Vánoční příběh

Blíží se vánoce a v domě rodičů se schází rodina. Už několik let se takto nesešli a teď je přivádí závažná choroba matky (Catherine Deneuve). Vztahy mezi členy rodiny jsou dost komplikované a je stále znát stín dávné tragédie - úmrtí nejstaršího bratříčka, pro kterého se nepovedlo najít vhodného dárce kostní dřeně. Musím přiznat, že s tímto filmem jsem se poněkud minula. Dobrou polovinu filmu (a rozhodně není krátký) mi trvalo, než jsem se jakž takž vyznala ve všech zúčastněných. Postavy někdy vedou dialogy nebo monology, jejichž smysl mi unikl. Stále jsem čekala, že dojde k nějaké pointě nebo zlomu, ale veškeré náznaky se rozplizly v nic. Film dává spoustu otázek, ale vůbec žádnou odpověď. (22.11.2008)

Nejlepší film Arnauda Desplechina. Řekla bych skoro - jestli se vám tohle vůbec nelíbí, tak snad ani další jeho filmy nezkoušejte. Je ale pravda, že poprvé jsem z kina vyšla trochu nespokojená, ale byl to takový ten film, co na něj musíte neustále myslet. A od té doby už jsem ho viděla aspoň desetkrát, takže za mne je to prostě pět * (10.10.2017)

Přemýšlím, jak vyjádřit své nepříliš naplněné dojmy ze zdlouhavého filmu, plné lhostejnosti, odtažitosti a chladu nejen ze zvoleného ročního období a zjišťuji, že troufalka tu podstatu již vyjádřila za mě. Jakoby se ten chladný odstup mezi postavami přesouval během dvou a půl hodin načrtlého vztahového propletence i do vztahu mezi samotným filmem a divákem. Je tu málo zábavných situací či humoru, abych dokázal mluvit o komedii (údajně vtipné dialogy jsem tu snad až na jednu, možná dvě repliky oproti autorovi zdejšího obsahu nevnímal vůbec), a současně film nabízí málo úderně rozehraných vzájemných nebo aspoň vnitřních konfliktů (ač některé dějové linie v čele s těžkou nemocí a dilematem před operací měly silný potenciál), abych měl z Vánočního příběhu zážitek jako ze zdařilého dramatu... a žel, i Catherine Deneuve mi nějak v souladu s celkovou atmosférou filmu připadala nebývale málo zajímavá. Ani technicky výborná filmařská stránka nebo více pěkných ozvláštnění v průběhu filmu v podobě vložených fotografií, dělením na kapitoly, kruhových záběrů či matematickou rovnicí v jedné scéně to nezachránilo, pokud jsem si k většině postav po celou sáhodlouhou stopáž nevybudoval určitý vztah ani zájem o sledování dalšího osudu a herecké výkony mě výrazněji nechytly. [50%] (27.12.2023)

Rodinná krv sa vrie a búri. Je chorá podobne ako matka rodu. Nezmieriteľnými konfliktami, nezahojenými rananmi, nenaplnenými láskami, nestretávaním. Vianočné veľké stretnutie rod možno vzpruží a zároveň pomôže rakovinou postihnutej matke, nutne potrebujúcej vhodného darcu kostnej drene. V čase, keď sa omieľa fráza o nemožnosti novej témy, ma francúzski režiséri každoročne presviedčajú, že existujú nielen nové témy, ale - ako napr. v tomto prípade - je možné vystihnúť staré známe motívy novým spôsobom. Povaha rodiny obsiahnutá formou. Fragmentárne, útržkovité úvahy vystihujú vnútornú komplikovanosť najužšieho ľudského spoločenstva. Desplechin tam vkladá i rôzne drobné motívy, odbočky, udržiavajúce pozornosť publika počas pomerne dlhej stopáže (osobne ma napr. fascinovala na tabuli vzorcami napísaná matematická úvaha o časovej pravdepodobnosti ďalšieho žitia matky, v prípade, ak sa podvolí, resp. nepodvolí operácii). Celok sa tak podobá vitráži v šerotemnote kostolného ticha: spočiatku ostrofarbená chaotická zmeť farebných sklíčok sa pozorným sledovaním zrazu mení na krásny a všeobecne platný výjav zo života. (21.03.2009)

Nevím, jak to ten režisér dokázal, ale poprvé v životě jsem usnula v kině - a tím nemyslím, že jsem si na pět minut zdřímla. Normálně jsem to zalomila na hodinu a půl a nejlepší na tom všem bylo, že když jsem se probudila a zhlédla posledních půl hodiny filmu, neměla jsem pocit, že bych o něco zásadního přišla...... (24.03.2010)