Gran Torino

Na samou mez uvěřitelnosti okleštěná kritika četných nešvarů současných Spojených států, kterou je zajímavější přijmout coby Eastwoodovo rozloučení s kariérou herce. Přesněji s tím, koho jako herec ztvárňoval. Jako režisér zbytečně neriskuje, pohybuje se po bezpečné půdě a dokonce využívá dramatického „triku“ z Million Dollar Baby (zlom v poslední třetině), s níž Gran Torino spojuje též absence výrazného antagonisty. Zlo je těžké identifikovat, zachytit … potrestat. Clint je hlavní a jedinou hvězdou, filmy dominuje do té míry, že ostatní postavy, včetně potenciálně konkurenceschopného kněze, působí jako figurky na jim kontrolované šachovnici. Věrohodnost, hlavně vykupitelského závěru, schytává těžké podpásovky. Na pohled festovní drama stárnoucího (ex)patriota při bližším ohledání vyjevuje, z jak nepevného, skoro se chce napsat „ve výprodeji koupeného“ materiálu bylo stvořeno. Jednou stačilo. 70% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, jojinecko, Lavran, Antek, ScarPoul, curunir, gu-staff, Skleni, vitac. (17.04.2009)

Clint Eastwood se nebál použít již párkrát provařené téma rasismu a pouličních gangů a neměl ani strach z poměrně lineární dějové linie, on totiž vsadil na způsob uchopení celé věci. Nejprve vykreslit zatvrzelý a svérázný charakter starého válečného veterána a pak pohled na "neznámou" společnost přistěhovalců a začínajících gangsterů jeho očima. Nic velkolepého, okázalého nebo jakkoliv přehnaného, Gran Torino je jemný, uhlazený (kvalitní režie) a velmi citlivý příběh. Walt Kowalski, ač ví o životě a smrti více než o ní kazající kněz, teprve odhaluje, že není bambusák jako bambusák. Utváří si přátelství tam, kde by to nejméně čekal a jedná se srdcem na správném místě až do samého konce... Nádherný lidský film. 9/10 (28.12.2008)

Zase se mi potvrdilo, že nejhorší co může být jsou přehnané velké nároky a očekávání. Po těch skvělých ohlasech, výchvalných komentářích a výroků „nejlepší film roku 2008“ jsem čekal opravdu hodně. Clint Eastwood hrát a hlavně režírovat umí, o tom jsem se ostatně už přesvědčil dávno, v těchto věcech ohledně Clinta se nedá filmu nic vytýkat. Ovšem příběh není tak bezchybný, nepohltí a nezastaví okolní čas svým šarmem ani chraplákem válečného hrdiny Walta Kowalského. Který se snaží naučit odpouštět, vyrovnat se svou minulostí, naleznout nečekané přátelé a najít pravý smysl života. Jeho sarkasmus je vtipný a sype výborné suché hlášky – uznávám. I tak jsem se místy lehce nudil, malý „jakuzáci“ nebyli až tak využití jak by mohly být, to samé platí o zanedbaných „Mexikancích“ a „Afroameričanech“. Války mohly být o poznání akčnější a pestřejší, možná by potom, ale samotný film nepůsobil tak reálně. Konec se mi líbil, stejně jako vychvalovaná konečná písnička. Nevím proč, ale mladý kněz (Christopher Carley) mi trochu připomínal kněze z Až Na Krev – čistě můj pocit. Gran Torino je film na silné 4* ale Oscary bych mu nepřál, ale Clint Eastwood může rozhodně z herecké scény odejít z nekonečným respektem. (07.01.2009)

Clint Eastwood jako totální megadrsňák i na starý kolena. Naštěstí má rozum a nedělá tam žádný akční kousky, nebo tak něco. Ono stačí, že prostě je. Dostávalo mne jak tam vždycky zazněly ty armádní bubny, když šlo do tuhýho. Tyhlety filmy o sbližování bývají dost často takové přiteplené, ale to Clint nedovolí a chudák asiat od něj dostává megačočku. To je furt samý debile, rákosníku, skopová hlavo, sráči, ale přitom z toho cejtíte, že je Clint v jádru dobrák :D Finální zůčtování je opět provedeno s rozmyslem a je hodně působivé. Jen škoda, že ta jeho kára mu furt stojí v garáži a za celej film se v ní neprojede. (09.02.2009)

Clint Eastwood je i v osmasedmdesáti ten největší drsňák stříbrného plátna! Téma zahořklého starce znovu nalézajícího vlídnost skrze přátelství se zakřiknutým sousedem je pojato zcela neklišoidně a atypicky. Stejnou měrou se o to zasloužil Eastwood-herec (jehož veterán z Koreje si nebere servítky a nepotřebuje mít ani skutečnou zbraň, aby před ním měli gangstas respekt) i Eastwood-režisér, který po vzoru své postavy představuje starou školu, kdy každá scéna má své místo a význam, nepřečnívá ani vteřina a zároveň se celek nese v poklidnějším duchu ve stále stejném rytmu. Jedinou větší výtku bych směřoval k závěru, v němž se Eastwood rozhodl jít proti diváckému očekávání, což se mu vlastně povedlo, ale nejednoho milovníka oldschool tím připravil o vysněnou tečku za předchozími náznaky. P.S. Píseň ze závěrečných titulků je dokonalá! (08.01.2009)