Garbage Warrior
Obsahy(2)
Portrét amerického architekta Michaela Reynoldse, který se proslavil stavbami z odpadů, zaznamenával přední britský dokumentarista Oliver Hodge po tři roky. Vítězný snímek Ekofilmu 2009. Američan Michael Reynolds staví přes tři desítky let s úspěchem velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla. Využívá staré pneumatiky, plechovky od piva a skleněné láhve. Tato překvapivě skvěle fungující alternativa bydlení z dílny vystudovaného architekta a zastánce trvale udržitelného rozvoje z Nového Mexika přesto, anebo spíš právě proto, v USA neustále naráží na nejrůznější byrokratické překážky. Celé tři roky zaznamenával režisér Oliver Hodge práci Michaela Reynoldse a jeho boj s americkými úředníky. Vypravil se s ním a s jeho partou podobně nadšených spolupracovníků i na tsunami zcela zničené Andamanské ostrovy, kde se jejich levné a účelné domky setkaly s velkým nadšením. Z celkových 350 hodin natočeného materiálu se tvůrcům nakonec podařilo sestříhat nesmírně živý a zajímavý portrét výjimečného muže a jeho splněného životního snu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
"Snažím se zachránit si zadek a to je mocná síla." V době, kdy se svět potýká s nedostatkem energie a doufá, že se neutopí v haldě odpadků, přichází Michael Reynolds s návrhem energeticky soběstačného levného bydlení vytvořeného z lehce dostupného odpadu. Místo toho, aby mu byl okamžitě udělen grant, medaile za zásluhy a poplácání po ramenou, přichází na řadu spolehlivě zkostnatělý úřední šiml s razítkem, který si užívá své důležitosti. Mně se líbilo zejména to, že Reynolds není žádným postávačem u rýsovacího prkna, nýbrž člověkem, který rychle vymyslí řešení problému, oblékne si pracovní rukavice a jde se patlat v betonu. Jsem zaujat myšlenkou na stavbu domu, ve kterém je v zimě teplo, v létě chládek a krb v místnosti stojí jenom pro ozdobu. Obávám se však, že můj nepříliš tvůrčí mozek nepochopil použitý princip technického řešení. ()
Výborný dokument o skvělém člověku. ()
Keby čolen jedno percento všetkých politikov a ostatných ľudí, ktorí určujú smerovanie tohto sveta, bolo nahradené tak triezvo, racionálne, ekologicky a vizionársky zmýšľajúcimi ľuďmi akým je práve Michael Reynolds, tak myslím, že problémy akými sú globálne otepľovanie by nás už nemuseli naďalej trápiť. 90%. ()
V principu jsou dva druhy lidí, ti co s lehkým srdcem vyhazují a pak jsme tu my popeláři, kteří rádi recyklujeme a myslíme si, že by se vše v budoucnu mohlo ještě třeba hodit. Ono se to většinou nehodí, ale v okamžiku, kdy vyhodíme, je to téměř pravidlem, že to pak chybí...Tenhle pábitel mě opravdu dostal, škoda, že v dokumentu je věnovámo tolik prostoru jeho boji s byrokracií, bylo to sice taky zajímavé, ale radši bych si v tom čase prohlédla detailně ty jeho skvělé pneumoláhvově-gaudiovské příbytky. ()
"Pravidlá sú na to aby sa porušovali". Ak bojujete za správnu či prospešnú vec, tak sa s tým dá (podľa môjho názoru) iba súhlasiť a desiatky príkladov tento výrok potvrdzujú. Vymenovávať ich netreba, kto si priebežne rozširuje obzory alebo aspoň zriedkavo nazrie za horizonty vsugerovanej poslušnosti tak je dosť možné, že sám od seba postupne dôjde ku kýženému poznaniu - byť súčasťou stáda ešte nemusí znamenať byť spokojným, dobrým, štastným jedincom a práve ono únosné nedodržovanie predpisaného môže prispieť k získaniu týchto dosiahnuteľných atribútov nielen kvôli vnútornej vyrovnanosti, ale tiež schpnosti obdarovávať okolie. Napokon revolta je v každom