu je tak jednoduché! (11.01.2010)