Přestřelka v Palermu

Zlatá Palma - výběr (15.05.2008)

Win Wenders není úplně režisér pro mě. To jsem zjistil hned po shlédnutí tohodle filmu, kterej má sice hlavní roli vcelku charismatickou, ale po tom Palermu prochází tak bezmyšlenkovitě, že každá další minuta byla spíš utrpení. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (17.04.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $579,612║ (18.07.2010)

Smysl života Wima Wenderse. Pan Režisér v první půli filmu inscenuje příběh světoznámého fotografa, a tak logicky nabízí divákovi především vizuální orgie a naprosto úžasnou kameru Franze Lustiga, reflexí vyprázdněnosti života světotoznámé celebrity svým vyzněním a náladou asi nejvíce připomíná podobně laděný snímek Sofie Coppoly Odnikud někam, příjezdem do Palerma se ale film dramaticky láme do uměle romantické polohy a ódy na velké umění, které je zcela zjevně metou tvorby jak hlavního hrdiny, tak především samého Wima Wenderse, ta úporná snaha obou ale hraničí tak trochu s křečí... Wenders si jako etablovaný tvůrce může dovolit mnohé (třeba zhmotnit zpěváka Lou Reeda v jedné z Finnových vizí), stejně jako jeho hlavní hrdina má ale zřetelnou krizi inspiračních zdrojů. Přesto jeho úžasný cit pro vizuální stránku filmového díla, stejně jako urbanistické cítění a explicitní náklonost pro prostor velkoměsta (viz některé jeho předešlé snímky) dělá z Přestřelky v Palermu silně nadprůměrný film, možná sice ne námětem, ale rozhodně svým zpracováním... (20.12.2011)

Wim Wenders mi dal po dlhom čase pocítiť čo je to pravá filmová psychóza. Intelektuálno-polofilozofický scenár s polomysterióznou zápletkou je vo svojej podstate síce originálny a nápaditý, no ako celok bol nezáživný, rozťahaný a pomerne monotónny. Po technickej stránke skvelá práca, najmä invenčná práca s kamerou bola cítiť, a ťažkú artilériu na mňa tvorcovia vytiahli aj zo strany vizuálne originálne spracovaných scén, ktoré sa podielali na slušnej mysterióznej atmosfére. Celkovo mám teda z filmu zmiešané pocity, verdikt však jednoznačne priemerný. 60%. (25.04.2009)

Natočené je to pěkně, ale pořád nevím, co ve mě ten film zanechal a kam bych ho zařadil. Na jednu stranu se mi ta jeho jinakost líbila, na stranu druhou mi trochu vadilo, že většinu času se ve filmu nic neděje. Campino (jinak člen kapely Die Toten Hosen) je charizmatický a mezi ním a Giovannou Mezzogiorno to hezky jiskří. Přestřelka v Palermu je jedním z těch snových filmů, u kterých musíte číst mezi řádky. Jestli se však něčeho dočtete ví asi jen Wim Wenders. (23.03.2009)

Formálně je „Palermo Shooting“ velmi povedené (nechápu český překlad názvu „Přestřelka v Palermu“ – přestřelku si představuji jinak, slovo „shoot“ znamená jednak „střílet“ a jednak „udělat snímek“) – výborná kamera, zvuk (nediegetická hudba přechází na diegetickou), i to ztvárnění duševního rozpoložení hlavního hrdiny skrze změny poměru jeho fyzického těla k interiéru hotelového pokoje by mi nevadilo. Film ovšem zbytečně rozřeďuje jeho přílišné vysvětlování, doslovnost a banalizace zajímavě vytvořeného příběhu a atmosféry, když se hrdinovy existenciální úzkosti začnou v druhé půly filmu přelévat v banální a jaksi „wendersovsky neuchopitelné“ filosofické úvahy na téma smrti, které už bohužel mnohem lépe a méně banálně vyjádřili jiní (Wendersem vzpomínaní). Wenders by chtěl ve svých filmech vyjádřit tak mnoho ... Mnohem víc by se mi líbilo, kdyby film zůstal u rozehráté hríčky snového proplétání pravděpodobnostních linií příběhu, spuštěné „osudovou fotografií“. Ovšem už jenom kvůli té formě je „Palermo Shooting“ film, který stojí za to vidět. (Věnováno M. Antonioniovi a I. Bergmanovi.) (08.04.2009)

