Německo. Současnost. Učitel gymnázia Rainer Wenger se rozhodne během jednotýdenního projektu na téma „Státní formy“ vyzkoušet jeden pokus, aby zhmotnil studentům počátek diktatury. Pedagogický experiment s ničivými následky. Nejdříve to začalo neškodně s pojmy jako disciplína a pospolitost, ale během několika dnů se teorie změnila v praxi. Název projektu: Vlna. Už třetí den začínají studenti ty, kteří smýšlejí jinak, odstraňovat a ustrkovat.
Když se situace na turnaji ve vodním pólu nakonec vyhrotí, rozhodne se učitel experiment zrušit. Příliš pozdě! Vlna se už dávno dostala mimo kontrolu… (oficiální text distributora)
Námět, podložený reálným experimentem z Ameriky 60. let, nejspíš nešlo zpracovat výrazně lépe. Přinejmenším v rámci filmů pro mladé, s ambicí rozpoutat diskuzi na středních školách. Klipařský střih, rozdělení do šesti kapitol (dní) a alespoň pár promile vztahy-rozvíjejících dialogů mezi studenty. Nic z toho mi nevadilo tolik jako doslova přestřelený závěr, nabízející efektivní gradaci i za cenu ztráty dosavadní věrohodnosti. Rovněž škoda jen povrchního využití historie země, kde ke všemu dochází. Až na jednu zmínku o německé Třetí říši nejdou tvůrci v rýpání do bolestivé minulosti hloub (neměla-li studentka, která se postaví Vlně, odkazovat k popravené Sophii Schollové). Bráno z opačné strany, film je díky tomu univerzální a lépe vyhovuje globalizovanému („uniformovanému“) světu. K něčemu srovnatelnému může asi vážně dojít kdekoliv. Neboť všichni, obávám se, podvědomě toužíme být vedeni někým navenek zkušenějším a moudřejším. Je to mnohem pohodlnější. A nebezpečnější. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, uzzi, wipeout, Martyr
Scénář: Dennis Gansel, Peter Thorwarth ..
Co k Vlně říct? Jede jak po másle, až se ten ladný průběh fašistizace začne zdát moc papírovým. Finále je však dramaticky vybroušené. A teď bych si dal obdobný film o anarchii..
Diktatura? To se nemůže opakovat. Neznalost historie a omylů našich předků je největší chybou generace, která tyto chyby zopakuje. Die welle není nijak přelomový snímek, ale využívá velmi zajímavou událost (ano, troch krvavou...), která dokazuje, že i přes mnoho tvrzení o naší historii a chybách, které lidstvo udělalo, se vše může kdykoliv zopakovat. Bohužel jsem si představoval rozvedení nejen této, ale i dalších myšlenek trochu originálněji a možná ještě více do hloubky a klidně i s horšími následky. Chápu, že použití slov "podle skutečné události" u někoho vyvolá hlubší vnímání a více emocí, ale u mě se to nekonalo už jen z faktu, že dnešní filmaři točí filmy dle skutečnosti z trochu zvláštního pohledu, který nebývá příliš často tak blízko realitě, jak by mohl. Přesto by tento film mohl patřit například vedle estonského Klass mezi "povinnou četbu" na všech (nejen) základních školách. Chtěl bych vidět ty obličeje a pak by jsme si mohli zkusit takový malý pedagogický experiment i v Česku, nemyslíte? Vždy´t něco podobného se nemlže opakovat...
Náš vůdce má co do budoucna hodně nabídnout. Říct o něčem v dnešní době, že je nadčasové mi příjdě opravdu ojedinělé, ale tento film si to zaslouží. Byl by nadčasový za jakékoliv situace a vždycky by měl pravdu. To nejhorší co naši zemi totiž trápí je v tomto filmu nádherně vidět. Nedávno jsem podobnou situaci ovlivňování lidí viděl ve filmu The Mist od Darabonta a nic příjemného to nebylo. Vidět jak se lidé dokáží tak snadno ovlivnit, co to dokáže způsobit, jaká velká moc v rukou člověka může být. Což sám dokázal už za válek Hitler. Nejhorší je, že se to může stát kdykoliv i dnes. Může se nějaká ruka rozmáhat, může mu hrát do karet pár situací v okolí, ve světě a už má skoro vyhráno. Výhra je totiž kopa tupých prasat, kteří nepřemýšlejí, ale jednají tak jak jim kdo řekne a nejhorší na tom je, že to jsou lidé a ne nějací roboti. Mám strach, že by v budoucnu mohlo něco podobného přijít. Nic není nemožné a to právě ukazuje tento film. Německý národ jako takový ovlivnění už nejednou zažil a tak je dobře, že se do toho pustili právě oni. Jenže když se člověk jednou poučí, neznamená, že do toho nespadne zase. Lidská mysl je různorodá, všelijaká, dokáže nevídané věci. To je na tom všem to nejzlejší. Zlo může být nepatrný pramínek, ze kterého se nakonec vyklube velká řeka. Stačí jen čekat a nic nedělat, protože lidé jsou lhostejní a málokdo něco udělá. Taková Vlna jednou může pohltit naprosto každého, i mně a na to tento film upozorňuje. Škoda, že mě ze začátku nedokázal tak rozpálit jako na konci. Konec totiž dokáže to, o čem tady celou dobu píšu. Že svět je na pokraji něčeho, co si nedokáže přiznat, na pokraji zničení. Ale kdo tomu zabrání?
