Valčík s Bašírem

Dobré ráno Libanone. Ať se splní Tvé sny. Ať skončí Tvé noční můry. Tvoje přítomnost je požehnáním, Libanone. Jsi rozerván na kusy. Vykrvácíš v mém náručí…… Pod záminkou ztráty paměti mužů, kteří v Libanonské válce odehráli ,,svoji roli“, oživuje Izraelský režisér paměť ostatním a neznalé poučuje. Zajímavá animace, solidní tempo vyprávění, téma celosvětové, ale přeci jen názvy jako Osvětim, Dachau, Terblinka se mnou pohnou více. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? Každá země, jenž vedla válku, má svoji temnou minulost. Paměť nepotřebuje oživovat jen lid Izraele!!! (27.07.2009)

Na válku Izraelců v Libanonu si ještě pamatuju, byt jsem zdaleka nebyl dospělý. Izraelská armáda chtěla tehdy zničit hlavní stan Organizace pro osvobození Palestiny v Bejrútu a přinutit Palestince odejít z Libanonu. Přes drtivou vojenskou převahu se tohle tažení změnilo v noční můru, protože izraelská armáda do té doby nebyla cvičená k boji proti nepříteli používajícím partyzánskou taktiku a operujícímu ve velkoměstských aglomeracích. Do té doby získávali Izraelci úspěchy v boji s velkými armádami svých arabských sousedů ve velkých válečných střetnutích. Animovaný film dokáže zachytit a vykreslit atmosféru šílené války ještě lépe než hraný film nebo přinejmenším s výrazně nižšími náklady. Je to velmi zajímavá podívaná už z výtvarného hlediska, barevné ladění záběrů, které se odehrávají ve vzpomínkách hrdinů, vytváří stísněnou a přitom velmi působivou atmosféru. Je to silně protiválečný snímek, neobyčejně emotivní a už dnes, byť se jedná o počátek března, je to můj hlavní favorit pro můj osobní žebříček nejlepších filmů letošního roku. Jen se divím, že tenhle kousek nedostal Oscara, opravdu bych chtěl vidět film, který ho pokořil, abych měl srovnání. Celkový dojem: 100 %. (06.03.2009)

Nezvykle stylizovaný art dokument udivuje jak svou animovanou formou, zajímavou stylizací ovlivněnou videoklipovou estetikou, tak i netradičními filmovými postupy (Kubrickovská kombinace úchvatné vážné hudby a otřesného drastického záběru), dokonalým hudebním doprovodem (s texty rockových písní, které mluví za vše - ,,Dnes jsem bombardoval Sidon / mezi mraky kouře při svítání / skoro jsem šel domů v rakvi..."), ale především silným antimilitaristickým vyzněním - ten finální přechod v autentické dokumentární sekvence byl zdrcující... Neřekl bych, že historická analogie jsou především Spojené státy v období po válce ve Vietnamu, analogii bych spíše hledal v té nejparadoxnější možné - poválečné sebereflexi německého národa tváří v tvář hrůzám holocaustu - národ, který byl více než z poloviny Němci vyhlazen, nyní v jiné civilizační etapě sám otevřel bránu peklu genocidy... Výjimečný, hluboký film... Podobné filmy: Persepolis (18.02.2009)

Cesta do hrozivej minulosti Arabsko-izrealských rozbrojov a implementácia dokumentárneho štýlu do subjektívneho cítenia postavy, ktorá vie o čom hovorí, sa vskutku vydarila. Ari Folman apeluje na zložité si vybavovanie nepríjemných spomienok a na nezmyselnosť vojny, ktorá pripravila o život nespočetne veľa nevinných ľudí a na určitom území nastavila medziľudské vzťahy na bod mrazu. Útržkami z pamäte približuje nekompromisné operácie armád až po najhorší masaker v utečeneckých táboroch Sabra a Šatíla. Spája dva svety, animovaný (doplnený burcujúcou a oduševnenou hudbou) a ten reálny (BBC reportáž). "Vals Im Bashir" to je pomník, ktorý emocionálne drtí, ale nevydiera...a to sa veru tak často nevidí. 15.-16. Sept. 1982, مذبحة صبرا وشاتيلا, Bejrút. (13.06.2009)

Příběh je silný a poutavý. Díky takto dobrému filmu se svět alespoň dozví, že genocida není v součansosti výhradně africkou záležitostí. A upozornění takového významu dodává snímku i humanitní a politický význam. Díky zvolené formě vyprávění a nezaujatému úhlu pohledu se naštěstí nejedná o žádnou patetickou agitku, ale o uměleckou výpověď o válečných zvěrstvech. Bohužel trošku pokulhává provedení. Zatímco pohyby postav, či například kresba prostředí jsou na té nejvyšší úrovni, animace tváří, zejména pak jejich grimas mi přijde nevydařená. To způsobuje, že sekvence v nichž při vyprávění svých příběhů, vidíme pouze záběry obličejů působí prkenně a oproti ostatním scénám nudí. (05.06.2009)