Cold Souls
Âmes en stock
Duša Paula Giamattiho
Cold Souls
Cold Souls
Režie:
Sophie BarthesKamera:
Andrij ParekhHudba:
Dickon HinchliffeHrají:
Paul Giamatti, Emily Watson, David Strathairn, Lauren Ambrose, Katheryn Winnick, Oksana Lada, Dina Korzun, Michael Stuhlbarg, Laura Heisler, Anna Ďukova (více)Obsahy(1)
V melancholické komedii debutující Sophie Barthesové zastihneme Paula Giamattiho coby proslulého newyorského divadelního herce v okamžiku existenciální krize, do které jej vžene role v připravovaném Čechovově Strýčku Váňovi. Na základě časopisového inzerátu se úzkostmi sužovaný Paul odevzdá do rukou tajemné společnosti, jež mu zaručí úlevu extrakcí a následným dočasným zmrazením jeho duše. Náhle nabytou lehkost však záhy vystřídají bizarní komplikace a proslulý herec začíná tušit, že cesta zpět k vlastní duši bude dlážděna neopakovatelnými zážitky. Ačkoli autorka přiznává inspiraci Gogolem, Buñuelem, Jungem či Woodym Allenem, její zralý debut patří k nejoriginálnějším filmům letošního roku. Z vlastního snu vycházející příběh s nadreálnými prvky a filozofickým přesahem podává s intelektuální hravostí a smyslem pro absurditu. Vedle skvělého Giamattiho, který se na filmu podílel i produkčně, se představí neméně vynikající Emily Watsonová, David Strathairn či Dina Korzunová. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (65)
Křišťálový glóbus - výběr ()
Námět zajímavý i Paul Giamatti jsou zajímavý, ale jinak bída. Zápletka s Rusy, pašováním a rádoby herečkou je prostě tristní a zabředává až někam do českých vod filmového průmyslu typu Kameňák. Na rozdíl od Eternal Sunshine of the Spotless Mind má tato surrealistická komedie prostě nudný scénář, díky kterému se film po čase už jen vleče jako šnek do svého konce. Ani s Woody Allenem by to asi nedopadlo o moc lépe, možná i hůře a tak jen doufám, že až se příště Sophie Barthes bude zdát nějaký sen a zas se podle něj rozhodne natočit nějaký film, dá alespoň ten scénář někomu schopnějšímu. (6/10) [MFFKV 2009] ()
Nad-inteligentní film pro typy lidí, kteří nevyhledávají kvalitní příběh, ale artovní chcanky, o kterých se pak můžou bavit a tvrdit, jak dobře tomu porozumněli. Autor to totiž nejspíš myslel takhle a takhle a z na první pohled naprosto primitivní scény, dokážou odborníci přes filmy vyndat takových myšlenek a názorů, že i Hitler by měl co dělat, aby to všecko dokázal vstřebat. ()
Hodně povrchní a prvoplánové, zaseklé mezi velkými slovy a paradoxem, že se film snaží říci něco o něčem, o čem "nikdo nic neví", jak přiznává David Strathairn. Barthes je tak v zajetí stejného paradoxu jako Strathairnem ztvárněný doktor Flinstein. Umí abstrahovat matérii, ale vůbec neví, co si s ní počít. Zůstává tak u pseudointelektuálního sarkasmu a opravdu výtečného Paula Giamattiho. Škoda, možná, kdyby se film držel výborné komorní linie se zkoušením Strýčka Váni a nepokoušel se o absurdní karikaturu současného světa, dopadlo by to všechno soudržněji a smysluplněji. ()
44. MFF KV .. Scénář: Sophie Barthes .. Neurotická dušařina. Špatné asi tak jako poslední, do sebe zahleděný, Kaufman. ()
Neusnul jsem, ale víc pozitiv nenacházím. ()
Desna kravina. Jako napad na obchod s lidskejma dusema je hodne fajnovej a originalni, ale bohuzel jen dobrej napad nekdy nestaci. Ono totiz je celej film strasne o nicem, Giamatti se mota z mista na misto a schani svoji dusi, neustale se tvari strasne utrapene, jak kdyz ho nekdo drzi za koule. Proste se filmu nedari budovat zadny bud komedialni nebo aspon dramaticky sceny a ve vysledku je to spis takova tragikomedie, ktera se bohuzel desne tahne a nedokaze zabavit. ()
Svérázná variace na Věčný svit neposkvrněné mysli. Giamatti se ani tentokrát nedokázal vymanit ze škatulky herce jedné role, což však ospravedlňuje fakt, že hraje sám sebe. Film však postrádá poetiku a buřičství svého příbuzného, a tak je na celém filmu vidět, že námět vznikl z jednoho snu paní režisérky. Originální zápletku doslova zazdívá konvenční režie, která je až příliš snadno zaměnitelná. Matný výsledek podtrhuje i poněkud bezradné finále. ()
