Reklama

Reklama

Nebeští jezdci

  • Česko Armáda v nebesích (více)
Trailer

Kam přijdou po smrti válečníci, kteří bojovali na nebesích? Japonský animovaný sci-fi film o mladistvých pilotech a jejich dramatických bitvách. Mamoru Ošii náleží vedle Satošiho Kona, Hajaa Mijazakiho, Kacuhira Ótoma a Isaa Takahaty mezi přední režiséry japonské animace, kteří tvoří snímky spojující autorskou osobitost s komerční přitažlivostí. Ošii se realizuje především v oblasti filosofických sci-fi filmů, kde prostřednictvím dystopických společností, robotů a kyborgů zkoumá podstatu člověka. Jeho melancholicky zasmušilí hrdinové procházejí spektakulárním postmoderním světem. Ve chvílích, kdy nebojují s protivníky, proti nimž je zpravidla postavil nějaký mocenský aparát, přemítají o své roli ve světě a hranicích osobní svobody. Mezinárodní věhlas režisérovi přinesl kultovní kyberpunkový film Ghost in the Shell, který po premiéře v roce 1995 oběhl celý civilizovaný svět, byl uvedený na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a utužil zájem o japonskou animaci v zahraničí. Volné pokračování Innocence bylo o devět let později za velké pozornosti světové kritiky uvedeno na vlivných festivalech v Cannes a Torontu. Zádumčivá sci-fi Nebeští jezdci byla ozdobou prestižních přehlídek v Benátkách, Torontu, Sitges a Locarnu. Vyprávění o mladistvých válečných pilotech, kteří bojují v táhlé válce dvou států, jež už dávno ztratila jakýkoli jiný než ryze ideologický smysl, mísí spektakulární sekvence leteckých soubojů s náladovými momenty rozjímání o smyslu a podstatě lidské existence. Ošiiho řemeslně invenční snímky vždy posouvaly technické normy animovaného filmu a také Nebeští jezdci uhranou dokonalým skloubením tradiční kresby s počítačově vytvořenými 3D modely letadel v dravých vzdušných bitvách. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (76)

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Nádych... výdych... rozhliadnuť sa okolo... V rukách pevne stisnúť riadiacu páku a strmhlav vystúpiť nad oblaky. V žilách ti koluje adrenalín a kdesi v diaľke za sebou cítiš pach motoru nepriateľa. Žiješ? Žiješ. Áno, konečne, tu vysoko v tmavomodrom svete, medzi nebom a zemou, kde ti na krk neustále dýcha smrť, len tu a v tejto chvíli skutočne a naplno žiješ... ////////// Dlho som premýšľal nad tým, čo k nebeským jazdcom napísať. My sa s Ošiim chápeme a preto k jeho tvorbe pristupujem, narozdiel od množstva iných anime, ako ku ktorémukoľvek inému plnohodnotnému filmu pre dospelé publikum, ktorý sa špecificky nevymedzuje a znesie rovnocenné zrovnanie aj mimo pravidiel japonského animačného bloku. The Sky Crawlers sa relatívne ľahko pozerajú, ale ťažko hodnotia. Po technickej stránke sa im dá vyčítať máločo. Nech sa na to pozerám z ktorejkoľvek strany, spojenie krásne vyvedenej uhladenej kresby s dôrazom na detaily, fotorealistickej animácie (s ktorou Ošii koketoval už v pokračovaní Ghost in the Shell, ale tu je posunutá na úplne inú úroveň) a nastupujúcich chorálov sprevádzaných Kawaiovými úchvatnými melódiami je proste cool. Tak cool, že je ľahko možné prehliadnuť funkciu precízne budovanej povznášajúco poetickej atmosféry ako efektného obalu, ktorý zakrýva dobré diery a nedostatky. Nepristúpim však okamžite k obsahu. Prv, než tak učiním, musím podotknúť, že podobne ako v prípade iných Ošiiových filmov nespadá ani tento do jednoznačných úhľadných žánrových škatuliek, ktoré sme si pre pocit poriadku vymysleli. Nesie si prvky, ktoré sú (odvážim sa povedať) pre režisérovu tvorbu príznačné - uhladený audiovizuálny perfekcionizmus, kombinácia dychberúcich okázalých akčných sekvencií a rozprávania s filozofickým presahom, vhodenie diváka do dôkladne pripraveného alternatívneho univerza či drobné autorské detaily (napr. typický pohľad na vlastné ruky, ktorý je metaforou sebauvedomenia, skúmania svojej telesnej schránky, vnútra a identity). Lenže je to manierizmus, veľká bublina, ktorá s posledným záverom spľasne a ja mám strach, že sa u Ošiiho začína prejavovať marazmus. Napriek tomu všetkému si však predsa nemyslím, že sú The Sky Crawlers zlým filmom a rozporuplné hodnotenia prikladám nezmyselným očakávaniam divákov znalých jeho predchádzajúcej tvorby. Hneď tieto stanoviská vysvetlím. ////////// The Sky Crawlers sú skutočnými i samozvanými odborníkmi na anime kinematografiu považovaní za jednu z najväčších, ak nie najväčšiu udalosť roka 2008. Prívlastok "veľké animované kino" k nim sadne viac, ako k čomukoľvek inému; zážitok je to bez sporu strhujúci a neopakovateľný. Pri podrobnejšom skúmaní naratívu objavíme zaujímavý paradox: meditatívne tempo (týmto zdravím Hromina - na lepší výraz som zatiaľ neprišiel :-) ) snímky dokorán otvára dvere zámeru doviesť diváka k zamysleniu sa, dejom prestupuje alegorická postava doslova zastávajúca rolu nadprirodzena, ktorú samotní hrdinovia nikdy neuvidia, len jej stroj, na ktorého krídlach prilieta smrť, a tiež okrajové náboženské motívy. To všetko evokuje tradične vystavanú koncepciu mýtu, ktorá je ale vzápätí popretá v samotnej podstate snímky. Je to prosté - príbeh pokladá otázky, na ktoré nedáva jasné odpovede. Tým mýtus v klasickom ponímaní padá a my sa dostávame do ďalšieho z Ošiiových fikčných svetov, alternujúcich realitu alebo predpovedajúcich cestu, ktorou by sa ľudstvo mohlo uberať a ktoré využíva na hĺbavý ponor do ľudskosti, spoločnosti a identity jedinca. V tomto prípade je uplatnená principiálna časová neukotvenosť akcentujúca univerzálnosť témy (s priestorom je to už inak, keďže nám nie je nijak utajovaná skutočnosť, že sa nachádzame v Európe). Hybateľom deja a príčinou, ktorej dôsledkom sú vyvstávajúce otázky hrdinov je dlhotrvajúci ozbrojený konflikt dvoch strán, ktorý je, ako sa ku koncu dozvedáme z rozhovoru medzi Kannamim a Kusanagiovou, prostou hrou. Hrou, v ktorej neexistuje čierna a biela, len odtiene sivej. Hrou, ktorú už nehrajú štáty, ale vojenskí dodávatelia a v ktorej nebojujú ľudia, ale večne mladí piloti, ktorí nesmú dospieť a je im súdené padnúť v boji. Sú to bytosti bez budúcnosti, ktorých existencia je popretá večne prítomným rozsudkom smrti. Problém tkvie v tom, že sú nosné motívy a myšlienkové piliere filmu pri hlbšom zamyslení sa na ploche dvojhodinového opusu príliš slabé, ploché a nerozvinuté (rovnako ako núkajúce sa možnosti postáv a univerza), a v zásade neprinášajú nič vyslovene nové. To som sprvu filmu vyčítal, kým som si neuvedomil jednu zásadnú skutočnosť. Celý príbeh vnímame optikou hrdinov, ktorí neustále bojujú a umierajú, vo vzduchu i na zemi. Ich rola a klamlivá ilúzia života im nedávajú čas ani priestor na to, aby sa mohli vyvíjať. Pokiaľ prežijú dostatočne dlhý čas, ich počiatočná silná vnímavosť (ktorá je podporovaná i u diváka) a emócie sú postupne otupované a zasahuje ich vnútorný rozklad, telesný i psychický. Ich pohľad sa odráža v neľútostnom svete, ktorí pôsobí ako zrkadlo, nahliadajúce hlboko do ich duše, ktoré je však zahalené nepreniknuteľným čiernym závesom príliš ťažkým na to, aby ho dokázali strhnúť. A na tých, ktorým sa to predsa podarí, nečaká nič než smrť. ////////// The Sky Crawlers sú kontemplatívnym filmom, u ktorého nie je dôležité ani tak neinvenčné posolstvo a z neho vyplývajúca filozofia, v menšej miere sprevádzané veľkolepou akciou, ako intenzita vzťahu a komunikácie medzi divákom a postavami, ktoré ho udržujú uprostred diania a ktoré svoje otázky, podnety a úvahy smerujú, tak ako to Ošii chcel, k nemu. A práve v tom tkvie neobyčajná pútavosť a sila jednoduchého melancholického príbehu, ktorý vyžaduje úplnú odovzdanosť diváka. Osobne ma potešil výber hlasov pilotov. A smerom k Ošiimu opäť vyjadrujem, i keď tentoraz obozretnejšie ako kedykoľvek predtým, ešte stále spokojnosť. Toto je jazda na dlhú trať, ktorá predpokladá obtiaže pri utvorení jednoznačného postoja. A azda to je fakt, ktorý ma na nej zaujal najsilnejšie. 75-80% () (méně) (více)

okkac 

všechny recenze uživatele

Vizuálně překrásné, kdy jednodušší 2D postavy se pohybují v propracovaném 3D prostředí a letadla a letecké bitvy jsou CGI a vůbec ten kontrast neruší. Dějovost je zde velmi volná, žádné zvraty nebo vygradované scény, ale Mamoru Oshii prostě dokáže vykreslit nádhernou atmosféru s výrazným přispěním hudby od svého dvorního skladatele Kenji Kawaie. Otázky proč se válka vede, kdo jsou letci Kildren jsou zodpovězeny, ale člověk musí dávat velmi dobrý pozor v dialozích a určitých scénách. P.S. nechat dojet titulky až do konce. ()

Reklama

fmash 

všechny recenze uživatele

Zajímavá (a z určitého pohledu i rozumná, vyhýbá se totiž „loutkovému syndromu“, odhlédna od faktu, že se jedná o anime) kombinace hyperrealistického renderu leteckých scén a schematicky kreslených postav. Melancholický příběh vykořeněných duší, potácejících se na okraji mezi neživotem a smrtí. Po delším váhání se přikláním nahoru ke čtyřce, s přihlédnutím k vyjevivší se pointě ohledně původu hrdinů a podstaty války, v níž bojují. ()

Terva 

všechny recenze uživatele

Natočeno podle stejnojmenného románu Mori Hiroshiho. Scénář : Chihiro Ito. Hudba : Kenji Kawai. Nádherné kresby soubojů, strojů, domů a venkovního okolí. Docela povedený tajemný příběh. Akorát bych viděl jednu vadu na snímku. Postavy jsou tak jednoduše nakreslené, že jsem někdy problém je od sebe rozeznat. A někdy jsem měl problém dokonce určit pohlaví. Ačkoli jsou piloti ledatel mladí stále kouří, ale později zjistíte, kde je zakopaný pes. CITÁT - Pivo si nedávej........ CHYBA VE FILMU : Ačkoli je operace okolo 70 minuty přísně tajná, jak říkají piloti, je stejně v hospodě v televizi reportáž právě o této chystané operaci........ CHYBA VE FILMU : Tramvaj ze které Kannami a Tokino vystupují má jen jeden vůz a jede z prava do leva. Jenže po výstupu má tramvaj dva vozy a jede z leva do prava......... CITÁT - Musíme žít, dokud to nezměníš......... Film zanechává spoustu otázek. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Mamoru Oshii umí i mimo kyperpunkové kulisy. Přesto nevylučuji, že se někomu bude stýskat po scénách, které k rozjímání podněcují jen svou vizualitou, protože těch je zde nemnoho a snímku dominují především scény dialogové. Ty jsou občas prostřídány naprosto fantastickými vzdušnými souboji, ale není třeba se lekat, že Oshii natočil akčňák - pomalé meditativní tempo, na něž jsme zvyklí z Ghost in the Shell, je vlastní i Nebeským lezcům. ____ Ne náhodou dominuje filmovým plakátům motiv oblohy s mraky. Právě tak pomalu, tiše a nekonfliktně plyne celý film. Jednoduché (ne však banální) myšlenky, které by se daly shrnout do jedné delší repliky rozprostřel Oshii přes celý příběh a žádná z postav je nikdy nevysloví takříkajíc "na plnou hubu". Film sám se vlastně nad ničím nezamýšlí, to by měl udělat divák a film ho k tomu pouze navádí. ____ Technicky se rovněž jedná o vydařenou záležitost - jednoduše animované postavy se pohybují v deatilně propracovaných lokacích a počitačová grafika s tou ručně kreslenou splývá v jeden omamný celek. Díky tomu si Oshii může dovolit snímat scény tak, jak by to jen za použití klasické 2D grafiky nešlo a co je hlavní, může se zajímavě designovanými CGI letadly svádět fascinující souboje. ____ Akční scény jsou pro příběh nevýznamné, krátké, negradují a končí dříve, než by člověk očekával (ano, tak jako v GitS), ale jednoznačně představují to nejlepší, co jsme kdy ze vzdušných soubojů mohli na plátně vidět. Malá výtka patří mírné nepřehlednosti - Oshii totiž upřednostil snímání z malé vzdálenosti a letounům je tak často plátno malé. ____Sukai kurora je po série GitS další Oshiiho pozoruhodný snímek, který se ovšem nesleduje snadno a těžko se kdy dočká přízně většinového publika. ()

Galerie (61)

Zajímavosti (8)

  • Yuichiho nadřízená se jmenuje Suito Kusanagi. Stejné příjmení má i hlavní hrdinka předchozích Oshiiho snímků Kōkaku kidōtai (1995) a Innocence (2004), majorka Motoko Kusanagi. (Hromino)
  • Film je natočen podle stejnojmenného románu Mori Hiroshiho. (Terva)
  • Ve scéně, kdy odjíždí tramvaj, je na jejím boku možné zahlédnout reklamu na žrádlo pro psy s obrázkem baseta známého z filmové série Ghost in the Shell. (Saur.us)

Reklama

Reklama