Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fingon
    ***

    Zpočátku slušně rozjetý atmosférický snímek, kterému v polovině dojde dech - motiv, kvůli kterému Hynek vraždí je značně nejasný a nebýt toho, že jej lékaři explicitně vysloví, asi by zůstal divákovi neznám. Závěr mě zklamal, o gradaci se nedá příliš mluvit a deux ex machina... radši nic. Orchestrovičova hudba mi sedla (právě jsem ve stádiu shánění soundtracku), deformační záběry i svícení působí osvěžujícím dojmem.(28.1.2010)

  • Martinibaby
    **

    Vážně jsem doufala, že budu hodnotit jinak než většina ostatních, byla jsem zvědavá a navnadili mě nejen (pro mě neokoukaní) herci, ale i téma samotné nebo třeba jen barevná stylizace. Chyba lávky. Vysloveně jsem se těšila na reklamy (a ne zrovna proto, že by se mi chtělo na záchod). Jako celek film působí prostě divně. Pofidérní je všechno od hudby jako z béčkového hororu, přes herce, z nichž půlce prostě nebylo rozumět (!) po rádoby umělecké všudypřítomné a nemizející filmové šero, které mi po půl hodině sledování zatemnilo mozek. Uznávám že depresivní atmosféra byla nejspíš zamýšlená, ale doufala jsem že budu po shlédnutí chtít 'zabít' onoho vraha a ne sama sebe. Tak nevím.(25.12.2010)

  • honajz
    *

    Ordinace v růžové zahradě v modrozeleném filtrovém provedení a s trošičku černějším námětem. Střídání rekvizit z různých časových období jsem vůbec nepobral. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/hodinu-nevis.html Ačkoliv se tvůrci ohánějí inspirací heparinovým vrahem, tohle je spíše kombinace Normal, Riget, Sanitky a Ordinace v růžové zahradě, jak by ji natočil patnáctiletý fanoušek bez zkušeností. FILM Když chcete natočit psychologický thriller, potřebujete k tomu holt mít do mrtě zpracovanou psychologii postav, jinak vám ten příběh nebude fungovat. A pokud chcete natočit povrchní a plochou akční jednohubku, můžete se sice vykašlat na psychologii, ale musíte dodat filmu atraktivní formu, aby si divák, nemrava, přišel na své. Atraktivní formou však nemyslím střídání zeleného a modrého filtru, přičemž se vzhled celého snímku pokusím vykrást z filmu Normal (a mnoha podobných předchozích již od 70. let). Rovněž tím nemyslím naprosto nesmyslnou výpravu, kde mi rekvizity skáčou jak ve stroji času - tuhle psací stroj Consul, onde dva tři moderní počítače. Nová škodovka a pak auta z 50. let (proboha proč?). Skleněné injekce ze 30. let a barevné televizory na pokojích. Popelníky na chodbách a cedule zákaz kouření u vchodu do nemocnice. Když pitevna, tak prorostlá plísní (ó, jak originální!). 1 Když pak budete někomu tvrdit, že jde o film podle skutečných událostí, konkrétně heparinového vraha, nedivte se, že z podobných rádoby uměleckých výblitků bude poněkud více překvapen a nebude tušit, která bije. Pokud jde o příběh, hrdinou je zde trochu podivný týpek, který se hlásí už pošesté na medicínu, protože "jinak neví, co by dělal". Když se nedostane, jde alespoň do okresní nemocnice dělat saniťáka, resp. zdravotního bratra a zřízence. Přitom nemá rád, když ho někdo buzeruje. A mezi doktory je jako na potvoru jeden z přijímací komise. Který je navíc ženatý, ale táhne to se sestřičkou, na kterou si týpek myslel. A tak začne Hugo, Max, nebo jak se ten chlápek jmenuje, vraždit doktorovy pacienty, aby se mu pomstil. 2 A už jsme u té psychologie postav a nedotažených vztahů. Máme tu sestřičku nymfomanku, ženatého doktora, jeho o něco starší manželku a do toho je zde závistivý a pomstychtivý vrah. Tohle dostat do ruky skutečný filmař, vytříská z toho něco jako Mys hrůzy, Hodiny zoufalství nebo Psycho. Když to dostane do ruky povrchní český ouchcapek (jen pro jistotu - slovo "ouchcapek" není nadávka), co si na filmaře jen hraje, vznikne z toho povrchní nedotažené klišé, kde se žádný pořádný problém ani neobjeví, a jakmile je na obzoru jen nějaký malinkatý konflikt, je rychle zameten pod koberec, aby nedej Bože, nemusel autor (autoři) přemýšlet, jak by jejich postavy jednaly životně, a ne podle šustění jejich papírů. Takto zde máme film, kde týpek pobíhá po nemocnici, z nezajištěných a nezamčených skříněk krade, co potřebuje, a zabíjí lidi, aniž bychom časem už tušili, komu a čemu se vlastně tentokrát chce pomstít. O nějakém vývoji postavy sotva mluvit, navíc Václav Jiráček i tuto roli hraje stejně jako Jánošíka, tedy nijak zajímavě, natož přesvědčivě. Nic proti, ale prostě nemá na tyhle role charisma. Jen si zkuste představit v této roli třeba Borise Rösnera zamlada, jak by to zcela změnilo atmosféru. 3 Jarek Hylebrant Při takové koncentrované nudě už člověk začne řešit i nelogické díry a hlouposti ve filmu. Od těch malých - když vytáhnete a otevřete magnetické šachy, už máte figurky rozestaveny - po důležitější. Např. od chvíle, kdy začnou někteří lidé v nemocnici našeho Hynka podezírat, neučiní žádná interní opatření. skříňky jsou stále volně přístupné, nezamčené, dokonce se týpek Hynek dostane i k adrenalinu a infúzím... Když už Hynek vraždí, spolupacient na pokoji je buď šílená žena, nebo jiný duševně omezený mrzák, aby nemohl svědčit... A když nevíte, jak se vaše postavy vlastně dopracovaly tam, kde jsou, musíte zvolit to nejjednodušší řešení k zakončení příběhu. Tím myslím tzv. deus ex machina, tedy zásah shůry, protože jako scenárista jste neschopný domoci se rozuzlení vlastními silami a vycházet přitom z příběhu a psychologie svých postav. Musíte si prostě pomoci berličkou. Hodně jsem se bál, že bude použita ta nejpitomější berlička (resp. druhá nepitomější, protože sebevražda moc nepadala v úvahu) k zakončení špatně rozehraného příběhu, resp. vůbec nerozehraného, a skutečně byla použita. Mezi berličky nutno počítat i snové vize hlavního hrdiny - jaký měly účel? Vnuknutí? Měly nějak představovat chorou mysl vraha? Na cestu vraha se dal i kameraman - hlavy herců zásadně řeže. Střih si obstaral sám režisér, a sem ta si to stříhá přes osu, no a co, divák je pitomec, ten to stejně nepozná. Pan režisér a druhý scenárista si ve filmu i zahráli! Jeden doktora, druhý kněze. druhý scenárista je i muzikant, jako třeba v české televizi Bedřich Ludvík, takže ve filmu zazní dva jeho songy. 4 Eva Leinweberová Z hereckých výkonů pak stojí za zmínku jen dvě jména - Jarek Hylebrant v roli hluchého pacienta Petra (i když cukrovkáři většinou nevypadají tak zbědovaně, jak se vyřádili maskéři v tomto film) a Eva Leinweberová v roli jedné z doktorek. Jejich výkony patřily k těm uvěřitelným, dokázali své postavy obdařit vnitřním životem a v divákovi vzbudit alespoň nějaké emoce. A pak ještě Jitka Smutná hned v úvodních záběrech snímku, kdy hraje strach jen očima a je hned poznat profesionál. Těžko se vyjadřovat k hudbě, když je sem násilně implantováno kostelní rekviem (A spolu s tím kostel - kde se proboha v nemocnici vzal kostel? Kaple to není a vycházky asi pacienti neměli.) Pokud by celý film by parodií, mohlo to být i docela dobré, i ten konec by byl potom vtipný, jenže to by musel snímek mít mnohem větší nadhled. Takhle je celkový dojem, který si nejspíše divák odnese, jen povrchnost. DVD Disk načíná protipirát, v bonusech najdeme záběry z natáčení (15:51), nepovedené záběry podložené veselou hudou (9:47), videoklip Richarda Müllera (2:38) a trailer (1:54) - vše bez jakýchkoliv titulků. Kvalita obrazu je diskutabilní, když se tvůrci sami rozhodli pro přefiltrovaný televizní vzhled s uřezanými hlavami a zběsilou kamerou. Podobně zvuk - většina problémů pramení spíše z neschopnosti údajných herců o jasnou dikci. Ale už jen pro ty bonusy, na české DVD rozhodně nadstandardní, si zaslouží DVD pochválit. Publikováno: 03.02.2010(2.2.2010)

