Hugo a jeho velký objev

2009 - Pandora. 2010 - TRON kyberprostor. 2011 - pařížské nádraží. Tři rozdílné (a rozdílně) kouzelné světy a tři důvody připlatit si pár desítek korun za vstupenku na 3D. Kromě opojně magického vizuálu Hugo zaujme dvěma hlavními dětskými protagonisty (takhle sympatická drobotina se ve filmu hned tak nevidí - u Chloe už to nepřekvapí, ale Asu jsem doteď neznal) a upřímnou láskou k filmařině. Jak zaznívá snad ve všech recenzích, Hugo je opravdu krásnou oslavou počátků kinematografie a strašně lehce se jí podléhá. Za povšimnutí stojí, že právě filmy Hugo a němý černobílý The Artist jsou letos největšími oscarovými favority a získaly nejvíce nominací. Oba tematizují určité období, které pro kinematigrafii znamenalo zlom. Americký Hugo se zaměřuje na počátek století ve Francii (konkrétně na tvorbu G. Mélièse), která v tu dobu udávala směr, zlom zde znamená první světová válka, kvůli které se epicentrum filmového světa přesunulo do Ameriky. Francouzský The Artist naopak oslavuje americký němý film dvacátých let, přičemž zlomem je nástup zvuku. Oba dva (Hugo i The Artist) svůj svět otiskují do své formy, když The Artist je němá (romantická) komedie a Hugo 3D pohádka, která pomocí triků svého diváka přenáší do jiného (3D) světa (právě proto je nutné absolutně doporučit vidět Huga i ve třetím rozměru). Skoro jako ten Méliès při cestě na Měsíc, že :). Je zajímavé, že se to letos takhle sešlo... (03.02.2012)

Od něj pro nás. Filmovaná pohádka o světě, po kterém prahnu každým dnem víc a víc a současně ve mě vzniká malé smutné pocity, proč se takovéhle příběhy netočí častěji, vždyť o nich jsou všechny ty naše touhy po iluzích... Vše důležité už bylo napsáno, vždyť já to viděl víc jak rok a půl po premiéře, tak si jen neodpustím jediné malé rýpnutí... mohl by to natočit Jean-Piere Jeunet francouzsky? Mám lehce dojem, že on by to dotáhl k naprosté dokonalosti a já bych většinu filmu probrečel:)... (16.06.2012)

Je chvályhodné, že zatímco Spielberg byl schopen v záplavu svých patetických emocí utopit i Válečného koně, tak Scorsese svou lásku k filmu přednáší vkusně a okázale i lehounce zároveň. Samotný příběh smutného chlapce s jiskrou uvnitř, díky které pookřeje i srdce zarputilého starce není kdovíjak inovativní, avšak ono lehce pohádkové podání příspívá ke kouzelné atmosféře a dobře podtrhává nostalgický podtext s cílem vyznat obdiv a respekt k prvním filmovým tvůrcům, zejména tedy Mélièsovi, jakožto prvnímu tvůrci, který se snažil do filmu protlačit fantazii na úkor reality. Práce na audiovizuální stránce je v podstatě dokonalá (pár vskutku skvostných záběrů), avšak samotné dění mohlo obsahovat více událostí, tempo také není vždy příznívé a celkově má člověk spíš pocit, že se to zkrátka povedlo, než že se mu to skutečně od srdce líbilo... 8/10 (05.03.2012)

Hugo je neco jinyho, nez jsem puvodne cekal a taky neco naprosto jinyho, nez jak ho prezentovaly trailery. Pulku filmu to totiz vypada jak dobrodruznej rodinnej film lehce riznutej komedii a fantasy o malym umastenci, co bydli na nadrazi a opravuje robota. Nastesti se pak film presune do jiny roviny, protoze co si budem povidat, tohle tema by na dve hodiny rozhodne nevydrzelo. Ono celkove to pusobi tak trochu dojmem, ze to je o nicem. Jenze Scorsese je machr, takze z toho vyzdimal maximum. Film ma tak skvelou atmosferu, misty az pohadkovou kameru a perfektni herce. Na 5* to sice neni, ale i tak je na to radost koukat. (19.02.2012)

Dobrodružství se občas může skrývat i na těch nejneuvěřitelnějších místech. Vlakové nádraží už posloužilo jako zdroj inspirace autorce Harryho Pottera, vždyť právě na obyčejném vlakovém nádraží začala cesta onoho mladíka do světa plného čar a kouzel. A nyní hraje vlakové nádraží hlavní roli ve filmu o jednom osiřelém chlapci, který dosud úspěšně unikal pozornosti místního hlídače, jenž sirotky bez špetky slitování posílá do sirotčinců. Tento chlapec udržuje v chodu a seřizuje všechny nádražní hodiny a ve volných chvílích se snaží zprovoznit robota, kterého spravoval se svým otcem. A právě touha po zprovoznění robota ho přivede k nerudnému muži, který cosi tají. Tohle bylo prostě něco nádherného, úžasného a vzrušujícího, že se mi jen velmi těžko hledají ta správná slova na vyjádření mých myšlenek a pocitů. Na tomhle filmu je dokonalé všechno, od filmových lokací (úchvatné nádraží i Paříž po první světové válce) a vizuálu, přes příběh samotný až po herecké výkony. Všechno zde perfektně a dokonale sedí, a tak to má být. Zkrátka jsem měl tu čest vidět nádherný film, který se pro mě stal zároveň i úžasným vizuálním zážitkem a poctou kinematografii jako takové. Jsem nadšený a ohromený, a tak nemohu jinak, než udělit absolutně zasloužených pět hvězd. (22.03.2013)