Agora

Lidské dějiny se skoro s pravidelností opakují. Po době rozkvětu a výstupu na vrchol padá lidstvo zase do temnoty a bahna (mimo jiné, docela by mě zajímalo v jaké fázi jsme teď). Filmů s tímto pohledem by mělo vznikat více. Nic není černobílé a vždy je třeba znát obě strany mince. Skoro se mi chce napsat: "Co Bůh stvořil, do toho se člověk neser!" (19.02.2010)

Vše co se řekne jde vyvrátit, jen musíte vědět jak..... MRZÍ VÁS ZNIČENÍ STARÉ KNIHY? Nikdy jsem o tom nepřemýšlel a sám jsem překvapenej, jak se mne téma filmu dotýká. Vraždění ve jménu Boha (bohů), krvavé vyrovnání účtů – CO MĚ MÁ NA NÁBOŽENSTVÍ PŘEKVAPIT? Filozofické přemítání, vědecké bádání, ALE POUZE TI, KDOŽ VĚŘÍ V JEŽÍŠE, BUDOU SPASENI! Filozoficky mne napadá, jestli se náhodou historie neopakuje. LIDSTVO SE NIKDY NEPOUČÍ! Tak pane A. Amenábar, tohle jsem nečekal! Role R. Weisz mi (málem) vehnala slzy do očí a ta lůza žebrácká zase vztek do žil. KŘESŤANÉ, DÍVEJTE SE!! A pohleďte na vizitku složenou z věrných obrazů událostí doby řecko – římské v egyptské Alexandrii. Nedivím se snaze církve nepromítat film v Itálii. Ono vidět své svaté v jiném světle než ve svatozáři musí bolet. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** Víte že? AGORA je shromaždiště uprostřed starověkého města? (22.03.2010)

Přečtením poměrně rozsáhlého hesla "Hypatie" na wikipedii jsem se utvrdil v názoru, že Agora se dopouští celé řady vynechání a komplementárně domýšlení. U filmu omezeného rozsahu o málo známém životě velmi známého člověka se takovému přístupu vyhnout jistě nelze, IMHO by ale neměl vést ke zplošťování charakterů, přespříliš jednoznačné čitelnosti a zkýčnění. Na jednu stranu velebí Hypatii jako tolerantní ženu, moudrou učitelku a zapálenou vědkyni, na druhou přehlíží, jak ji možná přílišná oddanost raciu vede k podivnému (ne)milostnému životu (film se jen tváří, že ji miluje někdo, koho ona ne) a její možné intelektuální elitářství. Hypatiino vědecké bádání se předkládá v emotivních scénách, plných vášnivých monologů a gest nadšení, málem až sexuálního vzrušení za zvuků gradující hudby, k pointě, prozření podtrženému ostrým střihem... V násilných scénách hraje tklivá hudba, která žaluje diváku: "Ach to je to tragédie," a přemlouvá jej k pláči - zpomalovačky a odvracení zraků kamery mírní divákovo utrpení a tak si sladkobolně může říct: "Achich, hrozné." Alexandrie je ovšem úchvatná, byť jsme na to v současné době už tak trochu zvyklí. Inu, špatnosti i dobroty Hollywoodu trochu smazaly Amenábarovo španělství... Ale ono to vlastně k jednoznačným sdělením Agory vcelku sedí. Tedy: "Multikulturní tolerance je dobro, fanatismus je zlo. Křesťanství ranného středověku nás vrhlo o tisíc let zpět." Celou dobu mi bylo jasné, že ji k tomu Keplerovi ten Amenábar dotlačí - a pak to ještě napsal do dovětku, aby to došlo úplně, ale úplně každému. Dále: "Křesťanství bylo (a je) misogynní." Oona ta předkřesťanská společnost taky nebyla úplně pohlavně rovnostářká, byť to bylo asi o malinko lepší než pár následujícíh století. A: "Násilí nikdy není řešení. Věda je sexy a jde v ní nalézt smysl života." S mnohým bych i ochotně souhlasil, ale je třeba to dokládat způsobem, jakým to Amenábar činí? Totiž - extrémně okatě ukazovat, jak racio za sebou táhne všechny dobré vlastnosti a slepá víra je ničí. Dělat z Hypatie idealizovanou Janu z Arku vědy. Předkládat své teze v umělých dialozích. Ale vcelku je ten film přeci dobrý - precizní v kostýmech a výpravě. S velikým Vesmírem, kterému musí být lhostejný nějaký konflikt vyznavačů onoho a tamtoho, ale který zároveň poslouchá zákony, jež Hypatie (dle filmu) objevila. I několik zajímavých postav, které jej, zvláště v druhé půli táhnou nahoru - jsou to někteří křesťané a především prefekt Orestes, kterému v konfliktu mezi vědou a vírou, láskou a Láskou očividně nepomohl princip NOMA. Bodejť by taky jo... Silné ***. (17.03.2010)

Z tohto filmu by Vatikán a celá cirkev na čele s pápežom nadšení určite neboli. Naopak divák si užije nádherný historický film. Keď tak spomínam, nič podobné okrem Gibsonovho Umučenia krista som nevidel. Treba ukázať kresťanov aj z tohto pohľadu a či sa im to páči alebo nie, minulosť jednoducho taká bola. Davové a bojové scény i malé náboženské konflikty či hádky sú výborné a divák zistí, že byť ukameňované tiež nie je najpríjemnejšia smrť. Nádherné exteriéry a interiéry Alexandrie, výprava, hudba, obsadenie, bombastická réžia, či nájazdy a pohľady kamery z božských výšin to všetko je nadčasové. R. Waiszvá u mňa po prvý krát zabodovala naplno a treba povedať, že toto jej dokonale sadlo. Rovnako zaujal aj O. Isaac, ale mňa dosť zaskočilo aj príjemne prekvapilo meno Max Minghella. Netušil som, že je to syn slávneho režiséra a svoju úlohu vo filme, no najmä v závere zvládol skvele a tak on ako aj režisér dokázal, koľko sa dá zahrať očami, či sústredeným pohľadom. Tak silný a dojímavý záver som už dávno nevidel. Zvlášť silné a dobre umiestnené boli retrospektívne zábery nenaplnenej lásky a priznávam, že záver mi trhal srdce. Dávam plný počet a teším sa na reprízu. 90%. (17.06.2011)

Náboženství versus jiný náboženství - náboženství versus věda - náboženství versus člověk - všechno jsou to strašlivě smutný příběhy a Agora je památným dokumentem toho, jak hnusnou zbraní náboženství je. Jo, zbraní - jelikož člověk ho stvořil, člověk mu uvěřil, člověk ho stanovil jedinou pravdou a člověk ho použil proti jinýmu člověku. Mocnej závěr filmu je výmluvnou esencí všeho, co může fanatismus zahubit. Vizuál a herecký obsazení super. (04.11.2018)