Vždycky jsem chtěl být gangster

Čtyři příběhy založené na absurditě a neortodoxním humoru. Musím přiznat, že v některých momentech film slušně přitápí pod kotlem a ustnímu výrazyvu "ha ha ha" jsem se opravdu neubránil, například závěrečná několikerá výměna bouchačky, nebo dialog gangsterů v autě, z nichž jeden chce jít vyloupit McDonolada v pyžamu, telefonát únosců a další perlivo. Ovšem zase na nějaký scénaristický zázrak bych to na rozdíl Redfordovy party na Sundance určitě neviděl. (02.12.2011)

Čtyři příběhy o lidech pohybujících se na hraně zákona, spojené jednou restaurací a krásně smutně lidsky obyčejným a spíše otevřeným koncem. 1. Mladá žena chce restauraci vykrást, ale místo toho se tam stane servírkou, načež přijde mladý muž se stejnou loupeživou myšlenkou. Oba jsou při vykrádání neúspěšní, ale možná tím získávají víc: neúspěch je dal dohromady. 2. Stejně tak únosci vymáhající výkupné za puberťačku, která se chce zabít, vlastně vnesou do jejího nudného života něco nového. Už jen tím, že jsou spolu. 3. Dva hudebníci se při setkání v restauraci snaží jeden před druhým vypadat úspěšněji, ale svým přeháněním spíš znásobují dojem selhání. Jeden obviní druhého, že mu kdysi ukradnul úspěšný text. Když úspěšnější odejde na toaletu, původně okradený se zvedne a odkvapí s kolegovou taškou. Může to však zajistit úspěch?! 4. V poslední povídce se po letech schází pětice zlodějů, aby nemocnému kamarádovi splnili to, co si kdysi slíbili - zkrátit utrpení, které představuje smrtelná nemoc. Snaží se ho odvézt do jejich skrýše. Ta však zmizela. Místo ní stojí restaurace. Rádi by přivolali staré časy, chtějí vykrást banku, kterou kdysi pokořili. Když přijedou na její místo, ani ta už neexistuje. Na jejím místě se nachází McDonald. Při loupežném výpadu na něj se však nemocnému přitíží a tak z akce sejde. Ale i zde - co je vlastně neúspěch a zklamání?! Jedna hvězda za příběhy, jedna za krásný černobílý - gangsterský obraz, jedna za krásnou francouzštinu a jedna za tragikomicky aktuální téma - není leckdy úspěšnější neuspět?! (08.08.2015)

dost vydařená záležitost, už hned první obraz, kdy lupič, jak vyleze z auta a nasadí si punčochu, narazí do kandelábru, mě chytil. Trochu slabší mi přišla třetí epizoda, zase ale byla dost krátká. Jinak to byla opravdu zábava, míst pro zasmání nebylo málo, hodně se mi líbili únosci a také akce McDonald? Zvláštně pojatá gansterka, která se soustředí na outsidery v tomto oboru, kteří jsou tak marní, že působí komicky. (29.11.2013)

Neobyčejně milá pocta americké nezávislé scéně, která úvodní scénou odehrávající se v motorestu připomene Tarantinův magnum opus - konec konců, Tarantinova tvář jako legenda téhle části kinematografie se objeví i na plakátě onoho podniku. Mnohem více než Tarantina ale připomene Jima Jarmushe, dalo by se říct, že kdyby člověk nevěděl, že jde o francouzský snímek evropského režiséra, z fleku by ho zařadil do Jarmuschovy černobílé kinematografie. Čtyři příběhy doplněné apendixem v podobě dohry první epizody jsou ne o velkých zločincích a zločinech plnících média, jako spíš o lidech, kteří si (už) jen na součást galerky hrají. Je to poetické, vtipné a hravé, v rozvláčném tempu a s herci, kteří se baví možná stejně dobře jako diváci. Trochu posmutnělé, nostalgické a náladové. Rozhodně nejde o kriminálku v pravém smyslu slova a ten, kdo k tomu bude přistupovat jako k běžné žánrovce, pohoří. Pro mě jde o autorský film, kde výborným způsobem funguje chemie mezi hereckými dvojicemi. Konec konců, prazvláštní romance mezi servírkou a zkrachovalým lupičem je zahraná partnerskou dvojicí ze skutečného života. Celkový dojem: 85 %. (04.07.2014)

Tento film bych doporučil těm, co mají radi filmy od Jarmusche. Ti co Jarmuschovi filmy rádi nemají, by se na něj raději dívat neměli, podobnost tohoto snímku s nimi je skutečně veliká. Mě se svým celkovým vyzněním film líbil, ale obávám se, že se jeho hodnocení zde bude postupem času s přibývajícími hodnoceními snižovat, na jednu stranu tu nemáte žádnou akci, na druhou stranu se zase nejedná o nějakou vtíravou intelektuálštinu. Vtipné situace tu jsou, ale popadat se za břicho asi většinou nebudete. Spíš bych řek, že nad humorem zde převládá smutek, odevzdanost či nostalgie. Opravdu vtipná je především druhá povídka, která je podle mně i ze všech nejlepší, třetí je příliš krátká, první má opravdu sympatické hrdiny a u čtvrté převládá lehká nostalgie. Druhou povídku pak možná i předčí epilog. (18.03.2012)