z nás (u jedného drieme, u druhého sa prebúdza, u tretieho horí) a pristihnúť sa pri niečom, čo zrovna nie je moc košer dokáže nasrať snáď len málokoho. Pokiaľ sa jedná o dobročinný úmysel, tak niet nad čím rozmýšľať a treba konať. Ako ďalší oslňujúci vzor poslúži chýrečný architekt Mr. Michael Reynolds, ktorého ekologické koráby zasluhujú dostatok pozornosti. Enviromentálna impozantnosť postavená na príncípe osožného spracovania prírodných zdrojov a odpadových materiálov za účelom vytvorenie tzv. sebarecyklačných príbytkov. Neskonalá húževnatosť pri pretláčaní svojho presvedčenia na predpojatých súdoch a nonsensových zasadnutiach. Okamžitá pomoc, hlbokánska viera, sympatickosť, odbornosť, prostovravnosť - tomuto pánovi by som chcel podať ruku. ()
Úžasná záležitost. Nemáte kde bydlet? Dejte dohromady pár lidí, kupte pozemek a potkejte se s týpkem Michaelem Reynoldsem. To ostatní se už válí jen kolem vás. Tohle je jistě cesta správným směrem. Bohužel to majoritu nějakým způsobem sere a tak se tomu snaží házet klacky pod nohy. Palec nahoru! * * * * ()
Michael Reynolds, člověk, který se má za moderního proroka (pozemský koráb, komunity). Škoda jen, že dokument se ve větší míře zabývá spíš bojem s byrokracií. ()
Ne, ne, ne, ne, ne! Takhle dokument určitě ne! Sakra, jasně že Michael Reynolds je poměrně týpek, ale Oliver Hodge z něho skoro udělal modlu a trpitele - to se v dokumentu prostě nedělá. Žádný druhý pohled na věc - politici jsou zde předloženi jako absolutní blbci, přitom jejich připomínky mi místy přišly vhodné. Také by alespoň trochu mohl být nastíněn způsob fungování Reynoldsem navrhnutých domů (samozřejmě, chápu že jde o know-how, ale hrubý náčrt by jistě neuškodil). A můj poznatek - není trochu nebezpečné mít vyrobený dům z pneumatik či plastových lahví? Hlína-nehlína.. jedna jiskra a obyvatelé domečku jsou udušeni během pár vteřin.. No, chtělo by to dopilovat, pane režisére. ()
Ze začátku jsem ho pokládal za nějakého přestárlého hipíka, ale ten film mě vyvedl z omylu. Režisér si našel opravdu zajímavý objekt a pak provedl filmařsky naprosto profesionální práci, takže boj architekta s byrokratickými větrnými mlýny není žádná politická nuda, ale velmi dramaticky vypadající záležitost. Ale bydlet bych v tom nechtěl... ()
42nd KVIFF 2007 - DOCUMENTARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž Dokumentárních filmů ()
Obdivuji Michaela Reynoldse za to, jak se dokáže postavit systému a za jeho snahu zlepšit svět. Velká škoda, že přitom musí narazit na takové pitomce, kteří se snaží udržovat společnost takovou, jaká je, jen aby nemuseli nedej bože něco měnit. Nejsmutnější je, že se musí přihodit nějaká přírodní katastrofa, aby se lidstvo poučilo, ale to už bývá pozdě a všichni jen bědují nad tím, jak je to hrozné. ()
Zneklidňující. Aneb přesně jak to pravila senátorka: "Proč bychom měli chtít, aby si lidé dokázali obstarat veškeré suroviny sami. Proč bychom měli chtít, aby se stali nezávislými na systému?" Btw: super je srovnání s českým "dokumentem" Oko nad Prahou, který se celý odehrává na výstavách, v apartmánech či kavárnách. ()
Topila jsem se mezi nářky, že nám umírá země a pravdou, že USA je přeci země plná možností (možná jen tak v hlavě Obami). Bylo to zajímavé. Ale dost pláče! Čin nalezneme kde? ()
Žádné art záběry architektury ani umělcovy duchaplné aforismy, ale celoživotní boj s byrokracií a americkou zkostnatělostí. Každodenní tvrdá práce, tým spolehlivých kumpánů, velké ústupky a malé krůčky jsou to, co Michaela Reynoldse posouvají dopředu, na trnité cestě k ekologickému bydlení a čistému žití. Ne vážně, bydlet v takovém soběstačném domku by asi nebylo nic pro mě. Zlaté viktoriánské vily, ale jinak k práci v postižených oblastech respekt. ()
Tento dokument sa nedrží štandardov, tak ako sa nedrží štandardov práca osoby, o ktorej práci tento film je. Je to iné, ale to neznamená, že zlé. To, čo ukazuje je dôležité a potrebné. Ukazuje nezmyselnosť skostnatených a po zisku hladných chamtivcov v kontraste s experimentátormi a geniálnymi vizionármi, zachraňujúcimi planétu, ktorí si na uznanie musia počkať a veľa toho vytrpieť a až katastrofy ukazujú, akú záslužnú vec robia. Toto nie je inštruktážny návod o tom ako postaviť ekologický a samostatný dom, toto je príbeh o dôvodoch, ceste, problémoch, úspechoch a cieli. ()
Řekl bych, že tenhle Michael Reynolds může být teda docela zajímavý týpek. Stavět z odpadu, no vlastně proč ne? Až na některé úlety to navíc nevypadalo nějak špatně, dokonce některé stavby byly i docela zdařilé. Dovedu si přestavit lokality či situace, kdy to může být i velice prospěšné. Jen je třeba asi trochu upravit zákony, ale to pro Michaela zase takový problém není. Každopádně dokument za čtyři. Rozhodně stojí za vidění. A nejen v případě, že máte doma pár PETek navíc. ()
Reynoldsův trpělivý boj v senátu je vskutku obdivuhodný ale divácky to není moc atraktivní...Po obsahové stránce je to film dost plytký.Osobně jsem se těšil, že se dozvím něco o samotných stavbách-teda něco víc než, že jsou stavěné z plechovek a flašek-rád bych se dozvěděl něco o principech díky kterým ty stavby fungují.Ale ono nic pořád dokola slyším jen, že to ohřívá slunce a pořád sleduju týpky jak buší hlínu do pneumatik-do toho pan architekt pořád smutně a naléhavě varuje, že planeta se užuž rozpadá. A ty řečičky, že to je stavba vlastně skoro zadarmo(protože je to přece z odpadu)jsou taky pěkný blábol.Teda nevím jak v amíkově ale mě se-jen z letmých pohledů na ty stavby, všechnu tu techniku, materiál, dělníky-v očích rychle protáčely statisícové bankovky......Nápad to je zajímavý a inspirativní ale jeho prezentace skrze tento dokument je žalostná. ()
Dokument, ktorý je primárne o záberoch na netradičné, z odpadu vybudované príbytky a o problémoch súvisiacich s nimi a práve tieto pasáže ma bavili omnoho viac, než sledovať Reynoldsov boj s politickou a byrokratickou mocou. Michael Reynolds je každopádne zaujímavá osôbka s výnimočnou víziou a fascinujú ma jeho snahy, avšak evidentne menej než režiséra samotného. Oliver Hodge o vecnosti a nestrannosti žiaľ nechyroval a z Reynoldsa robí druhého Krista (netvrdím, že to nie je pravda, ale omieľa sa v dokumentoch o druhej svetovej vojne dokolečka, aký bol Hitler netvor?). Tým trochu podkopáva svoje snahy o dokument, ktorý má síce vynikajúci námet, ale zlý autorský prístup. A prestrelená stopáž mu pútavosti tiež nepridáva. (70%) ()
Trochu méně americký než většina jiných amerických dokumentárních filmů. Hudební doprovod až tolik diváky citově nevydíral, slovní doprovod také nebyl moc uměle sugestivní, takže po shlédnutí člověk neměl pocit gumovaného mozku. Celkový dojem je OK, i když nejspíš hned nepoběžím a nepostavím si dům z odpadu. ()
Začátek fajn, ale s postupujícím časem a přibývajícím bojem s politikou a byrokratama se dokument mění. K horšímu. Kdyby radši zůstalo u ukazování alternativních možností a nekonvenčních postupů s lehčím poselstvím a nesměřovalo to k až tak vydramatizovanýmu závěru. Slabší čtyři. ()