Sladký kal
-
Adama Meshuga'at
-
Sweet Mud - Im Himmel gefangen
(Německo) -
Sweet Mud
Drama
Izrael / Německo / Japonsko, 2006, 90 min
Režie:
Dror ShaulObsah
-
"Scénář tohoto filmu jsem psal mnoho let. Příběh není přesná autobiografie, ale pochází ze stejného prostoru, v němž jsou pohřbeny mé dětské vzpomínky. Narodil jsem se a byl jsem vychován v kibucu a tento film mne stál mnoho sil. Chtěl jsem zachytit atmosféru kibucu v sedmdesátých letech a konfrontovat idealistickou představu o kolektivním bydlení a zúrodňování nehostinné země s mými vlastními vzpomínkami." To řekl ke svému filmu izraelský režisér Dror Shaul, jehož jméno se naučily skloňovat poroty a diváci filmových festivalů po celém světě. Za příběh dvanáctiletého Dvira a jeho matky Miri, která se snažila, ale pravidla kibucu byla silnější než ona, získal nejen čtyři výroční ceny izraelské filmové akademie, ale i řadu mezinárodních ocenění a to jak od kritiků, tak od diváků. A právem. Shaul, který se úspěšně živí jako reklamní scenárista a režisér (i na tomto poli získal již řadu cen) natočil příběh tak pravdivý a poctivý, že nejenže přidal jeden sugestivní obraz k mozaice diskuzí o izraelských kibucech, a film se zařadil mezi nejvýznamnější izraelské filmy posledních let, ale natočil i hluboké poselství o věčné lidské touze po citech a vřelosti, touze po iluzi, že ve skutečnosti nejsme na tomto světě sami, kterou žádná svěrací kazajka nedokáže potlačit. (oficiální text distributora)
"Scénář tohoto filmu jsem psal mnoho let. Příběh není přesná autobiografie, ale pochází ze stejného prostoru, v němž jsou pohřbeny mé dětské vzpomínky. Narodil jsem se a byl jsem vychován v kibucu a tento film mne stál mnoho sil. Chtěl jsem zachytit atmosféru kibucu v sedmdesátých letech a konfrontovat idealistickou představu o kolektivním bydlení a zúrodňování nehostinné země s mými vlastními vzpomínkami." To řekl ke svému filmu izraelský režisér Dror Shaul, jehož jméno se naučily skloňovat poroty a diváci filmových festivalů po celém světě. Za příběh dvanáctiletého Dvira a jeho matky Miri, která se snažila, ale pravidla kibucu byla silnější než ona, získal nejen čtyři výroční ceny izraelské filmové akademie, ale i řadu mezinárodních ocenění a to jak od kritiků, tak od diváků. A právem. Shaul, který se úspěšně živí jako reklamní scenárista a režisér (i na tomto poli získal již řadu cen) natočil příběh tak pravdivý a poctivý, že nejenže přidal jeden sugestivní obraz k mozaice diskuzí o izraelských kibucech, a film se zařadil mezi nejvýznamnější izraelské filmy posledních let, ale natočil i hluboké poselství o věčné lidské touze po citech a vřelosti, touze po iluzi, že ve skutečnosti nejsme na tomto světě sami, kterou žádná svěrací kazajka nedokáže potlačit. Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $115,391║(8.7.2010)
-
JANARYBA
Tak tenhle film by se klidně mohl promítat povinně....jako osvěta. Konečně jsem pochopila "jádro pudla" o tom, co je přesně kibuc....tušila jsem, že to je stádní záležitost, ale že je to až takhle....dobrovolná fanatická totalita .....síla!!!.(5.9.2010)
-
gudaulin
Psychologické drama s pomalejším tempem, navíc v nezvyklé mezinárodní koprodukci, vypráví příběh z izraelského kibucu 70. let, kde jde o konflikt mezi jedincem, který touží uniknout z omezujícího prostředí, a kolektivem, který s ním manipuluje a snaží se mu vnutit svou představu štěstí a životního stylu. Film vyznívá jako příliš tvrdá obžaloba kibuců, které ve skutečnosti byly organizované na bázi dobrovolnosti a tvoří nejfunkčnější pokus o rovnostářské společenství vybudované na myšlenkách nacionalismu a sociálního programu. Kibucy pochopitelně nemohly obstát v prostředí bohatnoucí a individualistické společnosti, ale to, že existují dosud, svědčí o tom, že to byl a je zatím nejlépe organizovaný projekt svého druhu, který nemá nic společného s reálným socialismem, jak jsme ho poznali u nás. Podobný příběh o nekonformním jedinci nemusí být jenom z prostředí náboženských sekt nebo ideologicky vyhraněných komunit, může jít o vzpouru dětí proti svým rodičům, kteří jim chtějí diktovat svůj životní styl, a může to mít spoustu dalších verzí. Celkový dojem: 60 %(7.4.2011)