Nechala jsem se nalákat na výborný plakát, zajímavé recenze a vesměs kladné komentáře uživatelů, no a samozřejmě a to hlavně, vysokým hodnocením. Čekala jsem snímek, který mi vyrazí dech, čekala jsem film, který budu vnímat jako vymykající se dílo od ostatních a snad možná i trošku dílo, které si ráda pustím i v budoucnu nebo ho ráda doporučím. Nic z toho se nestane, protože jsem zklamaná a snímek pro mě nemá vetší hloubku a celkově se mi zdál průměrný a ani nijak zvlášť dobře zahraný. Chápu úmysl, s jakým šli tvůrci na diváky, ale dle mého se dal tenhle opravdu originální námět zpracovat o 100% lépe. // První půlhodina filmu je velmi, velmi slabá a pro mě byla i téměř nesnesitelně nudná, poté to nabralo ten spravný směr, přesto výš hodnotit nemůžu.
Všichni víme, co znamenal fašismus, že pod tímhle slovem se skrývají miliony zavražděných lidských životů. Všichni víme, že tyhle strašný hrůzy začínaly, postupně a nenápadně. Stále větší skupina lidí si začínala hrát na vyvolený, stále větší skupina lidí cítila v jednosti a uniformovanosti obrovskou sílu. Stále větší skupina začínala zasívat strach v mysli lidí. Až nakonec neexistovala už žádná skupina lidí, ale jen vyvolená rasa se samozvaným právem všechny nevyvolené vraždit a terorizovat. Miliony hrobů po celém světě z téhle hrůzy by měly jasně řvát NE, TUDY UŽ NIKDY NE ! A já se ptám ? V jaký žijeme době, když koukám na film, který je přesně o tom co jsem popsal o pár řádků výše a přijde mě tak strašně reálný, samozřejmý a přirozený až naskakuje husí kůže. Proč se nám nechce dívat na hromadný hroby, ale proč necháváme běhat na svobodě lidi co řvou TO ONI, ONI jsou na VINĚ. ONI nám chtějí vzít naši zem, ONI nám chtějí vzít naše štěstí, ONI, ONI, ONI. Někdy mám pocit, že s „ONI jsou teroristi“ a s „ONI jsou bezvěrci“ se sami ženeme tam, na co se tak neradi díváme a při čem se jen nevěřícně ptáme „Jak jsme to mohli dopustit !“ Film Náš vůdce je jedinečný ve své působivosti, adaptaci do dnešní doby a skvělým hereckým výkonům. A já si jen přeji, víc takových filmů a jen houšť a větší kapky do nás všech, dokud to bude potřeba, tedy po celou dobu existence lidí na této planetě.
Skvělej film, ale jestli je to opravdu podle skutečné události, tak se to podle mě nemohlo všechno stát za týden. Týden mi přijde jako hrozně krátká doba, aby se lidi takhle vyhrotili. I když je mi naprosto jasné, že by se je takhle zmanipulovat dalo. Řemeslně je to profesionální práce po všech stránkách. Navíc mám rád filmy s totalitní společností, kde hrdinovi něco přeroste přes hlavu (pamatujete na tu beznaděj v Klubu Rváčů?) Nenudil jsem se ani chviličku.
Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů
V tak silném a zajímavém námětu šlo zajít ještě o krok dále a klidně zůstat jen v rámci školních škamen a netahat to "do běžného života" (za nejsilnější považuji právě ty diskuzní pasáže ze třídy během prvních dvou dnů projektu). Ale svůj účel znepokojit a nenudit to plní beze zbytku a vzhledem k tomu, že nejde zrovna o typ snímku "minutu po doběhnutí závěrečných titulků už nevím o čem to bylo", tak to vlastně funguje perfektně. Jen bych si to představoval více teoretické. La resistance!
