Trofej

Obyčejné vztahové drama matka x syn, matka x dcera, k tomu do toho bývalý manžel a potenciální nový chlap. Herecké výkony nic moc, až na Ninu Divíškovou, která mě příjemně překvapila. A paní scénáristka si měla dát trošku víc práce s mysliveckou latinou, když už to své rádoby psychologické dílko chtěla ozvláštnit myslivostí. (04.08.2008)

Nebýt toho debilního konce, byl by to docela hezký televizní film, i přesto, že ten moravský přízvuk rval uši a dřevěnost, především dětských herců, byla trapná. Ale ten konec, ten konec. Scénáristce zjevně docházely nápady a tak tam nacpala to první, co ji napadlo.Škoda (26.05.2008)

Vcelku solidně napsaný scénář se mění ve zmetek od okamžiku, kdy se silná, rázná, emancipovaná žena tezovitě, voluntaristicky začne měnit ve svůj opak. V celém tomto filmu už od počátku rušivě působí většina dialogů mezi matkou, která - bůhvíproč - musí být populární zpěvačkou, dcerou, jejím synem, ale i s mužskými postavami. Dětské retrospektivy, opřené o postavu zesnulého otce, měly být tmelem scénáře a nejsou zcela prosty možných autobiografických prvků scénáristčiných; v druhé části příběhu se však zcela ocitají ve vzduchu. Podobně působí i hrdinčin nedořešený milostný vztah a Etzlerem hraná postava. Snadnost, s jakou získává syna otec, i deus ex machina v podobě papírem a spamem šustící sociální pracovnice a jejího pádného úsudku o matčiných možnostech, snesou - aniž by byla znásilňována skutečnost - srovnání s Pavlíkem Morozovem jako prototypem socrealistického kýče. Nebýt hereckých výkonů především Vlasákové (jako postava si nic nemusí dokazovat, je dospělá, zdatná, zvládla dokonce i myslivecké zkoušky a umí většinu mužských prací) a zčásti i Etzlerova a Kratinova, nebylo by se na co dívat (dobře hraje i Divíšková, ale jaksi v té dialogové vatě nemá co ukázat). Celkovým rázem i vyzněním TROFEJ připomíná některé normalizační lepší škváry (STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA); k příkrosti tohoto odsudku mě vede až budovatelsky přímočarý závěr, protože na samotě-polozřícenině se přece žít nedá a řemeslníci nejsou a nejsou a ... nejsou. Bohužel. (Totéž platí o čichu; syn-muž prý cítí pachy lépe než matka-žena; v praxi tomu ovšem bývá zpravidla naopak.) (25.05.2008)

Rozhodně zajímavé téma a místy docela slušné herecké výkony. Zásadní problém je ovšem scénář. Postavy místy jednají poněkud šablonovitě. V zásadě platí, že tam kde se autorka opírá o vlastní zkušenost je přesná, ale ve chvílích, kdy se pokusí tuto autobiografickou linku překročit a "udělat z toho drama", padá to všechno na ústa. To se týká především (ale nejen) závěru, který je zprominutím naprosto nevěrohodný a pitomý. Méně je prý více... V tomto případě stoprocentně. Zajímavé komentáře: sportovec (24.06.2008)

Film z netradičního prostředí. Chvílemi jsem se až styděl, jak tomu klukovi rozumím; příroda je sice hezká věc, ale žít takhle bez civilizace, bez kamarádů, téměř bez zábavy není nic extra (nebo alespoň pro mě :-)). Lence Vlasákové role sedla, tu samostatnou, nezávislou, soběstačnou matku jsem jí docela věřil (btw znám pár zástupkyň "něžného" pohlaví, které se nijak nevoní, sexy neoblíkají, nemají na sobě tunu make-upu a přitom je s nima sranda). Fakt, že svýho synka nechala odjet za jeho otcem dokazuje spíš to, jak ho měla ráda (ale musím podotknout, že by se tak moc žen/matek nezachovalo, spíš by se ho snažily držet u sebe čistě ze sobeckého hlediska). No a ta záverečná scéna (podpálení baráku) sice asi vyvolala v mnoha divácích smíšené pocity, nebo nepochopení, já bych se to taky asi neodvážil udělat, ale ve skrytu duše jsem jí obdivoval, že se se prostě rozhodla se vším seknout a jít žít nový nevyzpytatelný život. (25.05.2008)