Ti, kteří zůstávají

Francouzštinu poslouchám moc ráda a tak mě možná tentokrát její absence chyběla a nedokázala jsem se tolik ztotožnit s hlavními postavami, jak bych si přála i když jsem jejich vnitřní zmatek v takové situaci dokázala pochopit. A připouštím, že mě ovlivnila i postava Emmanuelle Devos, protože tady hrála diametrálně odlišnou postavu než v Gillesově ženě, kde byla přímo skvostná. Ano, ti kteří zůstávají, jsou citově zranitelní, ale někdy platí tato slova : ''Někdy se zdá, že se tíha situace nedá unést, je jí příliš, ale bolest přesto patří k životu, bez ní by nebylo naděje a velikost a život by byl možná jenom pošetilostí.“ (26.01.2015)

Zaprvé mě mrzí, že jsem to neviděl v originále - viz Autogram - také by mě zajímalo, jestli si i v originále celou dobu vykají, což příliš nedává smysl, zejména když spolu spí - na druhou stranu by to zase bylo pěkné vyjádření odstupu symbolizujícího fakt, že jejich vzájemný vztah je v podstatě jen náhražka dočasně (?) přerušeného vztahu s nemocnými partnery. No a já teď nevím, jestli to fakt byl záměr scénáristy, nebo jen blbost české režie... Zadruhé, film ve skutečnosti rozehrává hned několik psychologických partií najednou. V popředí samozřejmě vidíme zejména vztah muže k umírající partnerce (resp. ženy k těžce nemocnému partnerovi) a na něj navazující vztah obou protagonistů hledajících útěk z truchlivé reality, ale v pozadí za tím stojí ještě vztah otce k dospívající nevlastní dceři a vztah bratra k sestře, od níž se několik let izoluje. Plusem je, že se tyto jednotlivé roviny netlučou, ale naopak posilují, a nakonec smutný konec jedné umožní nalézt řešení pro ty ostatní. Zatřetí, velmi dobré vykreslení atmosféry, vše se odehrává na malém prostoru, s minimem herců, ve strohých dialozích, přesto se člověk při sledování filmu cítí, jako kdyby v té nemocnici byl s nimi... Výborný film. (02.05.2014)

Francúzsky film z roku 2007 režisérky Anne Le Ny o súcite a vzťahu dvoch ľudí, ktorí sa stretajú v nemocnici. Bertrand (Vincent Lindon) navštevuje už 5 rokov svoju chorú ženu. Lorraine (Emmanuelle Devos) prichádza za svojím priateľom. Obidvaja si vytvoria navzájom zvláštne puto podpory a pomoci. Zaujímavý filmový príbeh, kde ťažko hľadať hranicu medzi priateľstvom, podporou, vlastným utrpením, súcitom a toleranciou okolia a našich najbližších k smutným záležitostiam a chorobám. (12.04.2012)

Nie je to asi celkom bežné začínať vzťah na takom mieste a takým spôsobom. Ale keď už začne, tak by sa v českom dabingu mali zamyslieť nad tým, že potom by si dvojica asi nemala vykať skoro až do konca filmu. Príbeh s komornou atmosférou o pár hercoch je zaujímavý, riešiť všetky problémy z tej opačnej strany, ktorá mala viac šťastia, ale aj tak šťastím neoplýva. (07.02.2014)

Definice lásky je ošidná věc a v různém věku po různých životních zkušenostech a v neposlední řadě i s rozličnými cíli ji vnímáme úplně jinak. Pro dva návštěvníky onkologické kliniky, kteří do ní míří za nemocnými partnery, představuje vzájemné seznámení zpočátku jen pocit sounáležitosti v době bolesti, vědomí, že je tu někdo, kdo jim rozumí a je na stejné lodi. Posléze ale přeskočí jiskra a potvrdí starou známou poučku, že přátelství mezi mužem a ženou dlouhodobě funguje pouze za předpokladu impotence nebo oboustranné homosexuální orientace. Ti, kteří zůstávají, je snímek o smutku a loučení, který ale není citově vydírající. Dává naději a říká, že tam, kde něco končí, vytváří se zároveň prostor pro něco nového. A v neposlední řadě je tenhle kousek dokladem, že kromě několika obehraných stereotypně nasazovaných hvězd má francouzská kinematografie spoustu skvělých herců, kteří nejsou sice v mezinárodním povědomí zakotveni tak, jak by si zasloužili, ale dokážou předvést pozoruhodné herecké výkony a přesvědčivě ztvárnit svoje postavy. Vincent Lindon mě už ve více filmech přesvědčil o tom, že je to skvělý představitel civilních, ale chlapsky pevných hrdinů, a Emmanuelle Devos je hodně zajímavá herečka, která dokáže oscilovat mezi dramatem a komedií. Celkový dojem: 70 %. (02.06.2014)