Nastala chyba při přehrávání videa.
  • tahit
    *****

    Když muž všechno ztratí bezmála na konci sil a zůstane jen jeho pes, tak to je trýznivé drama. Osud udeří jak blesk z čistého nebe. Proč tady jsem? A pro koho? Představa poklidného staří v ponížení uniká jako facka bez výstrahy. Malér, ze kterého se těžko vylízat. Jen světlo města bez naděje zhasíná a rozsvěcí, tolik osamělých lidí a nikomu na nich nezáleží, každý jen obrácený do sebe. Muž v černém kabátě a pes se vleče potemnělou ulicí a lidi mají srdce jako led. Jak čas ve filmu plynul tak jsem mu to věřil, že ten vztah není hraný, ale pravdivý, k tomu stačí jeho pohled očí. Co dodat, kdo má rád pejsky ten ví své, pro mě osobně smutně hřejivý večer. A co na to pětasedmdesátiletý Jean-Paul Belmondo říká. Jsem rád, že jsem mohl zahrát tuto smutnou roli, kde i každá věta mě dala zabrat a také z lásky k pejskům, kteří dají tolik lásky, co milující žena.(8.11.2009)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby Celosvetovo $1,619,594(8.7.2010)

  • Terva
    ****

    Jean - Paul Belmondo si ve svém věku zahrál ve filmu o stáří a starostech kolem něho. Přišel o vše a vlastní jen jednoho psa. Docela smutný film, který nás donutí zamyslet se nad tím, co dál, když budeme až moc staří a život nás přestane bavit. Smutek ve filmu podporuje i hudba, kterou " stvořil " Philippe Rombi. Zazní zde i mimo jiné kompozice Ave Maria v podání Natalie Dessan... http://www.youtube.com/watch?v=spG4-Mudd3g(3.2.2010)

  • genetique
    ****

    Smutný film. Príbeh jednoduchý ako kladkový mechanizmus, ale natočený s citom a prehľadom. Plný sentimentu, krásnej hudby a bojujúceho Belmonda, ktorému som v každej scéne zatínal päste. Je síce pravda, že prakticky v celom filme ho takmer vôbec nie je vidno chodiť a viac-menej hýbe len pravou polovicou tela, ale pohľad na tohto pána herca je očarujúci, je vidno, že ešte nestratil chuť do práce a už vôbec nie do života. V nadnesenom zmysle by jeho postava mohla byť reflexiou jeho súčasného životného stavu. 75%.(17.1.2010)

  • fmash
    ***

    Přijde na to, co máte jako diváci rádi. Jestli Belmonda, pravdu, melodrama... Melodrama to je, Belmondo v tom hraje a pravda je taková, že je na něj smutný pohled. Mrtvičně ochablý obličej, podivný nemizící úsměv a nekonečné čekání na každé další slovo. Tím více je s podivem, že mu to ještě pořád docela sekne, ale o tom doufám ten film být neměl. I když těžko říct, o čem vlastně být měl. O stáří? O naději v člověka nebo v život? Má to diváka za každou cenu rozplakat, nebo to nese i nějaké poselství? O co vlastně šlo tomu nezodpovědnému, tu důstojně hrdému, tu dětinsky nerozhodnému staříkovi? Co za vztah to měl se svou bývalou milenkou, jež jej s tak velkodušným výrazem vyhnala na ulici?            Některé ty pomalé, zajímavou hudbou podkreslené scény se starým mužem, hledícím oknem do noci, by vskutku mohly v jiném případě aspirovat na filmový zážitek pololetí, ale tady ne. Pro mě je tu nejzajímavějším poselstvím, že francouzskému vysloužilému vojákovi asi nestačí penze ani na slušný podnájem. Takže to beru tak, že Belmondo si ještě chtěl zahrát v solidním filmu, což se mu jakžtakž povedlo, ale až do svých pětasedmdesáti si Muže a jeho psa asi znovu nepustím.(26.9.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace