Valčík s Bašírem

Dynamika animace prolnutá s perfektním soundtrackem, strhujícím půdorys o hledání vlastní paměti prosycený životním pocitem a postojem ne nepodobným americké reflexi Vietnamu v 80. letech. Neustále to jiskří kdesi na hranici dokumentárnosti a animáckého artu (estetika obrazu je moderní, jednoduchá a neskonale působivá). Co je však na Baširovi nejlepší? Určitě jednoduchá metafora a narativní trik v jedné figuře – hledání paměti jako malování, prostředkování traumat "vzdalujícím objektivem" animace... a nakonec zhroucení všech bariér tváří tvář drastické realitě. To, že ona "realita" je totožná s tím, co denně sledujeme s výrazem nezúčastněných pozorovatelů v přívalech zpráv, je jen sarkastický podtón jako malý velký bonus filmu. Valčík s Bašírem vrcholí tak působivě jako málokterý válečný film. Ari Folman bravo! (26.01.2009)

Môj prvý festivalový film (Barbakan 2009). Klubová atmosféra ideálna pre tento typ filmov. Animovaný film pre vyzrelejšie publikum si pomaly, ale isto nachádza svojich priaznivcom a do budúcna v ňom vidím veľký prínos, pretože priestor na sfilmovanie niečoho podobného konečne dostanú aj skutočné talenty, ktorým nebude treba horibilné sumy peňazí na zaplatenie dabingových hercov a všetkému, čo patrí k dnešnému mainstreamu v animačnom priemysle. Autobiografický príbeh prebil svojho predchodcu 'Persepolis' nielen kvalitou, ale aj mojím prívlastkom najtvrdší animák na trhu. Skutočne, zobrazené udalosti sú naozaj znepokojujúcim komentárom vojny, a jej dôsledkov na krajiny a ľudí. Všetko potvrdzuje záverečný prestrih s realitou, ktorý je naozaj krutou fackou pre diváka. Kreslená animácia je veľmi pôvabná na sledovanie, vybraná paleta farieb dodáva filmu zvláštnu príchuť. 80%. (23.09.2009)

Během válek asi platí, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly a nepřítel vašeho přítele nemusí být váš nepřítel a ani přítel. Poutavě popsána situace, kdy Izrael intervenoval v Libanonu, kde proti sobě stálo několik ozbrojených skupin, bojujících proti sobě navzájem v různých aliancich plus vojska Sýrie, Izraele a mírové síly OSN. Závěr, kdo má svědomí toho může trápit. (04.12.2017)

Ari Folman má pravdu v tom, že paměť je mrška podšitá. Tak například ta moje mi stále připomínala, že tohle již znám odjinud. A byť třeba ne v tak lákavé formě (a z jiného místa/období), tak rozhodně pravdivěji i upřímněji. Když už tedy animované blízkovýchodní vzpomínky pamětníků "něčeho velkého a závažného", tak v podobě Persepolisu. Z toho člověk aspoň cítí nějakou duši a ne pouze chladný kalkul (nic jsem o tom nevěděl, ale že na konci budou ukázána zvěrstva i neanimovaně mi bylo jasné takřka ihned), který až příliš okatě sází na to, že díky formě a závažnosti sdělení mu projde takřka vše včetně nudy. No, u mě teda neprojde. (08.03.2009)

Vynikajuci mix pristupu hraneho a dokumentarneho filmu, ktory rovnako ako o vojne vypoveda a priblizuje aj proces ukladania spomienok a nasledneho "rozpominania sa". Prebudenie na konci filmu z fikcie animacie do krutosti reality tak nie je citovym vydieranim ale nazornym predvedenim predtym vo filme opisaneho. Velmi silne. (12.12.2008)