Louise-Michel

Hlavní hrdinkou je tady dáma, která si obstárává jídlo tak, že než jde do práce nalíčí na balkoně past na myši a když večer přijde vezme z pasti chycenýho holuba a večeře je na světě: No a teď si představte, že tato dáma přijde o práci a rozhodne se situaci s pomocí svých propuštěných kolegyň řešit. Při některých scénách a dialozích jsem měl pocit, že ve Francii při psaní scénáře měli magoři vycházky, protože tohel ze sebe normální mozkovna nevyflusne, na druhou stranu z filmu je jasně cítit sociální podtext a to staví tuhle nekompromisní černohumornou záležitost ještě do kvalitnějšího světla. (22.12.2013)

Asi jediné co bych na tomto filmu ocenil, byla zajímavá kamera, humor ve filmu mi totiž nějak nesedl, přestože černému nebo absurdnímu humoru se nevyhýbám. Ne že by mě to tedy pohoršovalo, ale prostě mě to nebavilo a nesmál jsem se, když jsem se smát měl. Vyjma dvou nebo tří situací, které byly doopravdy vtipné, ale to je na devadesáti minutovou komedii málo. (10.08.2012)

Vydatná dávka absurdního humoru, bohužel v nefungující formě. Tohle prostě Francouzi, oproti svým britským kolegům (Terry Jones a spol.), neumějí ukočírovat. Jako celek je to nezáživné, nudné a je vidět, že se dost tlačilo na pilu. Absurdní humor ano, ale musí to být zábavné, tohle je jen taková černočerná groteska, ovšem uznávám, místy povedená (střelba na štěkajícího psa, žádost o vraždu vznesená na dívku umírající na onkologickém oddělení nebo závěrečná vyvražďovačka, jíž neujde ani malé dítě). (18.11.2010)

Filmovému divákovi znechucenému požíráním filmů vařených stále podle týchž receptů, navíc z čím dál tím ošizenějších ingrediencí je tady servírován po dlouhé době původní vydatný pokrm a někomu, kdo na to není dopředu připravený (jako například já) se možná nebude úplně lehce trávit... Scénář, režie, kamera a hlavně použitý humor a herecké výkony jsou velice originální a v podstatě nepodobné ničemu z poslední doby ani z doby před ní (ten humor možná opravdu vzdáleně připomíná Monty Pythony). Je to umělecké dílo v pravém slova smyslu - realitu nenapodobuje ani nepopisuje - samo je realitou (hodně zvláštní) - tudíž není až tak třeba se pozastavovat nad extrémně vyhrocenými sociálními rozdíly jak z Dickense - chudí jedí červi a bohatí řídí svoje firmy vleže u bazénu. I bez toho by se filmu povedlo poněkud obrousit hrany mého pravicového přesvědčení. Dvě připomínky - u úvodní scény z krematoria jsem nějak nedával pozor, myslel jsem, že jde o reklamu či upoutávku a její smysl mi zcela unikl. A biofarma, kde majitelé topí vlastními exkrementy - to je laciné... Celkový dojem - dostalo se mi něčeho úplně jiného, než jsem čekal (na základě recenze z Respektu), v kině jsem tak trochu vyjeveně čuměl a čumim ještě teď. Bude to třeba nechat uzrát. (19.09.2009)

Tohle je jeden z těch filmů, ve kterém nenajdete žádnou normální postavu a všichni se tu chovají divně. Jelikož se ale jedná o absurdní komedii, tak to snad ani nemohlo dopadnout jinak. Na celém filmu mě nejvíc zaujala zvolená forma, protože ta je přesně taková, jak mám rád - využívá kouzlo statických záběrů. A velmi povedených, popravdě. Fakt, tady jsem si skoro všechny záběry strašně užíval a několik bych označil dokonce i za poetické. Co se humoru týče, první dvě třetiny ten film baví skvěle, párkrát jsem se u něj zasmál nahlas, bohužel v té poslední třetině to začne upadat. Ne, že by došly nápady, ale jejich provedení ne vždy funguje. Tak jako tak se mi ten film líbil a 4* si zaslouží. (22.07.2020)