poster

Proboha!

  • USA

    Religulous

Dokumentární / Komedie

USA, 2008, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • D.Moore
    **

    Myslím, že kdybych zůstal jen u úvodních titulků a na zbylých 95 minut jsem se nedíval, nepřišel bych vůbec o nic zásadního. Proboha! je počin dost podobný Super size me, zkrátka až nehezky jednostranný film, co kromě věřících zesměšňuje (to už ale nechtěně) i samotné tvůrce. Ovšem pokud se Larry Charles s Billem Maherem chtěli především zviditelnit tím, jak jsou odvážní, že jdou rýpat do náboženství, tak to se jim nejspíše povedlo. Stejně jako se to ve zmíněném hamburgerářském dokumentu podařilo Morganu Spurlockovi, který při natáčení málem zemřel.(28.4.2012)

  • Djkoma
    ****

    Osobně bych v tomto dokumentu nechtěl vystupovat a být na pospas tomu "ironickému moderátorovi, který v každém vidí idiota"... Přesto, jsou zde myšlenky a otázky, které bych sám položil a sám jsem je také někdy položil a výsledek byl podobný jako v samotném dokumentu. Lidé prostě věří a vše ostatní je nezajímá, vy nevěříte a oni proto vidí svou víru výše. Celé je to postavené na velkém počtu náboženství, které jsou jsou "náhodou" hrozně podobné a stojí prakticky na identických základech. To nejhezčí je na dokumentu samotný paradox, kdy vědec obhajuje náboženství, kdy věřící využívá vědu a tak dokola. Celý tento kolotoč našeho světa a protínání víry a ateismu působí velmi současně a chvílemi i smutně.(25.4.2009)

  • Arbiter
    **

    Doufal jsem ve spoustu nadhledu a dostal jsem demagoga z druhé strany barikády. Je škoda, kolik účelovosti Bill Maher nabídl. Celé to na mě působilo, jako když poměrně inteligentnímu dítěti seberete hračku a ono se vám za to rozhodne šeredně pomstít. Podobného závěru, který dokument nabízí, mohl autor s tupějšími hranami dosáhnout i bez toho, aby na hloupé a nepřipravené lidi sypal promyšlené a účelové otázky. Vytýká nepravdu a dovolí si jako fakt položit jeden úhel pohledu. (Gen homosexuality mě vyloženě nasral.) Tady máte jednu pravdu, tu správnou. Prdíme na to jak je ten závěr kontroverzní, což je u racionalisty dost smutný. Ne že by o tom nevěděl, ale prostě by jeho prodávaný pohled na věc nebyl tak ,,čirý a jednoznačný''. Říká, že mu jde o to pochybovat, zbořit jistotu. Většinu dokumentu se toho absolutně nedržel a jen se posmíval a odsuzoval, účelově. Ten pán ani nechtěl poslouchat, jinak by si nevybíral tak tupé oponenty, kterým věčně skákal akorát do řeči. On šel do tohohle mokumentu aby sám soudil. O to víc mě rozčiluje, že jeho pohled na věc vlastně, umírněněji, zastávám. Ale stydím se za způsob jeho argumentace. Nehodnotí duši náboženství, nezmiňuje vše podstatné ani pozitivní. To bych si v diskuzi prostě nedovolil. Vyděluje pouze nesmyslnosti, faktologické blbosti a chyby. Hodnotí organizaci, instituce. Vytýká lidem lidství a říká tomu náboženství, což je špatně. Jedinej, kdo měl hlavu na svém místě byl ten kněz-samorost ve Vatikánu. K tomu by si měl Bill Maher přihlásit jako padavan a přestat k tématu přistupovat jako uražený dítě co dostalo mokrý vysvědčení a rozšlápl mu ho kněz. Jsem více méně ateista, lidi, které zapojil do snímku můžu šmahem skoro všechny odsoudit. Ale na tu drzost, kterou si dovolil shrnout na konci a to stylem, že to vyplývá z předchozího nabídnutého materiálu, tak na tu se zhnusením plivu. Každej není takovej silák, Bille. A nebezpečnejch hlupáku je všude spousta i bez náboženství. Čim víc nad tím zpětně přemýšlím, tim víc mě jeho manipulace připomíná kosmos, proti kterýmu tak brojil. Navíc etnocentrismus jako prase.(27.5.2011)

  • J*A*S*M
    ****

    Jako dokument je Religulous slabý, protože je povrchní, zabývá se velmi malým výsekem reality a zobrazuje jen to, co se mu takříkajíc hodí do krámu. Jako komedie ovšem obstojí a po většinu stopáže je to zábava opravdu královská, a to zvlášť v těch místech, kdy si Mahler dělá srandu z jednotlivých, konkrétních hloupých lidí. Když si začne brát na paškál náboženství jako takové, začíná to trochu skřípat - a to ne proto, že by jeho postřehy byly liché, ale proto, že když se řekne A, mělo by se říct i B ... a to se v tomhle snímku nenosí. Zábavné a "dobré" to každopádně je, a to až do závěru, který sklouzne k naprosto stejné zjednodušující, verbální agresivitě (ateistické), z níž si tvůrci předtím celou dobu dělali srandu (v náboženském podání). Výsledná poučka je pak ale tak jako tak přínosná - nezáleží na tom, je-li člověk ateista nebo věřící, záleží ne jeho povaze, nitru a míře a agresivitě jeho přesvědčení. Soudě dle většiny místních nadšeně antiklerikálních komentářů ale tuším, že většina diváků si při sledování vystačila se sebepotvrzením svých nálad. PS: Jsem ateista.(8.5.2013)

  • flanker.27
    *****

    Náboženství. Skupinová halucinace, jejíž zastánci bohužel mají pocit, že mohou druhým říkat co je správné a co nikoli. Zároveň nás učí být hodnými ze strachu před ohni pekelnými. Co je to pak za dobrotu, když za ni čekám odměnu? Náboženství tvrdí, že přináší absolutní morálku, přitom porovnáme-li tu biblickou (dosaďte zdroj jakéhokoli jiného náboženství) s tou, jakou moderní společnost skutečně uznává, dojdeme ke značným rozdílům (na což se ve filmu nejednou narazí - "to mustíte brát v kontextu doby" - ano, beru, leč svědčí to právě a jen o tom, že morálka je relativní a podléhá proměně, těžko tedy bude od absolutní bytosti). Náboženství učí lidi spokojit se s jednoduchými nevysvětleními (Richard Dawkins), se všeodpovědí a jistotou, o které nesmíme pochybovat ani ji zkoumat. Douglas Adams: "Religion . . . has certain ideas at the heart of it which we call sacred or holy or whatever. What it means is, 'Here is an idea or a notion that you're not allowed to say any-thing bad about; you're just not. Why not? – because you're not!" Na toto téma doporučuji také logicky sevřenější přednášku Richarda Dawkinse. "Nemusíte skládat IQ test, aby vás zvolili do senátu."(30.4.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace