Armáda v nebesích
The Sky Crawlers
Režie:
Mamoru OšiiScénář:
Čihiro ItóKamera:
Hisaši EzuraHudba:
Kendži KawaiHrají:
Rinko Kikuči, Rjó Kase, Čiaki Kurijama, Šósuke Tanihara, Naoto Takenaka, Daisuke Hirakawa, Mabuki Andó, Juriko Hišimi, Jošiko Sakakibara, Hóčú Ócuka (více)Obsahy(2)
Kam přijdou po smrti válečníci, kteří bojovali na nebesích? Japonský animovaný sci-fi film o mladistvých pilotech a jejich dramatických bitvách. Mamoru Ošii náleží vedle Satošiho Kona, Hajaa Mijazakiho, Kacuhira Ótoma a Isaa Takahaty mezi přední režiséry japonské animace, kteří tvoří snímky spojující autorskou osobitost s komerční přitažlivostí. Ošii se realizuje především v oblasti filosofických sci-fi filmů, kde prostřednictvím dystopických společností, robotů a kyborgů zkoumá podstatu člověka. Jeho melancholicky zasmušilí hrdinové procházejí spektakulárním postmoderním světem. Ve chvílích, kdy nebojují s protivníky, proti nimž je zpravidla postavil nějaký mocenský aparát, přemítají o své roli ve světě a hranicích osobní svobody. Mezinárodní věhlas režisérovi přinesl kultovní kyberpunkový film Ghost in the Shell, který po premiéře v roce 1995 oběhl celý civilizovaný svět, byl uvedený na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a utužil zájem o japonskou animaci v zahraničí. Volné pokračování Innocence bylo o devět let později za velké pozornosti světové kritiky uvedeno na vlivných festivalech v Cannes a Torontu. Zádumčivá sci-fi Nebeští jezdci byla ozdobou prestižních přehlídek v Benátkách, Torontu, Sitges a Locarnu. Vyprávění o mladistvých válečných pilotech, kteří bojují v táhlé válce dvou států, jež už dávno ztratila jakýkoli jiný než ryze ideologický smysl, mísí spektakulární sekvence leteckých soubojů s náladovými momenty rozjímání o smyslu a podstatě lidské existence. Ošiiho řemeslně invenční snímky vždy posouvaly technické normy animovaného filmu a také Nebeští jezdci uhranou dokonalým skloubením tradiční kresby s počítačově vytvořenými 3D modely letadel v dravých vzdušných bitvách. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Zlatý Lev - výběr ()
Pekne anime krasne animovane ale miestami ma fakt chytala velka nuda. Ja by som rozhodne radsej prial paradne napumpovanu akcnejsiu verziu, lebo ti par akčných scénok ma dostavalo do varu . ()
Melancholicky bloumavé vyprávění o přízračném světě válečných pilotů staví na síle primárních okamžiků a pozadí postav i vlastního konfliktu odsouvá na okraj pozornosti. Ale právě při jejich uvědomění přichází i pochopení nálad všech postav, které sní o smrti, ale musejí žít s trpkým vědomím, že je pro ně nedosažitelná. Megalomansky precizní sekvence vzdušných soubojů i láskyplně detailní prostředí základy a jejího okolí dokládají Ošiiho fascinaci artefaktů tmavomodrého světa. ()
Čtyři hvězdičky maličký jako ti pilotečci a tečka. Z respektu k žánru a pro tu práci výtvarnou. Jinak mě tyhle rozmáchlé úlety do fantazie docela míjí... °-/ - - - - - (Poprvé viděno 11.11.11 na >nebeském prostoru< , hodnocení 251., komentář zde jako jednačtyřicátý - 12.11.2011) ()
Už jenom za ty letecké bitvy a nádherné pohledy na mraky (už jen ten začátek...) si to zaslouží dobré hodnocení, protože tohle byla vážně nádhera a já asi poprvé pochopil, proč někomu může přijít létání tak krásné. Když si k tomu přidám i velmi originálně pojatý příběh, který se nám pomalu rozkrývá a minimálně (je tam toho víc) objevuje jednu velmi obecně známou pravdu tedy že: SPOILER "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" KONEC SPOILERU tady ovšem velmi zajímavě podanou a vygradovanou, tak musím říct, že jsem si to vlastně náramně užil. Takže je to velmi pěkné, je to chytré a rozhodně to nenudí, takže paráda. 9/10 ()
Mamoru Oshii umí i mimo kyperpunkové kulisy. Přesto nevylučuji, že se někomu bude stýskat po scénách, které k rozjímání podněcují jen svou vizualitou, protože těch je zde nemnoho a snímku dominují především scény dialogové. Ty jsou občas prostřídány naprosto fantastickými vzdušnými souboji, ale není třeba se lekat, že Oshii natočil akčňák - pomalé meditativní tempo, na něž jsme zvyklí z Ghost in the Shell, je vlastní i Nebeským lezcům. ____ Ne náhodou dominuje filmovým plakátům motiv oblohy s mraky. Právě tak pomalu, tiše a nekonfliktně plyne celý film. Jednoduché (ne však banální) myšlenky, které by se daly shrnout do jedné delší repliky rozprostřel Oshii přes celý příběh a žádná z postav je nikdy nevysloví takříkajíc "na plnou hubu". Film sám se vlastně nad ničím nezamýšlí, to by měl udělat divák a film ho k tomu pouze navádí. ____ Technicky se rovněž jedná o vydařenou záležitost - jednoduše animované postavy se pohybují v deatilně propracovaných lokacích a počitačová grafika s tou ručně kreslenou splývá v jeden omamný celek. Díky tomu si Oshii může dovolit snímat scény tak, jak by to jen za použití klasické 2D grafiky nešlo a co je hlavní, může se zajímavě designovanými CGI letadly svádět fascinující souboje. ____ Akční scény jsou pro příběh nevýznamné, krátké, negradují a končí dříve, než by člověk očekával (ano, tak jako v GitS), ale jednoznačně představují to nejlepší, co jsme kdy ze vzdušných soubojů mohli na plátně vidět. Malá výtka patří mírné nepřehlednosti - Oshii totiž upřednostil snímání z malé vzdálenosti a letounům je tak často plátno malé. ____Sukai kurora je po série GitS další Oshiiho pozoruhodný snímek, který se ovšem nesleduje snadno a těžko se kdy dočká přízně většinového publika. ()
Vážně bych nevěřil, že někdy dám jakémukoliv anime tak nízké hodnocení: Nulová gradace, atmosféra v kytkách, absolutně žádné sžití se s postavami - vždyť to umí Japonci nejlépe! Sem tam se na světlo animované nudy prodere zmatený paprsek vypilované akční scény nebo zajímavý dialog, to je ale bohužel všechno. A proč to je proboha tak dlouhé? Bolelo hodně (ale na Lucasova letadélka se teď těším ještě víc)... ()
Neskutečně super scény leteckých soubojů snoubí se zde s poněkud slabším, přesto funkčním příběhem, kterému lze odpustit jistý patos a snahu o to tvářit co nejvíc protiválečně, už jen díky skvělé atmosféře. Co mě zamrzelo byl občasný nesoulad cgi a klasické animace, přece jenom po pár minutách vzdušných záběrů je skok na nepříliš detailní animaci v podobě záběru na hafana docela viditelný, to samé se občas dělo při záběrech do kokpitu. Oceňuju, že občas není film zbytečně doslovný, což je Ošii ovšem dobrým zvykem. Přesto je ale scénář až moc slabý (a jeho konečné vyznění až moc předvídatelné) a film takovýchto technických a režijních kvalit si zaslouží víc, pořád je to ovšem na plnou palbu (o=´ ()
Nádych... výdych... rozhliadnuť sa okolo... V rukách pevne stisnúť riadiacu páku a strmhlav vystúpiť nad oblaky. V žilách ti koluje adrenalín a kdesi v diaľke za sebou cítiš pach motoru nepriateľa. Žiješ? Žiješ. Áno, konečne, tu vysoko v tmavomodrom svete, medzi nebom a zemou, kde ti na krk neustále dýcha smrť, len tu a v tejto chvíli skutočne a naplno žiješ... ////////// Dlho som premýšľal nad tým, čo k nebeským jazdcom napísať. My sa s Ošiim chápeme a preto k jeho tvorbe pristupujem, narozdiel od množstva iných anime, ako ku ktorémukoľvek inému plnohodnotnému filmu pre dospelé publikum, ktorý sa špecificky nevymedzuje a znesie rovnocenné zrovnanie aj mimo pravidiel japonského animačného bloku. The Sky Crawlers sa relatívne ľahko pozerajú, ale ťažko hodnotia. Po technickej stránke sa im dá vyčítať máločo. Nech sa na to pozerám z ktorejkoľvek strany, spojenie krásne vyvedenej uhladenej kresby s dôrazom na detaily, fotorealistickej animácie (s ktorou Ošii koketoval už v pokračovaní Ghost in the Shell, ale tu je posunutá na úplne inú úroveň) a nastupujúcich chorálov sprevádzaných Kawaiovými úchvatnými melódiami je proste cool. Tak cool, že je ľahko možné prehliadnuť funkciu precízne budovanej povznášajúco poetickej atmosféry ako efektného obalu, ktorý zakrýva dobré diery a nedostatky. Nepristúpim však okamžite k obsahu. Prv, než tak učiním, musím podotknúť, že podobne ako v prípade iných Ošiiových filmov nespadá ani tento do jednoznačných úhľadných žánrových škatuliek, ktoré sme si pre pocit poriadku vymysleli. Nesie si prvky, ktoré sú (odvážim sa povedať) pre režisérovu tvorbu príznačné - uhladený audiovizuálny perfekcionizmus, kombinácia dychberúcich okázalých akčných sekvencií a rozprávania s filozofickým presahom, vhodenie diváka do dôkladne pripraveného alternatívneho univerza či drobné autorské detaily (napr. typický pohľad na vlastné ruky, ktorý je metaforou sebauvedomenia, skúmania svojej telesnej schránky, vnútra a identity). Lenže je to manierizmus, veľká bublina, ktorá s posledným záverom spľasne a ja mám strach, že sa u Ošiiho začína prejavovať marazmus. Napriek tomu všetkému si však predsa nemyslím, že sú The Sky Crawlers zlým filmom a rozporuplné hodnotenia prikladám nezmyselným očakávaniam divákov znalých jeho predchádzajúcej tvorby. Hneď tieto stanoviská vysvetlím. ////////// The Sky Crawlers sú skutočnými i samozvanými odborníkmi na anime kinematografiu považovaní za jednu z najväčších, ak nie najväčšiu udalosť roka 2008. Prívlastok "veľké animované kino" k nim sadne viac, ako k čomukoľvek inému; zážitok je to bez sporu strhujúci a neopakovateľný. Pri podrobnejšom skúmaní naratívu objavíme zaujímavý paradox: meditatívne tempo (týmto zdravím Hromina - na lepší výraz som zatiaľ neprišiel :-) ) snímky dokorán otvára dvere zámeru doviesť diváka k zamysleniu sa, dejom prestupuje alegorická postava doslova zastávajúca rolu nadprirodzena, ktorú samotní hrdinovia nikdy neuvidia, len jej stroj, na ktorého krídlach prilieta smrť, a tiež okrajové náboženské motívy. To všetko evokuje tradične vystavanú koncepciu mýtu, ktorá je ale vzápätí popretá v samotnej podstate snímky. Je to prosté - príbeh pokladá otázky, na ktoré nedáva jasné odpovede. Tým mýtus v klasickom ponímaní padá a my sa dostávame do ďalšieho z Ošiiových fikčných svetov, alternujúcich realitu alebo predpovedajúcich cestu, ktorou by sa ľudstvo mohlo uberať a ktoré využíva na hĺbavý ponor do ľudskosti, spoločnosti a identity jedinca. V tomto prípade je uplatnená principiálna časová neukotvenosť akcentujúca univerzálnosť témy (s priestorom je to už inak, keďže nám nie je nijak utajovaná skutočnosť, že sa nachádzame v Európe). Hybateľom deja a príčinou, ktorej dôsledkom sú vyvstávajúce otázky hrdinov je dlhotrvajúci ozbrojený konflikt dvoch strán, ktorý je, ako sa ku koncu dozvedáme z rozhovoru medzi Kannamim a Kusanagiovou, prostou hrou. Hrou, v ktorej neexistuje čierna a biela, len odtiene sivej. Hrou, ktorú už nehrajú štáty, ale vojenskí dodávatelia a v ktorej nebojujú ľudia, ale večne mladí piloti, ktorí nesmú dospieť a je im súdené padnúť v boji. Sú to bytosti bez budúcnosti, ktorých existencia je popretá večne prítomným rozsudkom smrti. Problém tkvie v tom, že sú nosné motívy a myšlienkové piliere filmu pri hlbšom zamyslení sa na ploche dvojhodinového opusu príliš slabé, ploché a nerozvinuté (rovnako ako núkajúce sa možnosti postáv a univerza), a v zásade neprinášajú nič vyslovene nové. To som sprvu filmu vyčítal, kým som si neuvedomil jednu zásadnú skutočnosť. Celý príbeh vnímame optikou hrdinov, ktorí neustále bojujú a umierajú, vo vzduchu i na zemi. Ich rola a klamlivá ilúzia života im nedávajú čas ani priestor na to, aby sa mohli vyvíjať. Pokiaľ prežijú dostatočne dlhý čas, ich počiatočná silná vnímavosť (ktorá je podporovaná i u diváka) a emócie sú postupne otupované a zasahuje ich vnútorný rozklad, telesný i psychický. Ich pohľad sa odráža v neľútostnom svete, ktorí pôsobí ako zrkadlo, nahliadajúce hlboko do ich duše, ktoré je však zahalené nepreniknuteľným čiernym závesom príliš ťažkým na to, aby ho dokázali strhnúť. A na tých, ktorým sa to predsa podarí, nečaká nič než smrť. ////////// The Sky Crawlers sú kontemplatívnym filmom, u ktorého nie je dôležité ani tak neinvenčné posolstvo a z neho vyplývajúca filozofia, v menšej miere sprevádzané veľkolepou akciou, ako intenzita vzťahu a komunikácie medzi divákom a postavami, ktoré ho udržujú uprostred diania a ktoré svoje otázky, podnety a úvahy smerujú, tak ako to Ošii chcel, k nemu. A práve v tom tkvie neobyčajná pútavosť a sila jednoduchého melancholického príbehu, ktorý vyžaduje úplnú odovzdanosť diváka. Osobne ma potešil výber hlasov pilotov. A smerom k Ošiimu opäť vyjadrujem, i keď tentoraz obozretnejšie ako kedykoľvek predtým, ešte stále spokojnosť. Toto je jazda na dlhú trať, ktorá predpokladá obtiaže pri utvorení jednoznačného postoja. A azda to je fakt, ktorý ma na nej zaujal najsilnejšie. 75-80% () (méně) (více)
U některých režisérů jejich filmový rukopis nepoznáte ani za zlatý prase. U jiných režisérů zase stačí vidět třeba jenom pár minut jejich snímku, aniž byste věděli dopředu, kdo to natočil, a už máte jasno. Ošii u mě jednoznačně patří do té druhé sorty. Meditativní tempo snímku, nádherné úvodní titulky, fantastická hudba Kendžiho Kawaie, štěkající baseti a hromada otázek, na které si odpovědi musí dohledat divák sám. Fascinující. Tenhle film mě rozložil na jednotlivé kousíčky a na konci jen velmi pomalu složil. Pravděpodobně jeden z těch filmů, které byly stvořeny asi jen výhradně pro mě. :) ()
V meditativním bezčasí... poklidně emotivní... válečně neválečné. Při hlubším ponoření, uchvacující. 8/10 ()
Kousal jsem se hodně času nudou, ale za vizuální zpracování a pár povedených sekvencí to nechci vylít úplně do kanálu. Mamoru Oshii má podmínku s výstrahou u mě. Už za film Avalon dostal podmínku, moje trpělivost přeteče, jestli se honem nedá do kupy a nepovede se mu něco velmi dobře natočit ()
Rozhodl jsem se, uplatnit zde pravidlo...nejlepší na konec, takže začnu postupně, od toho nejhoršího...a že toho je?! :-) Takže v rychlosti, první na ráně je příběh. Zde je třeba podotknout, že by bylo lepší, kdyby vůbec nebyl. Nemáte absolutně šajnu, proč se co děje a co ti "lidi" dělají. Tohle psala Ledová královna a že jí bylo sakra zima! :-) Další prohřešek se skrývá v postavách. Dvě hodiny se dívat na né dvojčata, ale rovnou šesterčata, to chce hodně dobré rozlišovací schopnosti. Ano, všichni jsou si rovni, v tomto případě stejní. A tím se pomalu dostáváme snad k již poslední vítce. A tou je hóóódně divná animace. Jednou se díváte na naprosto dokonalé animované prostředí, jako je voda, oheň, vzdušné souboje a mnoho drobných detailů a podruhé se vám chce z těch "barevných čmáranic" zvracet. Toto mínus je však otázkou zvyku, ale taky je otázkou, jestli si na to vůbec zvyknete. :-) Jediné, co mi zbývá pochválit, jsou akční pasáže, ale i ty čítají zhruba pouze 15 minut z nekonečného času nudy. Omlouvám se za dlouhý komentář, jelikož to nebývá mým zvykem, ale ještě teď tápu nad nadhodnocením tohoto animáku. 10% ()
Já si to budu muset někdy pustit ještě jednou. Na první zkouknutí jsem udržela pozornost jenom první hodinu. Během té druhé už jsem koukala spíš do PC než na obrazovku. Nuda, nuda, nádherná animace během leteckých soubojů, nuda, nuda ... ()
Vizuálně propracovaný japonský animák, vyprávějící příběh letců v alternativním historickém období. Pokud je nějaká akce, je se na co dívat ale problém je v tom, že akce je velice málo a film se z větší části zaměřuje na postavy a jejich pohled na válku. V tomto případě by možná filmu seděla neanimovaná podoba, která by více dokázala vyjadřovat emoce, hlavních postav. ()
Pomalé tempo, silný příběh, nádherné audiovizuální zpracování a fascinující vzdušné souboje dávají ve výsledku výborný snímek, kterému vůbec nevadí, že je vyprávěn metodou ledovce, ba naopak, ještě to mnohem více podtrhuje jeho atmosféru. ()
Natočeno podle stejnojmenného románu Mori Hiroshiho. Scénář : Chihiro Ito. Hudba : Kenji Kawai. Nádherné kresby soubojů, strojů, domů a venkovního okolí. Docela povedený tajemný příběh. Akorát bych viděl jednu vadu na snímku. Postavy jsou tak jednoduše nakreslené, že jsem někdy problém je od sebe rozeznat. A někdy jsem měl problém dokonce určit pohlaví. Ačkoli jsou piloti ledatel mladí stále kouří, ale později zjistíte, kde je zakopaný pes. CITÁT - Pivo si nedávej........ CHYBA VE FILMU : Ačkoli je operace okolo 70 minuty přísně tajná, jak říkají piloti, je stejně v hospodě v televizi reportáž právě o této chystané operaci........ CHYBA VE FILMU : Tramvaj ze které Kannami a Tokino vystupují má jen jeden vůz a jede z prava do leva. Jenže po výstupu má tramvaj dva vozy a jede z leva do prava......... CITÁT - Musíme žít, dokud to nezměníš......... Film zanechává spoustu otázek. ()
Docela těžký, hypnotický, houpavý, atmosférický a spíš intuicí pochopitelný film=Ale co-já to tak mám rád :) ()
Nechápu zdejší dost vysoké hodnocení. Příběh je vyprávěn hodně špatně a pomalu. Animace jsou kombinované 2D kreslené většinou postavy a prostředí, na které se skoro nedá dívat v kombinaci s výbornými 3D animacemi letadel, motoru, radaru atd. Celkově hodně pod průměr. Myslím si, že je daleko více lepších filmů např. Metropolis, Naušika atd. Za 3D efekty dávám *. ()
Niekedy je dobré sa na hodnotenie filmu vyspať. Niektoré filmy si dokonca zaslúžia, aby ste po vyspaní sa z nich ešte o nich deň - dva premýšľali. Hlavne keď je o čom premýšľať. Tento rok bude u mňa asi veľkým favoritom na film roka jeden z dvoch tohtoročných príspevkov legendy anime Mamoru Oshiiho. Najprv remastroval svoju najväčšiu ukradni-si-ma-matrix pecku Ghost in the Shell a potom vyrukoval s veľmi zvláštnym intímnym sci-fi Sky Crawlers. Uvádza ním do sveta citovo vyprahnutých postáv – detských vojakov označovaných ako Kildren, bojujúcich v neutíchajúcej leteckej vojne medzi dvoma znepriatelenými blokmi štátov. V tomto svete už štáty ako také nemajú záujem na tom, aby vyčerpávali vojnou iný než finančný potenciál, preto vojnu outsorcujú na súkromné spoločnosti. Tie zabezpečujú vojnu ako nikdy nekončiaci sled leteckých útokov jednej či druhej strany. Oshii však takto okato politický aspekt príbehu - hoci práve dopad tohto politického aspektu na hrdinov je v konečnom dôsledku práve to „to“ o čom film vypovedá - nesleduje. Omnoho viac ho zaujíma komorná línia osudov pilotov denne nasadzujúcich život v brilantne natočených leteckých súbojoch. Príbeh rozvíja veľmi lenivo a zdanlivo až nudne. Vyžaduje od diváka veľkú dávku pozornosti, pretože zásadné otázky príbehu nekladie priamo prostredníctvom postáv. Je to divák, ktorý musí z náznakov a malých rozporov v logike filmu vyabstrahovať tie správne otázky, aby mohol na ne nájsť tie správne odpovede. Režisér podobne ako v Ghost in the shell nikoho nevedie za ručičku a len náznakmi usmerňuje recipienta, aby vyskladal vo svojom vedomí fikčný svet Sky Crawlers s celým jeho politickým, technologickým a v neposlednom rade vysoko nehumánnym a preto tragickým podtextom. Pokiaľ si na zásadné otázky príbehu odpoviete správne, pochopíte nielen to, prečo film zdanlivo redukuje svoje postavy na emócií pozbavené pološialené stroje oddané svojej práci („it´s my job“ v kontexte otázky o vojne a zabíjaní – nevdojak si spomeniete na bombardovanie Juhoslávie letcami NATO) ale i bezmocnosť týchto osôb voči systému sveta Sky Crawlers a ich samovražedné sklony resp. vražedné sklony. Animačne je SC podobne ako jeho tohtoročný brat GITS 2.0 kombináciou poctivej 2D a nablýskanej CGI animácie. CGI film využíva najmä v leteckých súbojoch. Prechody medzi 2D a 3D však pôsobia veľmi rušivo. 2D animácii sa zase vytýka veľká podobnosť a nenápaditosť dizajnu postáv, čo síce je pravda, avšak myšlienkovo to do „produktového“ charakteru postáv Kildren veľmi dobre zapadá. Ostatné postavy totiž vykazujú veľmi slušnú variabilitu („priateľky“ pilotov, či ľudia z krčmy) preto sa prikláňam skôr k prísnemu podriadeniu dizajnu pilotov potrebám príbehu, než k úvahám o neschopnosti dizajnérov. SC sa bude vo všeobecnosti vytýkať nuda, absencia dynamiky a príbehu. Všetko toto je však pravda len na prvý pohľad, pretože ak skutočne nahliadnete pod povrch tohto diela a dáte si dokopy ten toľkokrát spomínaný ľadovec pod jeho trčiacou špičkou, nemôžete byť sklamaní. Pretože tak ako SC sa vám za snahu vnímať odvďačí len málo filmov a najmä po poslednej – po titulkoch nasledujúcej - scéne pochopíte, že je to vlastne malá komorná ľudská tragédia, v ktorej nedopraje postavám vytúžený pokoj ani ich vlastná smrť. 10/10 BEST MOVIE of 2009 () (méně) (více)