Přiznaná pocta Bergmanovi, která je natočena s typickým Wendersovským rukopisem. Místy mě sice iritovala prvoplánovitá symbolika, když jsem však přistoupil na pravidla hry, podlehnul jsem pomalému dávkování napětí, na kterém je výborně film postaven. No a skvělá je téměř závěrečná scéna, kdy vám personifikovaná smrt ujasňuje, jaká je digitál vlastně prasárna :) (11.04.2009)

Hypnotická meditace moderního světa a člověka utápějícího se v něm. Symbolická hříčka, hudební laskominka, podmanivě vizuální výlet do staré Itálie a nitra charismatického hledajícího hrdiny. 80% (15.04.2009)

Promin Bratricku Smrti, ale dal budu fotit digitalnim fotoaparatem. Pekny pomali snimek s krasnou kamerou. Snad prilis sebe vysvetlujici. Hezka narazka nejen na treba take Lesni Jahody. A znami nemecky rocker v hlavni roli je prekvapije velmi dobry. (28.01.2012)

filmy wima wendersa majú podivnú atmosféru, no Palermo Shooting svojou podivnosťou čnie aj nad svojich súkmeňovcov, no vyzerá to veľmi dobre a aj keď to možno celé nevstrebete naraz a úplne, tak rozhodne - ak budete pozorní, bdelí a vnímaví, sa spolu s hlavným hrdinom dopracujete k poznaniu právd o smrti a o tom, ako ju vnímame, ako sa vníma sama a ako ju vníma wenders. pre tých "formalistickejšie" založených sa servírujú pekné obrazy sprevádzané výnimočným soundtrackom. (23.08.2009)

Z nových filmů Wima Wenderse je podle mě nejlepší Země hojnosti, z níž stejnojmennou skladbu nazpívanou Leonardem Cohenem si pouštím dodnes. Tento fotografický (nikoli mafiánský) Palermo Shooting má své místo v linii díla Pana režiséra, ale asi ne už v jakési podstatné filmové historii. Zkrátka je jasné, že už u mě vyprchává původní přízeň smínku, a je nutno říci, že byla podnícena prostě vynikajícími okolnostmi: film jsem viděl na Febiu 09, poslechl si komentář samotného Autora, zúčastnil se diskuse a poté si nechal Wendersovu knížku (Dech anděla) počmárat obrovským podpisem lihovkou. 8-) (28.03.2009)

Vidět "Palermo Shooting" přímo v Palermu se mi jevilo jako moc dobrý nápad, prostě trefné. Ovšem opět jsem tím porušila léta budovanou tradici, že filmy a odborné texty na dovolenou nepatří. Každopádně jde o první film Wima Wenderse, který jsem viděla najednou, u kterého jsem několikrát nezaspala nebo který jsem neprospala celý. Vtipně vybraný, přirozeně bilingvní, známý německý rocker v hlavní roli není překvapivě dobrý, on prostě výborný je. Stejně tak kamera, soundtrack a všechny ty bergmanovské a antoniovské odkazy. Čistá radost, tím spíše doma, zopakovaná na slušném prostoru, který art kino vyžaduje. Hloupý český překlad názvu komentář nezasluhuje. (16.07.2012)

