poster

Valčík s Bašírem

  • Izrael

    Vals Im Bashir

  • Izrael

    ואלס עם באשיר

  • Francie

    Valse avec Bachir

  • Německo

    Waltz with Bashir

  • USA

    Waltz with Bashir

  • Finsko

    Waltz with Bashir

  • Švýcarsko

    Waltz with Bashir

  • Belgie

    Waltz with Bashir

  • Austrálie

    Waltz with Bashir

  • Slovensko

    Valčík s Bašírom

Animovaný / Dokumentární / Drama / Historický / Válečný / Životopisný

Izrael / Francie / Německo / USA / Finsko / Švýcarsko / Belgie / Austrálie, 2008, 90 min

Režie:

Ari Folman

Scénář:

Ari Folman

Hudba:

Max Richter
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • PinokKio
    ****

    Animák (rozhodně ne pro děti) v dokumentárním stylu o rozpomínání se na krvavé hrůzy jedné války a genocidy? Přesně tak a ještě v dost syrové podobě, po drobných úlomcích a s cákanci krve. Výtečná animace (ta sama by zasloužila pět hvězdiček) a stejně tak výborně zvolený soundtrack. Po většinu filmu velmi poutavé, ovšem občas, při rozhovorech ke konci, jsem trošku ztrácel pozornost. Ta se mi ale vrátila při živých záběrech v závěru. Zatím čtyři hvězdičky, uvidíme napodruhé.(26.9.2010)

  • xxmartinxx
    ****

    Zajímavý film. Stálo za to ho vidět. Některé scény jsou vážně efektivní a mají co říct, ale dlouhé, nudné a popisné monology mě ale místy iritovaly. Taky je to na můj vkus moc očividné a proplánované... Ale tak proč ne...(12.12.2009)

  • Marigold
    *****

    Dynamika animace prolnutá s perfektním soundtrackem, strhujícím půdorys o hledání vlastní paměti prosycený životním pocitem a postojem ne nepodobným americké reflexi Vietnamu v 80. letech. Neustále to jiskří kdesi na hranici dokumentárnosti a animáckého artu (estetika obrazu je moderní, jednoduchá a neskonale působivá). Co je však na Baširovi nejlepší? Určitě jednoduchá metafora a narativní trik v jedné figuře – hledání paměti jako malování, prostředkování traumat "vzdalujícím objektivem" animace... a nakonec zhroucení všech bariér tváří tvář drastické realitě. To, že ona "realita" je totožná s tím, co denně sledujeme s výrazem nezúčastněných pozorovatelů v přívalech zpráv, je jen sarkastický podtón jako malý velký bonus filmu. Valčík s Bašírem vrcholí tak působivě jako málokterý válečný film. Ari Folman bravo!(26.1.2009)

  • kinej
    ****

    Příběh je silný a poutavý. Díky takto dobrému filmu se svět alespoň dozví, že genocida není v součansosti výhradně africkou záležitostí. A upozornění takového významu dodává snímku i humanitní a politický význam. Díky zvolené formě vyprávění a nezaujatému úhlu pohledu se naštěstí nejedná o žádnou patetickou agitku, ale o uměleckou výpověď o válečných zvěrstvech. Bohužel trošku pokulhává provedení. Zatímco pohyby postav, či například kresba prostředí jsou na té nejvyšší úrovni, animace tváří, zejména pak jejich grimas mi přijde nevydařená. To způsobuje, že sekvence v nichž při vyprávění svých příběhů, vidíme pouze záběry obličejů působí prkenně a oproti ostatním scénám nudí.(5.6.2009)

  • Matty
    ****

    „Dokud maluješ, je to v pořádku, ale nenatáčej“ zní prosba jednoho z režisérových přátel a je to zároveň nejlogičtější opodstatnění animace, volené pro zpracování závažného tématu zřídkakdy. Folman si může dovolit ukázat nám nepřikrášlenou pravdu, ale zároveň má obrovský rezervní prostor pro vlastní fantazii, pro ukázáni záběrů, které by jako dokumentarista nikdy nezískal. Sledujeme jakousi objektivní realitu subjektivním pohledem. Reálné události nám vyjma té poslední, zlomové, nejsou zprostředkovány stylem důsledné rekonstrukce, nýbrž nesouvislých úlomků paměti, do níž se vždycky nejvíce zaryjí ty nejvýraznější momenty. Jiné jsou z ní zase vytlačeny kamsi do podvědomí, jehož probádání je Folmanovým cílem – chce najít vnitřní jistotu, oddělit noční můry od skutečně prožitého. Rozdíl mezi obojím stírá důsledně (titulní valčík je toho dobrým důkazem). Prolínáním snu a reality jakoby neustále zpochybňoval možnosti našeho poznání. V závěru podaným důkazem, že si nevymýšlel, nás vrací nohama na zem, je to jako náhlé probuzení. Když vezmeme v potaz nadále nejistou situaci v Gaze, lze dokonce mluvit o dvojím probuzení – z filmu animovaného do filmu dokumentárního, z filmu jako takového do okolní nefilmové reality. Marně bych mezi loňskou produkcí hledal něco audiovizuálně oslnivějšího a v hledání nových cest (sebe)poznání originálnějšího, za poněkud nešťastné však považuji zakomponování elementů tradičního dokumentu (především výpovědi mluvících hlav), které Valčík štěpí na dva značně odlišné snímky. Soudě dle vlastního, nijak výrazného emočního zážitku, nelze vycházet vstříc pravdě i divákovi. Ne současně. Chápu ale, že jde do jisté míry o problém individuální, závislý na percepčním přístupu každého diváka: chci sledovat napínavé drama s nečekaným vyústěním, nebo pokus pravdivě vypovědět o jedné pozapomenuté kapitole dějin? Nějak jsem se nedokázal rozhodnout. 80% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Renton, Marigold, kiddo, Niktorius, kikuka(12.3.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace