Černá sanitka

Černá sanitka sama patří mezi nejznámější městské legendy, a tak si jistě řada z vás vzpomene, jak v osmdesátých letech kolovala Československem fáma o tajuplné černé sanitce, která unášela děti a teenagery, aby jejich orgány prodávala zkaženému západu, proto si také folklorista Petr Janeček vybral pro své velmi dobře zpracované publikace zabývající se právě fenoménem městských legend tento název, který nese i tento pořad coby potenciálně velmi nosný experiment České televize.. Jistě je třeba vnímat podobný hokuspokus veskrze s povděkem, jeho formu a koncept však už nikoliv, když za jeden z mála jeho pozitivních prvků lze vnímat snad jen Romana Zacha, charismatického herce s kvalitní dikcí i výraznou mimikou i gestikulací plnou nadhledu, coby průvodce projektem.. Jinak totiž Černá sanitka platí za nesmírně promrhanou příležitost přijít s něčím opravdu zajímavým a kvalitním a především za až obludně režijně a dramaturgicky (ne)zvládnutou kvazidokumentaristiku bez point dělenou mizerně zahranými krátkometrážními filmovými útvary, navíc bakalářsky banálními a paradoxně nadšeně a diletantsky přecpanými nápady.. (01.10.2015)

Cyklus příběhů na motivy všelidových povídaček, u kterých mne překvapilo kolik jsem jich jako v dětství potkal a považoval je za skutečné. Případy jako stopař, který si zapomene kufr se strunou a rukavicemi nebo mrtvá babička převezená ze zahraničí, jsem slyšel už v první třídě. Polovina každého dílu je jednoduchoučká dramatizace každého případu za účasti moderátora R.Zacha , druhá polovina z toho udělá publicistický pořad, kde se k danému problému ( původ historky, reálnost obsahu atd. ...) vyjádří odborníci. Nejedná se o bůhvíjaký filmový zážitek, ale jako perlička celkem milé. (06.01.2019)

Docela zklamání. Jak ale jednou někdo řekl, za každé zklamání si můžeme sami, protože máme příliš vysoká očekávání. A já jsem čekala českou obdobu Bořičů mýtů. Místo toho jsem se dočkala v každém díle chatrné úvodní povídky někdy nedosahující ani úrovně televizních Bakalářů, následované promluvami odborníků a "odborníků" více či méně k věci. Musím ale přiznat, že postupem doby jsem si zvykla a hlavně jsem se konečně dozvěděla, jak to vlastně je třeba s tím škvorem v uchu. A docela se mi líbí způsob, jakým to moderuje Roman Zach. (29.10.2008)

Čtyři hvězdy patří hlavně České televizi za odvahu, že do takovéhoto projektu vůbec šla - jsem za to rád. Ale i tak si myslím, že většina příběhů je kvalitně natočených a prolínání s komentujícím Romanem Zachem mi přijde OK. Občas se objeví nějaký vyloženě nepovedený příběh nebo příběh o ničem (ten ale aspoň vyváží tu nepovedenost nějakou pěknou či spoře oděnou herečkou:). Možná bych vypustil i několikrát se opakující "huličské téma". Kdyby se držela Černá sanitka jen těch vyloženě hororových příběhů, bylo by to za pět. (06.10.2011)

Fenomén městských legend má velký tvůrčí potenciál a potenciálně početnou divácku obec. Jenže mám pocit, že to tvůrci vzali ze špatného konce a především tím kvazidokumentárním apendixem každou historku spolehlivě zabili. Kdyby si nehráli na nějaké vysvětlování a natočili cyklus příběhů ve stylu Velmi uvěřitelných příběhů, mohlo jít o výborný počin. Celkový dojem: 35 %. (29.11.2008)