Je to absurdní, děsivé nebo naopak veselé, když sama Smrt promluví o tom, jak má ráda život? Trošku jsem překvapen, k jakým „divným“ filmům se Wim Wenders jako režisér přesunul v novém tisíciletí a ač jsem se spočátku během více scén obával, že mě zase novodobý Wenders úplně mine, naštěstí to tentokrát bylo značně lepší, než v Million Dollar Hotelu. Ani nemůžu napsat, že bych byl zklamán nebo žebych se nudil, mysteriózně laděný děj s fantaskními i romantickými prvky mě tu značně upoutával, došlo i na poetické momenty (byť jako celek jsem Přestřelku v Palermu vnímal coby výrazně méně poetickou oproti mnoha starším Wendersovým snímkům) a bohatý soundtrack v rámci původní i využité hudby pomáhá dotvářet skvělou atmosférou. Vůbec se mi líbila tradičně výborná práce s kamerou i zvukem nebo časté propojení formy s profesí fotografa (včetně stylových závěrečných titulků, doplněných o fotografie „z dílny hlavní postavy“). Asi bych měl z filmu výrazně silnější zážitek, kdyby na mě představitel hlavní role nepůsobil po většinu času tak totálně nesympaticky, aniž bych k té nesympatii v rámci filmu a charakteru postavy vlastně našel pevný důvod. Tím pádem se mi nedařilo příliš do duše, problémů a situace Gilberta pohltit a dostat, s filmem díky skvělé atmosféře to naštěstí probíhalo lépe, ale až do zjevu krásné Flavie jsem trochu bojoval s pocitem značně odtažitého prostředku. Klady nad zápory jednoznačně vyhrály a v rámci artových filmů z posledních 15 let nemám problém hodnotit Přestřelku v Palermu díky osobitým kvalitám jako mimořádně povedený film, byť na zážitky z toho nejlepšího z Wendersovy tvorby se u mě nechytá a moje slabší 4 hvězdičky jsou tu těsné. [75%] (21.09.2022)

Ve svém novém filmu režisér Win Wenders mírně navazuje na filozofické myšlenky Nebe nad Berlínem, žel bez ujasnění formy i obsahu. Film vypráví o fotografovi, který cestuje Evropou a přemýšlí o smrti. Bojí se jí, přemýšlí o ní a snaží se jí zbavit retušemi krásných míst, jež vyfotí. (Zde musím varovat všechny, kteří četli text děje na obalu DVD - je to blábol, vážení který se skutečným filmem má společného asi jako Iron Man se Štaflíkem a Špagetkou.) Jeho putování, příhody a myšlenky jsou variabilní - jednu chvíli máte pocit Wendersovy geniality, jindy si říkáte, že ten dědek už je totálně senilní. Podobně je to s kamerou - úžasné záběry vystřídá sem tam neuvěřitelná selanka. Co však sedne, a asi bych si i koupil, je soundtrack. Hudba k filmu je vybraná velmi precizně a zaskakuje tam, kde Wendersovi došly filmařské prostředky. Disk samotný načíná protipirát, trailery na filmy Milk, 12, Půlnoční vlak, Zázraky se nedějí, reklama, jinak žádné bonusy. (17.05.2020)

Film o hledání, čehokoli. Smrti, smyslu, lásky, o co tady do prdele jde. Film o člověku ztraceném v moderním světě, jež má všechno a zároveň nemá nic. A proto hledá a hledá, vlastně neví co, až najde něco, co by nikdy nehledal. Ale v podstatě našel všechno co jsem napsal. Za nízké hodnocení, ačkoli je to slabší Wenders, může zřejmě hloupý český překlad názvu, který spíš vypadá na akční film. (27.09.2011)

Dřív plynul čas tak nějak jinak, tvrdí Finn Gilbert na začátku filmu. Fotografie je umění, které velice obdivuji. Na tento snímek jsem se moc těšil a nebyl jsem zklamaný. Je plný krásných fotek, zajímavých myšlenek, zvláštních dialogů, divných snů a hezké hudby. A kdo že to v tom Palermu (Matka přístavů) vlastně střílel?....jakoby každý spánek byl malá smrt. A po dlouhé době je "teď" prostě TEĎ. Můžu si vás vyfotit? Memorandum na konci filmu bylo mrazivé. (02.03.2009)

