Gran Torino

Tak tohle mě neskutečně smetlo. Celou dobu ten film jede v jedné a té samé melancholické náladě, a to ať už se zrovna střílí kulky, nebo sarkastické hlášky. Gran Torino plyne přímočaře k jasnému finále, jež je ale kupodivu jednou z předností filmu. Sem by se opravdu žádné překvapivé zvraty jednoduše nehodily, všechno skončí tak jak má. A u závěrečných titulků dostane divák skvostnou píseň, která svým mocným účinkem celkové pocity z filmu ještě znásobí. Pro mne rozhodně jeden z nejlepších filmů roku. (27.12.2008)

A Mexican, a Jew, and a colored guy are standing on the Kowalski´s front porch. Walt looks up and says, "Get the fuck out of here." Tento lehce poupravený vtip z Gran Torino nejlépe charakterizuje Clintova zahořklého xenofobního důchodce, co plive jak kobra, v rozčílení vrčí jak dobrman a sprostý je jak dlaždičův žako. Eastwoodova American Beauty s lehounkým nádechem westernu ukazuje, že v jednoduché poctivosti je síla a mně nezbývá, než autorovi popřát pevné zdraví k další tvorbě, protože současný film ho potřebuje jako starý mrzout Kowalski zpověď. Alternativní závěr, kdy si Walt ve stylu Blonďáka zapálí doutníček, přehodí pončo přes rameno, nahlásí knězi počet rakví a rychlým tasením kvéru rozstřílí gang "zipperheads", jsem si v hlavě přehrál několikrát.. (13.07.2009)

Clint Eastwood je i v osmasedmdesáti ten největší drsňák stříbrného plátna! Téma zahořklého starce znovu nalézajícího vlídnost skrze přátelství se zakřiknutým sousedem je pojato zcela neklišoidně a atypicky. Stejnou měrou se o to zasloužil Eastwood-herec (jehož veterán z Koreje si nebere servítky a nepotřebuje mít ani skutečnou zbraň, aby před ním měli gangstas respekt) i Eastwood-režisér, který po vzoru své postavy představuje starou školu, kdy každá scéna má své místo a význam, nepřečnívá ani vteřina a zároveň se celek nese v poklidnějším duchu ve stále stejném rytmu. Jedinou větší výtku bych směřoval k závěru, v němž se Eastwood rozhodl jít proti diváckému očekávání, což se mu vlastně povedlo, ale nejednoho milovníka oldschool tím připravil o vysněnou tečku za předchozími náznaky. P.S. Píseň ze závěrečných titulků je dokonalá! (08.01.2009)

Clint Eastwood se nebál použít již párkrát provařené téma rasismu a pouličních gangů a neměl ani strach z poměrně lineární dějové linie, on totiž vsadil na způsob uchopení celé věci. Nejprve vykreslit zatvrzelý a svérázný charakter starého válečného veterána a pak pohled na "neznámou" společnost přistěhovalců a začínajících gangsterů jeho očima. Nic velkolepého, okázalého nebo jakkoliv přehnaného, Gran Torino je jemný, uhlazený (kvalitní režie) a velmi citlivý příběh. Walt Kowalski, ač ví o životě a smrti více než o ní kazající kněz, teprve odhaluje, že není bambusák jako bambusák. Utváří si přátelství tam, kde by to nejméně čekal a jedná se srdcem na správném místě až do samého konce... Nádherný lidský film. 9/10 (28.12.2008)

Clint natočil reality-show o vlastním důchodu, kombinovanou s odloženým scénářem pátého Ramba. Hraje to na city, střílí to snad na příliš očividné bolístky (nejen americké) společnosti, ale Eastwoodův žulový kukuč a všudypřítomné "grrr..." nelze zesměšňovat ani brát doslova. Musíte do toho prostě vklouznout. Gran Torino může působit jako oscarová sázka na jistotu, ale při bližším ohledání najdete velmi osobní přemítání nad životem. Člověka, herce, akčního hrdiny. Možná by si tahle bohulibá činnost zasloužila kvalitnější pozadí (banda korejských gangstas je vážně příliš černobílá), ale Clint je středem prvního i posledního záběru. A všech mezi. Za kamerou, před kamerou, nekompromisní v každém ohledu. Kdybych dal míň než osm z deseti, objeví se o půlnoci u mojí postele s kulovnicí a bude se mě ptát, jestli má nabito. Na to vážně nemám nervy. (27.03.2009)