Informátor!

Zástupce FBI kontaktuje jeden z vedoucích zaměstnanců velké firmy s lysiny ADM Mark Whitacre (Matt Damon), že má informace o kartelové dohodě o cenách. FBI po této návnadě skočí jako hladový pes, a v průběhu několika let za pomoci Whitacra nahraje stovky hodin rozhovorů a jednání, které společnost opravdu usvědčují. Ale zároveň se na povrch začínají vyplouvat informace, že záměry Marka Whitacra nejsou úplně tak čisté, jak to zpočátku vypadalo ... Ne že by Steven Soderbergh byl špatný režisér, ale nějak se mu (resp. jeho filmům) nedaří mne úplně zaujmout. Náměty sice nejsou marné, zrovna námět Informátora byla vcelku zajímavý - a obsazení Matta Damona do hlavní role (hodně odlišné od jeho obyklých rolí) slibovalo velký zážitek. Ale celý film se zasekl někde na polovině cesty - zhruba u pátého Whitacrova veletoče jsem si začal říkat, že takto asi ne. Sice konec leccos dovysvětlil, ale i tak mi to celé přišlo kapánek přitažené za vlasy. Každopádně ale Matt Damon zraje jako víno, a s každým dalším filmem se lepší - a v Informátorovi to ještě více potvrzuje ... (11.08.2010)

Podsaditý Matt Damon hraje neuvěřitelně prolhaný kus hovna a ač se to na první pohled nezdá, je to vynikající zábava. Celé to má devadesátkový look a v každém záběru je vidět preciznost. Když Whitacre (Damon) lže přímo do očí agenta Sheparda (Bakula), že jej praštil aktovkou, šel jsem už do kolen. Soderbergh opět nezklamal. (15.02.2010)

Jsem z toho filmu takový celý rozpačitý, připadal jsem si jako Alenka v říši lží. Nevím, co jsem si z toho měl jako odnést. Přišlo mi to jako 2x vylouhovaný snímek Chyť mě, když to dokážeš. Matt byl o5 skvělý, jenže celá zmatenost příběhu byla taková, že výsledek se rovná zklamáním. (25.01.2010)

I domníval jsem se naivně, že se bude jednat o humorný příběh z hlubin Studené války, něco jako DR. STRANGELOVE, nebo odlehčený CONVERSATION - houbeles. Vskutku dlouho bych musel přemýšlet nad možnou existencí ještě odpudivějšího scénáře, než jsou komerčně-byrokratické žamobyší čachry potravinářských firem. Mimoto tam nikdo kromě Matta Damona ani pořádně nehraje. Daná 1* je čistě za Damona a jeho příjemně zcestné myšlenkové pochody. Vyblít, zapomenout a spláchnout. Výsledné poučení: pozorně čtěte CSFD medajlonky. (06.02.2010)

Jeden z těch filmů, kde divák je zároveň vedlejší postavou filmu. Jsme na to už u Soderbergha přece zvyklý. Jenže u Dannyho parťáků jsme byli svědky a fanoušky hlavních hrdinů, kteří vochcávali naivní pracháče nebo poldy a i přes to, že nám Danny neprozradil všechno (ale ani některým jeho filmovým parťákům, což sloužilo jako omluva), necítili jsme se býti ti okradení. Informátor funguje jinak. Je to stále kouzelnický představení, jenže nejsme sexy asistentka, ale hloupí děcko v publiku. Soderbergh schválně uvolňuje atmosféru šedesátkovým retro stylem (byť jsme v 90. letech), zdánlivou hloupostí Matta Damona a celkovou nevážností vážnýho. Snaží se v nás zbudit soucit a lítost nad hlavním hrdinou (vydělávajícím 350 tisíc dolarů ročně, s přáteli, s fungující a milující rodinou). Záměrně nám jeho ústy ve formě mimoobrazových komentářů servíruje zdánlivě nepodstatné informace "vo hovně". Po několika desítkách minut padne ve filmu dotaz: "Proč to dělá?" Je třeba se takhle ale ptát téměř stále a dát si pozor čemu věřit. (09.02.2010)