-
Aky
Depresivní ukázka toho, že jakýkoliv kolektivismus, lhostejno proč a z jakých pohnutek vzniklý, vždycky neomylně skončí v nesvobodě, nespravedlnostech, zneužívání postavení a moci... - v nemravu. Je to stejně jistá zákonitost, jako zemská přitažlivost.(15.8.2010)
-
Mariin
Krajně depresivní náhled do kibucu 70. let 20. století (celkem málo známé, u nás se totiž obvykle pouštějí jen filmy o holokaustu). Kibuc, zde ukázaný, je v podstatě dobrovolné zvolené židovské-sionistické ghetto, totálně ateistické a kolektivizačně budovatelské. Silně to připomínalo komunismus 50.let u nás (a není divu, principy byly stejné). Zde navíc ukázána tvrdá, až živočišná poživačnost a cynismus kibucníků, bez jakýchkoliv skrupulí a studu. Stejná kafkovská beznaděj - není Boha, není lásky, není ani naděje...Film působil velmi přesvědčivě a zřejmě byl opravdu autorovým zobrazením vlastních zkušeností z dětství. Jinými slovy: autor věděl, co točí.(13.8.2010)
-
nascendi
Autobiograficky ladený príbeh z izraelského kibucu môže nášmu divákovi pripadať vzdialený, až exotický. Ale ak už má po oslave päťdesiatky, bude mu pripadať dôverne známy, pretože princípy kibucu sú prakticky totožné s princípmi združstevňovania, s princípmi platnými v sektách a princípmi, na ktorých sú založené pyramídové hry. Vo všetkých uvedených prípadoch sa ich zakladatelia a najbližší nasledovníci topia v blahobyte, zatiaľ čo ostatní iba dúfajú a neskôr zúfajú. Film je dosť opisný, kritika kibucov je opatrná a posolstvo, ktoré vysiela mohlo byť dôraznejšie. Ale inak sympatický, dobre pozerateľný film.(14.1.2011)
-
Maq
Příběh odehrávající se v prostředí izraelského kibucu v sedmdesátých letech 20. století. Hlavními postavami jsou neurotická vdova a její třináctiletý syn. --- Myslím, že název Sladké bahno má vystihnout autorův vztah ke kibucu. Tyto zemědělské komuny sehrály v historii novověké židovské kolonizace Palestiny významnou roli a byly vítaným útočištěm mnoha přistěhovalců přicházejících nezřídka za dramatických okolností a s doslova prázdýma rukama. Jenže, jako každý socialistický projekt, představovaly rovněž demoralizující tyranii. „Sladkou“, dobře míněnou. --- Takové prostředí určitě není tím pravým pro ženu trpící alkoholismem a depresemi, toužící po lásce a rodinném štěstí. A pro jejího syna, vyznačujícího se citlivou vnímavostí a literárním nadáním. Jejich konflikt s kolektivistickou necitelností končí tragickou remízou. --- Velmi prostý a velmi silný příběh. Bravo!(17.8.2010)
-
lioncel
nám asi hodně málo známá etapa budování nového židovského státu .. tvrdé .. drsné .. otřesné .. a jen těžko pochopitelné – musel to být život „na hlavu“ (bráno samozřejmě dle našich měřítek) … příběh viděný očima dospívajícího chlapce, který je nucen sledovat devastující vliv kasárenské komunity v kibucu na psychický stav své opuštěné, pronásledované, oslabené matky, která nemá sílu vzdorovat řádu a podmínkám, ve kterých tam spolu žijí .. bez adekvátní pomoci dospělých ztratí i sílu na případný včasný odchod a tak zbavena vůle, nezbytné síly a vlastní důstojnosti požádá syna, aby ji dovolil a vlastně i pomohl „odejít“ a sám potom tábor na vždy opustil …(13.8.2010)
-
danliofer
