Obsahy(1)
V roce 1974 měla v Divadle na provázku premiéru hra, která se v následujících patnácti letech (do 1989) stala jednou z mezinárodně nejúspěšnějších inscenací divadla uváděnou na řadě evropských festivalů a na zahraničních turné. Byla to Commedia del arte s Bolkem Polívkou v hlavní roli v režii Petera Scherhaufera (narozen 31. července 1942 v Bratislavě). Scherhaufer byl spoluzakladatelem divadla Husa na provázku, byl také vynikající dramatik, pedagog, teoretik a překladatel. Jako spoluautor a režisér měl na svém kontě více než 252 inscenací, z toho 66 jich připravil pro "Husu". Tou poslední byla Škola šašků. Dva měsíce po premiéře, 29. června 1999, Peter Scherhaufer po těžké nemoci umírá. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Už léta miluju "Poslední leč" a všem těm, kdo jsou na tom podobně, tenhle záznam představení doporučuji. I "skrz obrazovku" je to úžasný a závidím všem, kdo to mohli vidět naživo! Lidé mladších ročníků, kteří Polívku znají jen z Manéže (nic proti ní, už léta je to nadprůměrný zábavný pořad!) konečně pochopí, proč je takovým fenomémem - a nejen on, ale i celé Divadlo na provázku! ()
Husa na provázku je mezi divadly originální a doslova kultovní. Hravost, dravost a inteligentní humor! I tato hra je doslova narvaná nepřetržitými skeči a vtípky, zejména improvizací mistra Bolka Polívky. Ten co tam vyvádí, to je fakt radost sledovat, on to tělo má snad opravdu gumový. Ostatní mu zdatně sekundují (Pecha, Kocourek, Donutil), ale Bolek by to představení dokázal utáhnout i sám. Jediný, co mě strašně mrzí je, že jsem neměl možnost tuhle inscenaci vidět v té době na vlastní oči. Tohle musel být zážitek, na který se nezapomíná. ()
Tento černobílý snímek má silné, k historii divadla vázané, téma. Když přidáme bravurní herecké a akrobatické výkony Bolka Polívky, Jiřího Pechy, Aleny Ambrové, Vladimíra Hausera, Miroslava Donutila, Jaromíra Dulavy a účast Franty Kocourka, je jesné, že diváka zaujme. Ovšem z hlediska filmové řeči je to nudný a fádní záznam. Blíže tuto inscenaci přibližuje kniha OSLZLÝ, Petr. Commedia dell´arte Divadla na provázku (1974 - 1985) : analýza, rekonstrukce, dokumentace inscenace režiséra Petra Scherhaufera & Harlekýna Boleslava Polívky. 1.vydání. Brno : JAMU, Divadelní fakulta, 2010. 283.stran. ()
Veľmi zaujímavé a pre mňa nepoznané divadelné predstavenie, v ktorom sú zreteľné pantomimické korene súčasného hereckého majstrovstva Bolka Polívku. Je pravda, že predstavenie trpí akousi neusporiadanosťou, ale tá mu súčasne dodáva punc autenticity. Ani Bolkovi spoluhráči sa popri ňom nestrácali a pre mňa bol z nich najcennejší Franta Kocourek, o ktorom Donutil rozprával toľko historiek, že bolo priam neznesiteľné nepoznať jeho podobu. ()
Kdo neviděl v divadle, neviděl vlastně nic, Bolkovy improvizace bývaly neskutečné a každé představení na Provázku bývalo jiné. Ale navzdory tomu, že přepisy většinou nevycházejí, jednoznačně *****. A díky, že vlastně občas někdo legendární provázek natočil. Jirka Pecha je tak boží, vždycky jsem si jej všímala víc než Bolka, a zůstal mým miláčkem doteď. Bylo mi jej líto, že je tak nějak v Bolkově stínu a všichni si všímají spíš jej, a už mi to zůstalo. Někde jsem už psala, že Donutila ráda nemá, ani ve filmu, ani v televizi, ani v Národním, a ta má neláska pochází prosím od roku 1973, kdy jsem byla na provázku poprvé. Ale ani kvůli němu * nesundám, to si ostatní nezaslouží. V některém představení, jestli mne paměť neklame, alternovala i Dáša Bláhová a to byl teprve zážitek. Za nejlepší představení Provázku té doby ovšem považuji Pezza versus Čorba. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Inscenace vzniká po velké sérii improvizací, studií a etud podnikaných celým souborem podle původních scénářů v přepisu Miloše Pospíšila. (sator)
- O záznamu představení řekl dramaturg Brněnské televize Jan Merkvart, že ředitel televize vydal absolutní zákaz propagovat tvorbu divadla na Provázku. Tvůrci tedy počkali až bude ředitel pracovně další dobu mimo Brno a pořídili záznam. Když se ředitel vrátil a zjistil porušení nařízení, udělil dramaturgovi pokutu ve výši nákladů na představení, což v té době bylo 320 tisíc Kčs. To ale zákoník neumožňoval, takže pokuta šla nakonec do ztracena. (sator)
Reklama