  • FilmFan24
    ***

    Jako vlk v rouše beránčím vypadal Hynek (Václav Jiráček), zakřiknutý mladík který chtěl "jenom" pomáhat lidem. Studie pokřiveného charakteru v českém thrilleru s místy až horrorovou atmosférou nevyznívá v konečném soudu vůbec špatně. Na český film bezpochyby zajímavý počin.(31.1.2010)

  • Ten Druhy
    *

    Úplne najlepšie je použiť marketingový slogan "podľa skutočných udalostí", veď ľudí najviac zaujíma to, čo nie je vymyslené, ale naozaj. O pravdivosti inšpiračných zdrojov však nemôže byť ani reči. Film Hodinu nevíš... nie je natočený podľa skutočnosti, ale z druhej ruky na základe knihy psychiatra M. Skačániho Vraždy zo závisti (2008). Príbeh heparinového vraha je značne skreslený. Petr Zelenka je prezentovaný pomaly ako neuznaný génius, ktorý v mizernej nemocnici nie vlastnou vinou robí „blbého pošuka“ a vyzbrojený injekčnou striekačkou sa snaží pomstiť nenávideným doktorom, ktorí ho ustavične využívajú, tak, že postupne vyvražďuje ich pacientov. To, či vražedné besnenie Zelenku bolo motivované jeho závisťou a mindrákmi nie je až také jasné ako si to myslia tvorcovia filmu. Svátek sa príliš spolieha na jednostrannú psychiatrickú hypotézu a neberie veľmi do úvahy svedectvá. Mimochodom, Zelenka bol odsúdený na doživotie, ale v base sedí od roku 2008, takže je to aj čerstvý a konkrétny prípad. Pre pozostalých jeho siedmich obetí, môže byť preto nedôstojné pozerať sa na takýto povrchný film, ktorý navyše obsahuje niekoľko klišé. Napríklad kamera používa slizký zelený žabací filter a vnucuje predstavu pochmúrneho príbehu, ktorý sa odohráva v ošumelej nemocnici, teda v prvoplánovo traumatizujúcom prostredí. Temné chorály, V. O. Bauera – špecialistu na filmovú hudbu, sú použité tak naivne, že je hneď každému jasné, že Zelenka ide opäť niekoho zavraždiť. Herecké výkony nemá hlbší zmysel hodnotiť, veď ani nebolo čo hrať, pretože postavy sú schematické (jedna je ako druhá a obete ako vrah) a miestami pôsobia až neživotne.(11.9.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace