Un baiser s'il vous plaît
Shall We Kiss?
Režie:
Emmanuel MouretKamera:
Laurent DesmetHrají:
Virginie Ledoyen, Emmanuel Mouret, Julie Gayet, Michaël Cohen, Frédérique Bel, Stefano Accorsi, Mélanie Maudran, Marie Madinier, Laurent PonsObsahy(1)
Emilie vysvětluje Gabrielovi, proč odmítá nevinný, bezvýznamný polibek. Vypráví o svých kamarádech Nicolasovi a Judith, kterým první, nevinný, bezvýznamný polibek spustil lavinu dramatických událostí. Jejich příběh se může opakovat... (oficiální text distributora)
Recenze (17)
Na sexy romantickou komedii je zde příliš mnoho scén mlčících, statických, na esej o vztazích příliš mnoho scén, které chtějí být vtipné tím, že se v nich schyluje k sexu mezi dvěmi osobami, které si nemají co říct (resp. se tak snaží tvářit). Autor myšlenky „Emmanuel Mouret je francouzský Woody Allen“ by si měl preventivně najít holku, protože jestli Mouret něčím je, pak nevýrazným hercem a nevtipným scenáristou. Další, prosím. 40% ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $533,689 ║Tržby Celosvetovo $2,927,990 ║ ()
Roztáhnout takhle primitivní historku na víc než hodinu a půl je buď nápad geniální nebo na zabití. Spíš to druhé. Virginie Ledoyen je krásná, ale nikdo jiný ve filmu není. Furt jsem přemýšlel, kdo vedle ní postavil takového blba, a vida, on to byl scenárista a režisér v jedné osobě. Takže to asi ani lépe dopadnout nemohlo. :( ()
Banálnější dialogy aby pohledal, v českém podání nesnesitelné, a uvěřitelnost taky děsivá. Hrozně hloupý film, který nahota Virginie ani z desetiny nevyváží. ()
43rd KVIFF 2008 - HORIZONS - Horizonty, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.42/304 ()
Mám ty francouzské komediálně-romantické konverzačky rád. A tahle mi navíc přišla milá. ()
Vyprávění Emilie se dobře poslouchá, to člověk pozná už z výrazu a zaujetí Gabriela. Stejně zaujatě jsem naslouchlala i já, i když v zásadě nešlo o nějakou převratnost. Herecké obsazení příjemné, jen na samotného režiséra a herce v jednom se trošku déle zvyká a člověk mu to moc nevěří. Na jeho místě bych si raději představovala MIchäela Cohena a to i za ten polibek, prosím. ()
Katastrofa....a to oprvadu! Větší nudu jsem u filmu nezažil už dlouhoa koukat na pomatené herce, kteří jsou hluboce pod průměrnými výkony na nadšení nepřidá. Ruce pryč od tohodle nebo se již nikdy nebudete chtít kouknout na žádný francouzský 'romantický' film :-( ()
Film už skončil a já ještě stále čekám na výraznější pointu, dějový zvrat, nějaký moment překvapení. Asi marně... Ale mělo to docela hezkou atmosféru starých francouzských ukecaných filmů. Ale komediální mi to přišlo jen tak na 5 minut. ()
Příjemné překvapení. Z námětu, který si doslova koledoval o to, aby jeho zpracováním vznikl bohapustý kýč, se nakonec podařilo - snad díky typicky francouzskému šarmantnímu přístupu a přesně zvolené poloze vyprávění - vydolovat stylově velice čistý film, který se elegantně pohybuje na hraně mezi civilně pojatou romantikou a decentním humorem, aniž by přitom sklouzával k nevkusu. Vtipně působí i formální struktura filmu, kde nejenže je „velký“ příběh vyprávěn a zarámován příběhem „malým“, ale i ono vyprávění hlavního příběhu je přerušeno dalším vloženým „ještě menším“ příběhem - struktura, která byla k dokonalosti dovedena už v renesanční literatuře (Boccaccio, Chaucer, španělský pikareskní román...). ()
Tenhle film se mi trefil do festivalové nálady. Scéna kamarádského poprvé (hlavně "předehra") je nejsvětlejší okamžik filmu. Vtipnost scénáře časem vymizí a zbytek je v podstatě neškodná vata. ()
(Neviděla jsem začátek filmu) K Polibek, prosím jsem se dostala tak, že jsem svůj ovladač, který přepínal kanály nechala zrovna na jedničce, kde film hrál. Něčím mě upoutal. Nevěděla jsem o něm nic a dokoukala jsem se až do konce. Proč? Zřejmě proto, protože jsem ho brala bez očekávání. Nevěděla jsem ani co to je pořádně za žánr. To, že by to měla být komedie moc nesouhlasím, brala jsem ho spíše jako film o vztazích. Film co má ukázat myšlenkové pochody zamilovaných, film, který mě nechal v určitém napětí. Chvílemi mě nepřekvapil, ale ráda jsem se na něj dívala. Přesně tak bych to pojala - ráda jsem se dívala... :) V něčem jsem se viděla, v něčem jsem s nimi cítila. Bylo to spíše o faktech - detailech lásky/zamilovanosti než o celku. Hodně věcí, co jsem zapomněla mi opět připomněl. Asi proto ho také tak hodnotím... Žádný kultovní snímek, nýbrž směsice pocitů, které ve mě vyvolal. ()
Ale jo, výborný do kina s holkou. Co si budeme povídat je to film pro ženy, a taky pro muže co ty ženy chtějí :-) ()
Můj druhý film od Moureta a opět velice jemný ;-) Děj ubíhá pomaleji a je bohatý na promyšlenou a vytříbenou konverzaci - není pro každého a ani do každé nálady ... za velmi zajímavý rukopis a také lidsky přijatelný rozměr (žádné zvrácenosti a šílenosti k upoutání, jak doba poroučí) nechybělo mnoho k pěti hvězdičkám ... když se zase dívám na ostatní hodnocení, opravdu netuším, jak se schovat v davu :-) ()
Nehnevajte sa, ale toto bola riadna kravina! ()
Film režiséra Moureta příliš klouže po povrchu, než aby se stal něčím víc než jen pomíjivým flirtem s představou skutečně dobrého vyprávění. Film získává na eleganci díky hereckému obsazení, jemuž dominují spíše krásné herečky než poněkud slabošsky pojatí a nevýrazně zahraní hrdinové. (Alena Prokopová, Ci 08/2008) ()
Zpočátku, jakoby k nám promlouval němý film, což si u mě získalo body a působilo to na mě velice slušně. Škoda, že ta působitost nepokračovala i nadále. Celkově celkem sranda, avšak kamera se asi zasekla ve stativu. Finální "huban" poměrně zklamáním. ()