Náš vůdce

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. (06.03.2009)

"Well I don't care about history, Rock, rock, rock'n'roll high school, 'Cause that's not where I wanna be..." Začíná se nám tu formovat zajímavý subžánr "německých filmů inspirovaných americkými sociologickými experimenty". Po EXPERIMENTU, který mě moc nevzal, se přihnala WELLE a ta už mě oslovila podstatně víc, i proto, že jejím cílem není jen vyprávět o tom, jak snadno se lidi nechají strhnout k totalitě, ale strhnout vás k ní taky, což se jí se mnou podařilo na výbornou. Princip je jednoduchý - v úvodních deseti minutách je nám na rozháraném kolektivu bez ideí a představ o budoucnosti rychle demonstrována neefektivnost a osamělost individualismu a poté ukázána síla a hrdost pramenící z totalitní sounáležitosti, přičemž opozice je samozřejmě vylíčena jako upjaté levičácké hysterky, abysme si nakonec stejně jako hrdinové zoufale přáli pokračovat a nechápali, co se vlastně pokazilo. Jasně formulovanou provokativní myšlenku zabalíme do svižné formy, nakopneme agresivním soundtrackem a ozdobíme zřejmě jedinou hezkou dívčinou v Německu (byl jsem jediný, komu připomínala Kristen Stewart?) a máme dokonalý moderní film pro mládež, který jí má co říct a umí to říct tak, že u toho neusne. Nejlepší německý film od LOLY. (16.03.2009)

To, že dnešní mladež (nejen ta německá) nemá k čemu vzhlížet, čím se zabývat, může se cítit vykořeněná a stále v ní přetrvává válečný komplex, (a proto hulí/chlastaj atp.) je dost možné, ale tak trochu simplicitní. Tak jednoduše by zfanatizovat studenty podle mého nešlo, ale ukazuje to na temnější stránky každého z nás a tu skrytou možnost tam někde uvnitř....O filmu bych mohla říct, že to bylo čistých 100 %, ale to že Tim vytáhne na konci už ne vzduchovou pistoli jsem tušila chvíli po tom, co se nabídl k ochraně učitele. Prozdradil ho ten fanatický lesk v očích. Přes to přese všechno mě Vlna taky spláchla a po odchodu z kina jsem místo zamávání na kamaráda udělala rukou vlnu. Řečí tvůrců bych to řekla asi takto: Die Welle ist ein sehr qualitativer Film. P.S. J. Vogel byl jako učitel vskutku perfektní. (14.05.2008)

"Jak vyrobit Molotovovův koktejl spadá do výuky chemie." Na žádné z mnoha škol, které jsem poctil svou návštěvou, jsem nepatřil k nejpozornějším žákům. Zaznamenal jsem však přitom skutečnost, že nejlepší učitelé jsou ti s nejmenším počtem akademických titulů a šťavnatá výuka Rainera Wengera to jenom potvrdila. Při jeho zpracování projektu Autokracie jsem jen fascinovaně sledoval, jak se za pár dní změnily lidské povahy a založená VLNA se rychle začala vlnit podobným směrem jako za dob, kdy bylo Německo nade všecko. Na mne to tedy hodně zapůsobilo a přitom se mi líbil vyvážený poměr smutek/humor i řád/anarchie. A nejlepší byl sympatický führer, který vůbec netušil, jak dokáže rozpohybovat stádo. Trošku to sice bolelo, ale stálo to za to. (14.04.2016)

Je to paradoxní. Film, který se snaží dokázat, že "mainstreamový fašizmus" není mrtvý, na to jde tak nešikovně, až by se dalo říct, že spíš dokazuje opak. Spojení reálného prostředí s tak extrémně zjednodušeným a zrychleným chováním postav tvoří strašný guláš. Možná docela funkční coby jeden film na jeden večer, ale myšlenkově je to naprosto tupé. (25.09.2012)