„Die Welle“ je krásným příkladem toho, že skutečnost a film se mnohdy nemají rádi. Že k vytvoření fašistické společnosti došlo v Americe za 1 týden, je možné, ale ve filmu mě od nevěřícného úšklebku zachraňuje právě a jen tato znalost. „Die Welle“ sice zapadá mezi podobné německé filmy o zhoubném vlivu moci či mezi filmy rovněž mluvené v hatmatilce, které takřka nerozumím, ale kde je třeba v Experimentu překotný psychologický vývoj obhajitelný extrémními okolnostmi a v Klass tím, že celá věc je již léta v pohybu a nyní pouze krystalizuje, tam u „Welle“ nezbývá než toto pokorně přijmout. Brilantní závěrečná scéna, která teprve sděluje, o co tvůrcům šlo, pak může být sebepůsobivější, ale na to, aby opravdu rezonovala, by musela být vrcholem předchozího děje a gradace, nikoli jen moralistním přílepkem jen úzce souvisejícím se samotným filmem. Ale němčinu se na „Die Welle“ určitě budu učit ráda.
Náš vůdce je zajímavý hned z několika důvodů. 1, Celý film je zřetelně velice žánrový, tedy s jasně nastavenými pravidly bez jakýchkoliv překvapení, ovšem plyne z toho maximální potěšení pro diváka a slast z toho, že jste vždycky před filmaři a tušíte, co se bude dít. Ačkoliv filmaři to o Vás moc dobře vědí, oni ten film takhle sestavili schválně. 2, Pokud mluvím o žánrovém filmu, míním tím předně „tělesné žánry“ (body genres), kam patří horor (vypořádáváním se s nacismem přes jeho rekonstrukci), pornografie (teenagerovské prostředí přetažené ze staršího režisérova filmu Holky to chtěj taky) a melodrama (osud typizovaných, přesto žijících postav), z nichž každý vyvolává tělesný exces jiného druhu – horor hrůzu, pornografie erotické vzrušení a melodrama pláč. 3, Kamera přesně vystihla hranici, kdy na sebe neupozorňuje, ale zároveň „má ten nejhezčí pohled“ a dokáže rozpoznat vlastní přednosti, aniž je zneužívá. Vystihla onu hranici mezi kulometným střihem, seismicky rozklepaným obrazem a dokonalým přehledem o situaci. Navíc jsme na nejasném poli dokumentární fikce, tudíž film sbíral plody jak z větve lumierovské (dokumentární realismus), tak méličsovské (fantazie, stylizace). A o to bylo složitější vyhledat zlatý řez a nepřevážit se ani tam, ani onam. 4, Celý film provází mistrná střihová a vyprávěcí zkratka, kdy opravdu není řečená jediná informace navíc, respektive vizuál neposkytuje jediný záběr, v němž by chyběla nějaká informace a který by byl tudíž zbytečný. Tahle zhuštěnost je dobrá hned ze dvou vzájemně souvisejících dialektických důvodů - udržuje pozornost diváka-subjektu, tak tempo filmu-objektu.
Jste režisér, který začínal u diváckých žánrových filmů, ale chcete se etablovat jako uznávaný tvůrce, který získává ceny na festivalech a je chválen domácí i zahraniční kritikou. Co uděláte? Z kola současnosti, na kterém blonďaté kobyly dostávají orgasmy, přesedláte do minulosti, přičemž pokud jste Němec, budete se zabývat otázkou nacismu. Pak už nesejde na tom, že styl je natolik nevýrazný, že zapadá mezi lepší televizní evropský průměr a že se ve vyprávění objevují nesmírná klišé, vše je schématické a fikční svět není dostatečně soudržný, protože máte silné téma, které redukujete do podoby jednoduché teze tak, aby zamýšlený klubový snímek byl přijatelný pro co nejširší diváckou obec. Jo, a zapomněl jsem dodat, že se jmenujete Dennis Gansel a váš nejlepší film zůstane teenagerovská komedie o ženském orgasmu, protože z ambiciózních průměrů se žádný cinefil neudělá. Ani na kole.
Tak konečně naše škola vybrala nějaký kvalitní film, na který nás poslala. Zfanatizování a zmanipulování studentstva je sice dost urychleno pro potřebu 100 minutové stopáže, ale svůj účel plní. Vlna nepřekvapí, vyústění je odhadnutelné v podstatě od začátku, ale stejně je posledních dejme tomu pět minut opravdu silných.
Cekal jsem nejaky utahany, i kdyz asi syrovy drama o uciteli, co mu hrabne a zacne vysilovat a dostal jsem neco naprosto jinyho. Celej film, ackoliv ukazuje zavazny veci, je natocenej docela pohodovou a hlavne sviznou formou, ucitel sice vymysli podivnej experiment, ale je to sympatak, kterymu z moci nijak nehrabne. Tady jde o sledovani promeny studentu, ktery nejdriv meli proste svoje skupinky, ve kterejch se bavili, ale postupne jsou to bud clenove Vlny, nebo ty ostatni a dochazi tak postupne k potyckam, ktery jsou skvele vygradovany az k drsnymu finale. Od rezisera Holky to chtej taky bych teda takhle skvele natoceny a i kdyz drsny, tak zaroven zabavny drama necekal, hodne prijemny prekvapeni a jasnejch 5*.
