Recenze (1)
důvod pro zhlédnutí – jméno: Roy Andersson, v poslední době díky tuzemským festivalům velmi známé jméno švédského filmaře, jehož vynikající film Ty, který žiješ (2006) byl zahrnut v Projektu 100. úchvatný byl nebývale ohromný názorový záběr, který se dokumentem pokoušel postihnout. snímek neprezentoval jen názory jediného zástupce zúčastněných frakcí, ale hned mnoha – politiků, sportovců, studentů, policejních složek i obyčejných lidí, kterých se problém přímo netýkal. ačkoliv problém byl ve své podstatě stejný jako u mnoha jiných filmů uvedených na AFO (pro příklad třeba Křik, Dva říjnové dny, Báječná školní léta) – tedy studenti v politickém boji, byla událost podstatně méně brutální a krvavá. vlastně šlo ve výsledcích o přinejhorším méně vážná zranění (ne jako v případě polozmrzačení ve Dvou říjnových dnech nebo stovkách zastřelených studentů v Křiku). nejde ale o důvod pro znevážení tématu, to bylo přeci stejné. ne, Bílý sport není "o ničem". jde o útok proti lidské apatii a o snahu vzbudit politické svědomí, které třeba právě současná mládež s oblibou ignoruje (mě nevyjímaje). film je čtyřicet let starý a přitom stále současný. a nemluvím přitom jen o překvapivě svěžích a živoucích barvách filmové kopie. Roy Andersson si uvědomuje, že ignorovat potlačování lidských práv je totéž, jako být spolupachatelem takového útlaku a používá svou profesi k upozornění na mnohem méně zřetelný problém natočením záznamového dokumentárního filmu o pouze zdánlivě bezvýznamné demonstraci proti konání tenisového zápasu. každému (jsem to ale naivka) ale musí být jasné, že demonstrace by se jen kvůli hloupému sportu nekonala. přesto jsou u mnoha účastníků i diváků patrné tendence ignorovat politické pozadí události, tudíž i příčiny demonstrace a tudíž i potenciálně zhoubné následky oněch příčin. ve srovnání s podobnými filmy se navíc prokresluje množství rozdílů (v postojích k podobné problematice, míře zainteresovanosti, porozumění problému v celém jeho kontextu a nejvíce snad v následcích) a z nich pak tím pádem vystupuje Bílý sport jako jedinečný film. příčiny rozdílů jsou dle mého věcí národnostního charakteru. švédská společnost je v evropském měřítku na vysoké úrovni, někdy jsou o tom sami Švédové přesvědčeni natolik, aby i na první pohled nevýznamný eticko-politický problém způsobil závratný rozkol. autor nám dokonce na samém závěru oznámil výsledky náhradního tenisového turnaje. zjevná implicitní ironizace filmu, jako by Andersson říkal "vždyť šlo jen o obyčejný tenis a vy kolem toho naděláte", a pocta neznámému dědečkovi z filmu, který neměl ponětí o situaci, vůbec mu to nevadilo a těšil se na tenis. ()