Gran Torino

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)

Clint je pořád drsňák nejhrubšího zrna, kterému se nevyrovná ani šmirglpapírový Chuck Norris a jeho zrzavý porost na tváři, a když cedí skrze zuby suché hlášky a urážky na adresu "těch žlutejch chcípáků", skoro bych i věřil, že je myslí vážně. Jako poněkud černější komedie funguje Gran Torino výborně, jako mix studií důchodu jednoho zapšklého veterána a mezilidských vztahů jakbysmet, ale byť je finále a všechno okolo strašně fajn, spousta scén je vtipná/smutně realistická, emocionálně to se mnou s výjimkou jediné scény (ne, závěrečná to nebyla ani omylem) ani nehlo. Tím ovšem neříkám, že si film nedám kdykoliv znovu. (04.04.2009)

Clint Eastwood mládne, nestárne. nebo spíš čím starší je, tím lepší a lépe role hraje. Od tohoto filmu, jakkoliv rasisticky to může znít, říkám vším svým nepřátelům rejžožrouti, jen abych při každé možné příležitosti mohl znovu a znovu vzpomínat na tento skvost a oslavný pomník jednoho muže beze jména, Walta Dirty Harry Kowalskeho Clint vládne, a bonusový song na konci je tím nejlepším zakončením za posledních pár let (10.03.2009)

Clint Eastwood prokazuje, že zdaleka nepatří do starého železa jako herec, jako režisér či jako Drsný Harry šmrcnutý kovbojem z Dalekého západu ve výslužbě. Ať už je Gran Torino o stáří, o hodnotách či o rasismu, každopádně jej nelze přehlédnout. Umě zvládnuté řemeslo s pár drobnostmi, které mi vadily jako ten blbý konec, zbytečně moc neopodstatněné střelby či zasranej kněz, kterej se do všeho sere. Kdo by řekl, že u rákosníků najde větší porozumění než u vlastní rodiny? (10.05.2009)

A Mexican, a Jew, and a colored guy are standing on the Kowalski´s front porch. Walt looks up and says, "Get the fuck out of here." Tento lehce poupravený vtip z Gran Torino nejlépe charakterizuje Clintova zahořklého xenofobního důchodce, co plive jak kobra, v rozčílení vrčí jak dobrman a sprostý je jak dlaždičův žako. Eastwoodova American Beauty s lehounkým nádechem westernu ukazuje, že v jednoduché poctivosti je síla a mně nezbývá, než autorovi popřát pevné zdraví k další tvorbě, protože současný film ho potřebuje jako starý mrzout Kowalski zpověď. Alternativní závěr, kdy si Walt ve stylu Blonďáka zapálí doutníček, přehodí pončo přes rameno, nahlásí knězi počet rakví a rychlým tasením kvéru rozstřílí gang "zipperheads", jsem si v hlavě přehrál několikrát.. (13.07.2009)