Silný příběh. Ronit Yudkevitz v roli depresivní matky Miri je velmi přesvědčivá. Film představuje kibucy v trochu jiném světle, než jsme byli dosud zvyklí je nahlížet. Vlastně rozpor ráj versus peklo zazní už v samotném filmu. To, co se jejímu švýcarskému příteli jeví jako ráj na zemi, je pro Miri peklo, z něhož se ale nedokáže vymanit a cesta k vysvobození zbývá jen jedna... Celkově film vyznívá velmi civilně a všichni účinkující se zhostili svých rolí na výbornou.(15.8.2010)
-
Piškotka
Na hranici všeho, co se dá pochopit. Absurdní sektářská utopie o životě v kibucu, kde jsou si všichni rovni, přitom si nechají odepřít základní právo, jako je právo být rodičem. A co všechno čeká ty, co se vzepřou. Malý Dvir byl hezkým chlapcem, co nade vše miloval svou matku a snažil se být jejím zrcadlem, ramenem, na kterém se může vyplakat a určitě by zvládl i roli partnera a milence. Ale díky své citlivé duši by to určitě sám nezvládl. Svět kolem něj byl zvrácený, proklamovaná hesla se porušovala na potkání a on musel zpracovávat řeči svého okolí a řeči své matky. Někdy ani nebylo zřejmé, kde je pravda.(3.1.2011)
-
agassi68
Veľmi presné zobrazenie kolektívneho šialenstva, ktoré sa tvári ako najlepší režim na svete. Kto nechce plávať po prúde je prakticky zlikvidovaný lebo narúša "súdržnosť" komunity. Analógia s diktátorskými režimami nie je náhodná. Režisér veľmi dobre vedel, čo točí, však si tým sám prešiel. Bŕŕ, nechcel by som zažiť tú bezmocnosť..(6.1.2011)
-
ing.man
Silný filmový zážitek .. Po skončení filmu jsem seděl jak ztuhlý a až po chvíli jsem dokázal jen zašeptat: "Haleluja..."(24.1.2011)
-
Voyer
Shodou okolností jsem nedávnost četl knihu zabývající se vznikem státu Izrael(a tudíž i kibuců, jelikož ty by se považovat za základní stavební jednotku), takže jsem v této hořké(nikoli sladké) problematice tolik neplaval. V čem se ale kniha s filmem(jenž zachycuje pozdější období) rozcházejí je náhled na kibuc. Kniha jej popisuje jako opěrný pilíř, pomocí kterého (nikoli bez nesnází, ale v bratrské pospolitosti) povstal stát Izrael, jako židovská enkláva, vprostřed nepřátelských bažin. Film jej vidí jako dávný přežitek, který je udržován za mnohých obětí na osobní svobodě, přičemž hlavním hrdinům není vůbec jasné, zač by se vlastně měli obětovat, neboť vidí prohnilost a tmářství, které této společnosti panují.(4.9.2010)
-
nula87
Silný příběh ukazující odvrácenou stránku budování židovského státu. Kibuc jako střed šikany, zneužívání moci, nepochopení a nepovolené lásky (partnerské i rodičovské). Dror Shaul ve vlastním autobiografickém příběhu nachází i veselá místa, a předkládá nám opravdu povedenou sondu do této komunity. Výborně zahraná Miri. 80%(1.10.2010)
-
pOne
Přestože mě postava Dvirovy matky vyloženě lezla na nervy (vyjádřil bych to trefněji jinak), tak celkově vzato se mi film jako celek velmi líbil a dávám mu poctivé čtyři hvězdičky. Jedná se o mé první setkání s tímto tématem a upřímně vzato, čekal jsem život v kibucu ještě drsnější a uzavřenější. Samozřejmě bych se chtěl na sto honů takové komunitě vyhnout, ale z filmu vyplynulo, že kdo má šanci jinde, tak může kibuc prakticky kdykoliv opustit. Neznám danou problematiku, ale z filmu to vyplynulo. Takže setrvání v kibucu bylo do jisté míry věcí dobrovolnosti. A pokud to někomu "takto" vyhovuje, pak je to jeho věc. Když nechám stranou zvrácenosti, plynoucí z určitého postavení v kibucu, tak mě asi nejvíc zasáhly záležitosti kolem odtržení dětí od rodičů. Dvirovu matku, ač nemocnou, nechápu. Měla tolik možností, jak tuto komunitu opustit a nevyužila je. Komu není rady .... Musím pochválit audiovizualní stránku věci. Obrázky jsou nádherné. Hudba je skvěle doplňuje. Příběh je velmi silný.(13.1.2011)
-
Sdoom
Moc hezky, lidsky natočené drama o životě v kibucu. Je vidět, že režisér má k tomu osobní vztah, protože film působí neuvěřitelně autenticky a věrohodně. Za povšimnutí určitě stojí i herecké výkony pro českého diváka neznámých herců. V kibucu bych tedy opravdu žít nechtěl...(9.1.2011)
-
bedn1
***1/2(3.1.2011)