"Dennisi, zastřel ho dělej, dělej, zastřel Campina, rychle, než se ten film pokazí ... !", můj vnitřní monolog cca v polovině stopáže. Ze zásady si o filmech, na které jdu zjišťuji co nejméně informací dopředu. Wendersovy filmy z posledních let jsem nucena brát s rezervou. Proto mne nový Wenders v prvních minutách velmi nadchl a následně dost zklamal. Příčina je popsána zde: Film je jakoby rozdělen do dvou částí. První neprostupná, vizuálně strhující a stimulující: plná náznaků, symbolů, kreativity ve ztvárnění snového prožitku (viz skvělá scéna v Palermu na náměstí). Tápala jsem, ale neztrácela jsem se. Skládačka ke skládání, která nenudí. Občas sice vyběhne na filmové plátno nějaká zbytečnost, ale je vyvážena vynikající střihem. Druhá polovina je poznamenaná příchodem mladé dívky, skrze kterou má dojít k jakési transcendenci nebo možná katarzi? To se Wendersovi stalo už jednou v Lisabonském příběhu, kde mladá dívka rozehnala chmury postaršího pána :). Tady jsem se začala obávat o osud filmu. Atmosféra je odlehčena, střih se zvolní, efekty a nápady zmizí a pomalu se v romantickém rozjitření do filmu vkrádají nepotřebné dějové odbočky a především - a to je to nejhorší - autor se pokusí interakcí mezi hlavním hrdinou a dívkou celou situaci "vysvětlit". Ale ne přímo. Pomocí jiných náznaků, tentokrát banálních: úvahy o neviditelné realitě - lásce, pravdě, smrti. Zjednodušené úvahy o umění, středověkém pojetí smrti atp. Cesta, krajina, náklonnost, obavy a nakonec - tristní závěr. Měl film sdělit, že jediný únik z existenciální úzkosti je skrze ženu a plný prožitek každého dne? Proč takové plýtvání skvělým filmovým materiálem! (5 + 3): 2 = 4 (08.04.2009)

Experimentálne? Zvláštne? Iné?.... Áno, je to iné...ale celkom fajn...a hudba stojí za to (21.02.2009)

Ano, uznávám, Wenders je můj oblíbenec. Neznamená to však, že jsem k němu nekritický (viz stěží tři hvězdičky za Falešný pohyb). Jen mám prostě rád tyhle dost často filosofující, vláčné a téměř bezsyžetové filmy. Všechny typické atributy režisérovi poetiky jsou opět přítomny a navíc v plné polní. Nádherná kamera F. Lustiga, skvěle komponované obrazy, promyšlená mizanscéna, přiléhavá a působivá hudba, spousta zajímavých a hutných myšlenek, teorií a tezí, které vás obestoupí. Tak v čem je pro běžného diváka zakopaný pes tohoto filmu? No, právě v té všudypřítomné filosofii, symbolech, tématech a nedějovosti snímku. Záleží však s jakým očekáváním se na Palermo Shooting vrhnete. (Vraždil bych překladatele, který film opatřil českým názvem Přestřelka v Palermu... shooting totiž neznamení jen střílet, že...) Kdo očekává filmovou esej o konci našeho života, času, který je s ním svázán a účelnosti jeho využití tady na zemi, pak musí odcházet po shlédnutí tohoto po všech stránkách působivého filmu nadšený. Kdo očekává něco (cokoliv) jiného, bude zklamán. Je to jeden z nejlepších pozdních Wendersů a jako každý takový navozuje spoustu otázek, kterými se můžete zabývat třeba při odchodu z kina nebo ve chvílích, kdy se vám promítne váš život před očima. To už je ale většinou pozdě... Zajímavé komenty: k212, Jordan a Terva (18.03.2010)