Fuga na černých klávesách (studentský film)

Fifer

Vše co mám na filmech 60.let tak rád tu je: Praha zachycená černobílou optikou, experimenty s narací, zvukem, hudbou i jazykem. Černobílá je pro film defakto zásadní, hl. hrdina je klavírista, černoch a tudíž i děj se motá kolem těchto dvou barev. Už titulky mě doslova nadchly, protože fotky, které pro ně byly použity, jsou výborně zvolené, uvádí diváka do nejistoty, co že to vlastně sleduje. Děj filmu by se mohl vměstnat do 15 minut, ale Vihanová vypráví hlavně obrazem a atmosférou. Troufám si říci, že když se někdo pokusí o téma rasismu dnes, dopadne to asi tak jako film Iguo Igua ( autor scénáře Marek Epstein se pak naštěstí vypsal k značně lepším výkonům). Tady se ale s rasismem pracuje daleko rafinovaněji, především ona scéna rvačky je podána naprosto skvěle v krátkých flashbacích. Tato rozbitá narace pak scéně dodává daleko větší sílu, než kdyby byla odvyprávěna standardně chronologicky. A takto bych mohl pokračovat dál, například práce s jazykem- mícháním češtiny, angličtiny a klavíristova rodného jazyka, vzniká výborná koláž. Na studentský film opravdu mistrovské dílo. Škoda, že Vihanová nedostala stejnou možnost rozvinout svůj talent, jako Chytilová.(5.11.2011)