Muž a jeho pes

Nejhorší, co může člověka ve stáří potkat je ZŮSTAT SÁM. Přesně to se stalo hrdinovi tohoto snímku v podání J. P. Belmonda. Ikdyž tak úplná pravda to v tomto případě není, zůstává mu nejlepší přítel člověka, jeho pes jménem " můj pes " :o) Unavený životem, bez chuti se o své " bytí či nebytí " dál rvát , bez domova, bez prostředků směřuje hlavní hrdina k neodvratnému konci. Citlivá režie a kamera, to vše umocněno nádhernou hudbou Philippe Rombiho dává dostatek prostoru J. P. Belmondovi k mistrovskému minimalistickému výkonu, kterým vás přesvědčí, že jeho rozsah hraní je opravdu veliký a zvlášť příznivce zvyklé na jeho komediální polohu hodně překvapí, ale troufám si tvrdit, že zároveń mile potěší. p.s. 1 určitě si nenechte ujít 54 minutový dokument o natáčení celého snímku. Je nesmírným zážitkem pozorovat s jakou vizí a zapálením režisér Francis Huster k látce přistupoval a následně se tato jeho vize za pomocí J. P. Belmonda a především celého hereckého štábu ať už se jedná o Maxe von Sydowa, Juliku Jenkins, Francoise Fabian.......( kteří vedle J. P. Belmonada hrají jako o život ) začala naplňovat a dostávat konkrétní podobu. Z každičkého záběru je vidět s jakou úctou a respektem přistupovali všichni dotyční k velkému mistrovi a zároveň jsou do jednoho rádi, že " u toho " můžou být. Snímek muž a jeho pes je více než důstojným zakončením Belmondovi bohaté kariéry a myslím, že s výslednou podobou může být spokojen jak samotný Belmondo, tak i režisér Francis Huster. V mém případě tomu tak rozhodně je. p.s.2 velký dík patří Jiřímu Krampolovi za jeho neobyčejný dabing, který k Belmondovu hereckému projevu obdivuhodně pasuje ( řekl bych téměř splývá ) . Nezapomenutelný snímek, který v této uspěchané době působí jako balzám na duši, jako opojný životabudič. Děkuji J. P. Belmondo, děkuji Francisi Hustere, děkuji vám všem zůčastněným. Bylo mi ctí..... 1 * za herecké projevy Belmonda i ostatních zůčastněných, 1* za psího chlupáče :o), 1* za dokument o natáčení , tu poslední přihazuji z úcty a velkému obdivu k MISTROVI. (11.11.2009)

Zoufalství sedí na lavičce. Smutný muž s bílými vlasy, vrásčitým obličejem, letitým kufříkem a střapatým voříškem. Ti, kdo mu chtějí pomoct, nemohou, a ti, kdo mohou, nechtějí. Charlesovi zbývá už jen holý život a jeho pes, a obojího se chce i nechce zbavit… V určitém rozpoložení vám tento film může zapříčinit vymknutou sanici od samého zívání, v jiném vám naopak nakopne optimistický výhled na důchodové lehy takovým způsobem, že tento vyletí oknem a jen tak se nevrátí. Mně z něho bylo hodně smutno. (18.12.2013)

Jean - Paul Belmondo si ve svém věku zahrál ve filmu o stáří a starostech kolem něho. Přišel o vše a vlastní jen jednoho psa. Docela smutný film, který nás donutí zamyslet se nad tím, co dál, když budeme až moc staří a život nás přestane bavit. Smutek ve filmu podporuje i hudba, kterou " stvořil " Philippe Rombi. Zazní zde i mimo jiné kompozice Ave Maria v podání Natalie Dessan... http://www.youtube.com/watch?v=spG4-Mudd3g (03.02.2010)

Poslední Belmondův film je dojemný, nikoli však dojímavý příběh o člověku, který nikdy nemyslel na zítřek. V okamžiku, kdy přichází o všechno, co měl (anebo mohl mít), ztrácí i smysl života. Komorní ladění plné působivých zámlk, pohledů a nevyřčených slov plně souzní s hereckým výkonem legendárního Bebela, unaveného starého muže, jemuž ovšem nechybí pověstná jiskra v očích. Smutný, melancholický film o tom, že život je pes. (07.09.2021)

Film plynie pomaličky ako deň starca a scenérie sú rovnako bezútešné ako sychravá jeseň. Charles sa dostáva na ulicu a jediným verným spoločníkom je jeho malý pes. Stretáva ho opustenosť, beznádej, smútok. Ale kdesi vnútri stále žije sympatický úsmev, nezlomná viera a hrdosť. Belmondo stvárňuje všetky tieto emócie a stavy duše s "gabinovským" prehľadom, jeho herectvo je vierohodné a silné. Ako je silný s pribúdajúcimi minutami aj tento príbeh. A ja stále verím, že to nie je Bebelov posledný film. (12.11.2009)