Nepůsobivý a nudný film, který si hraje na filosofa, ale nemá na to. Všechny hvězdy jsou jen a jen za Paula, který se snaží s prázdnotou tohohle díla poprat. Měl jsem chvílemi pocit, že duše byla vysáta z tohohle filmu, ne z hrdiny. ()
Navnadit pro začátek kaufmanovsky vyhlížejícím světem, následně ještě více nabudit občasnými náznaky kaufmanovského smíchání podivného světa s ještě podivnější romancí v totálně podivném (obrazově, narativně i obsahově vysoce invenčním, bizarním a podmanivém), zkrátka typicky kaufmanovském, výsledku a pak svému slovu ani zdaleka nedostát, to se hned tak nevidí. Pravidla zdejšího světa jsou zoufale nepromyšlená a už vůbec ne dovysvětlená, romance v podstatě neprobíhá a namísto gigantické mozaiky á la Věčný svit neposkvrněné mysli se vám dostane v druhé půli tak fádní, lineární a všehovšudy obyčejné báchorky "chci zpět, čeho jsem se vzdal", až vás pocit jistojistého podvedení zaručeně nemine. Jediný, kdo odvádí skutečně řádný výkon a zároveň se dopouští očekávaného balancování mezi komedií a tragédií je výtečný Paul Giamatti, s přehledem dominující dramatickým sekvencím, ztvárňujícím strýčka Váňu, tak těm tragikomickým, v nichž jeho přeslavný ztrápený výraz (viz. Bokovka, American Splendor atd.) doznal prozatím nepřekonatelného levelu. 5/10 (44. MFF KV - 9.7.08) ()
MFF KV Nenuceně vtipné, nenuceně inteligetní, nenuceně dobré. Ale nezastírám, že 70% dávám hlavně kvůli Paulu Giamattimu. ()
Námět rozhodně zajímavý, atmosféra zvláštní a bizarní, ale nikoliv nepochopitelná jako někdy u Kauffmana, Giamatti standardně dobrý.. ale na udržení pozornosti na celých 100 minut to nestačí. ()
Předpoklad, že v duši se skrývají všechny naše smutky, tíhy a negativní vzpomínky, mi byla sympatická. Stěhování duší mělo velmi vtipné momenty (hrášek, Pacino, Váňa), méně vtipné, ale také hodně suchých a nezvládnutých okamžiků. Celkové pochmurné ladění atmosféry, melancholicky až neuroticky vystavění hlavní hrdinové, relativně dlouhé pasáže v ruštině a hlavně absurdní situace vycházející z oné premisy o stěhování duší - dělají z tohoto filmu minoritní záležitost pro ujeté psychotiky, a inu - proč ne :) 60%. ()
V koži Paula Giamattiho. Asi na klasickú surrealistickú bombu scenáristu Charlieho Kauffmana chcel náš distribútor odkázať. Bol to síce vtipný nápad, lenže pri porovnávaní týchto dvoch filmov odchádzajú Cold souls jasne porazené. Ak točím film, kde nahliadam do ľudských duší, chce to originálny vizuálny štýl a množstvo nápadov. Tie Sophie Barthes bohužiaľ nemala a iba melanchólia nestačí a hravosť nahradiť nedokáže. Námet je síce super, ale je ako stvorený pre tandem Kauffman Jonze/Gondry. Ako klubovku ale tento film beriem pozitívne.Tá ruská herečka, čo hrá herečku, je nenormálny kus. ()
Výchozí nápad je originální, ale autorka pak už nějak nevěděla co s ním. Zatímco třeba V kůži Johna Malkoviche z podobně švihlé zápletky vykřesalo nápaditou komedii, tohle vypadalo spíš jako švihlé existenciální drama. Výsledek je pak spíš smutný, v každém smyslu toho slova (50%). ()
COCKtail Paula Giamattiho, jeho utrápenej duše a ruskej mafie funguje len napoly. V kaufmannovskom príbehu všetci hrdí a statoční "maladeci" posobia rovnako smiešne, rušivo a až karikatúrne ako v 2012. Nič proti rusákom, ale čo je moc, to je too much(a). ()
Fajn, ale nějak tomu chyběla...duše? ()
Je v tom cítit Allan Woody, což také režisérka nepopírá. Mě to moc nesedlo. Možná tak některé kamerové záběry jsou dobré, ale jinak nic. ()
Zajímavá úvaha nad obchodováním s dušemi, které považujeme za to nejcennější co máme. Paul ve své minimaličnosti byl výborný. ()
Odpady dávám skutečně jen ve velmi omezeném množství. A to buď filmům, které jsou neskutečně špatné, nebo, v tomhle případě, filmu, který jsem nedokoukal, protože poměr nuda vs. zajímavost je asi tak milion ku jedné. Komedie nulová, drama nulové, příběh vyhořelého herce, co neví co s životem. Pokus o artový film. ()