Poslední dům nalevo

Kardinální otázka: jak je možné, že film, kde muži znásilňují ženy, hodnotí lépe ženy než muži? (dle IMDb) Vysvětluji to následujícím (-spoilery-): Horor na rozdíl od lehčích mainstreamových žánrů neumisťuje ženu do patriarchálního rozvrhu světa a nepřisuzuje ji v něm pasivní roli, ba naopak, kupř. „final girl“ není nic jiného než feministická ikona emancipující se ženy. Konkrétně tento film pak pracuje s revenge subžánrem – založeným na ublížení a následné pomstě –, jen s tím rozdílem, že oboje nevkládá do jedné ženy, jak je zvykem, ale do dvou, do dcery a do matky, které tímto můžeme chápat jako tutéž osobu. Dobrá, ale jak se tím vysvětluje vyšší hodnocení, které filmu udělují ženy? Jednoduše, ublížení (znásilnění) představuje maximální možnou submisivitu, to jest touhu ženy být ovládnuta a najít silného a spolehlivého muže, naopak pomsta zastupuje maximální možnou dominanci, tedy touhu po oné emancipaci. Horor nabízí ženám potěchu v takovém rozsahu, o němž se mužům může jen zdát. Horor je ženský žánr. Ovšem výše řečené je ve filmu přepsáno něčím ještě mnohem silnějším – důrazem na rodinu, ale zejména vyzdvihnutím mateřské lásky a ženských instinktů (dokonce i záporačka vnitřně ucítí, když se zbídačená dívka doplazí zpátky k rodičům). Poslední dům nalevo je de facto variace na onen notoricky známý autobus, který matka pozvedne, když pod ním leží její dítě. Nadto se ve filmu přepisuje Oidipův komplex, odvěké stigma klasického Hollywoodu (jistý badatel ho údajně našel ve všech filmech této éry), neboť vztah mezi matkou a dcerou se zdá být mnohem intenzivnějším než mezi otcem a dcerou. A co jiného je záporačka, pobíhající s odhalenými „Venušinými“ prsy než apel na rodinu. Chtěla by také poctivého muže a děti. Chtěla by kojit. Jenže není koho. Vážně oceňuji, kterak se tu přímluva za konzervativní hodnoty mísí s oslavou liberalismu. ____ Proč jsou horory tak přitažlivé? Protože horor je žánr velice přízemní a zemitý (bahno, voda, země v centru dění), ale současně revoluční a subverziví (proti-systémový) a idealistický – o velkých věcech se tu vypovídá způsobem, který je nám všem dobře znám. Horory překračují naši vlastní zkušenost, ale neopouštějí člověka a neukazují mu nic nového. ____ Dokonalý a precizní film. V každém detailu (rovněž však v polodetailech, celcích a v polocelcích). (22.06.2009)

Atmosférická kvalitka, při níž chvilkama příjemně tuhne krev v žilách. Když se průměrnej terorismus na obětech obrátil v příjemnej revenge ve stylu Storm warning a trochu i Tormented, můj dutý svalový orgán zaplesal blahem, ačkoli si říkám, právě po vzoru Storm warning nebo dějově přímočarejšího plivání po hrobech, že kydlení zmetků z vidlákova mohlo bejt maloučko pestřejší. I tak mě ale nejednou zatrnulo nad představou, že by se něco takověho mohlo dít klidně i mě a to se při nerozhodnosti mezi třema a čtyřma jednoznačně počítá. 70% (29.12.2013)

Za poslední dobu nejlepší horor, který jsem viděla. Všechno podle mého gusta. Úžasná atmosféra, jedna dost silná scéna, následné zúčtování a konec, který byl sice dost zbytečný, ale efektní (SPOILER: Varuji Vás, moc mě neserte! Mám mikrovlnku a nebojím se ji použít KONEC SPOLERU :o) Konečně se mi dostal do rukou horor, po kterém jsem tak dlouho pátrala!!! (19.03.2010)

No já zírám! To je aspoň pořádný survival horor s naprosto nepředvídatelným vývojem údálostí. Nejlépe bych to popsal vypůjčenou frází hlávního záporáka z tohoto filmu What are the odds man?  Aneb jaký impulz je potřeba, aby se ze spořádaného páru stalo duo chladnokrevných zabijáků. PS: Odsledováná verze DC (114 min) a hádám, že s těmi bonusovými minutami přišlo extra násilí a možná dokonce i ta scéna s mučením. (20.10.2021)

„WHO ARE YOU CRAZY FUCKS!“ Wes Craven z pozície producenta opäť zachraňuje česť amerického hororu navyše s nálepkou remake. Tak ako si k THE HILLS HAVE EYES pozval francúzskeho špecialistu, tak i THE LAST HOUSE ON THE LEFT zveril do rúk Gréka, ktorého HARDCORE je surovým a bezcitným dielom. Iliadis mierne pohollywoodštený s rozvinutejším scenárom vrátane charakterov jednotlivých postáv s výbornými hercami na nás valí jednu silnú scénu za druhou a vzniká tak pre mňa najsugestívnejšie prevedenie tohto námetu (napriek tomu že CHAOS (2005) ponúka naturalistickejšie a drsnejšie scény znásilnenia). (31.05.2009)