Commedia del arte

Husa na provázku je mezi divadly originální a doslova kultovní. Hravost, dravost a inteligentní humor! I tato hra je doslova narvaná nepřetržitými skeči a vtípky, zejména improvizací mistra Bolka Polívky. Ten co tam vyvádí, to je fakt radost sledovat, on to tělo má snad opravdu gumový. Ostatní mu zdatně sekundují (Pecha, Kocourek, Donutil), ale Bolek by to představení dokázal utáhnout i sám. Jediný, co mě strašně mrzí je, že jsem neměl možnost tuhle inscenaci vidět v té době na vlastní oči. Tohle musel být zážitek, na který se nezapomíná. (14.09.2017)

Budu stručný, představení jsem v televizním záznamu shlédl a upřímně řečeno mě moc nezaujalo. Tehdejší humor, který ale v některých detailech je určitě nadčasový, mě nedokázal příliš přimět ke smíchu. Na druhé straně je třeba ocenit vynikající výkon Bolka Polívky a Jiřího Pechy. Vzhledem ke své docela dlouhé rozmluvě o přistání na měsíci a Americe v obecné rovině se vcelku divím, že byl tento záznam vůbec pořízen a především, že nebyla hra zakázána. Další, co oceňuji ze svého osobního pohledu je účinkování F. Kocourka, o kterém hlavně Miroslav Donutil navyprávěl celou řadu příhod. A opravdu má ten brněnský přízvuk, s jakým ho tak úspěšně Donutil parodoval. A pak je také zajímavá právě krátká přítomnost právě Miroslava Donutila, což svědčí nejspíše o tom, že v té době byl jasnou hvězdou právě Boleslav Polívka a Donutil star teprve vycházející. Z uměleckého hlediska si dílo bezpochyby zaslouží čtyři hvězdy, osobně bych ale dal tři. (01.03.2019)

Kdo neviděl v divadle, neviděl vlastně nic, Bolkovy improvizace bývaly neskutečné a každé představení na Provázku bývalo jiné. Ale navzdory tomu, že přepisy většinou nevycházejí, jednoznačně *****. A díky, že vlastně občas někdo legendární provázek natočil. Jirka Pecha je tak boží, vždycky jsem si jej všímala víc než Bolka, a zůstal mým miláčkem doteď. Bylo mi jej líto, že je tak nějak v Bolkově stínu a všichni si všímají spíš jej, a už mi to zůstalo. Někde jsem už psala, že Donutila ráda nemá, ani ve filmu, ani v televizi, ani v Národním, a ta má neláska pochází prosím od roku 1973, kdy jsem byla na provázku poprvé. Ale ani kvůli němu * nesundám, to si ostatní nezaslouží. V některém představení, jestli mne paměť neklame, alternovala i Dáša Bláhová a to byl teprve zážitek. Za nejlepší představení Provázku té doby ovšem považuji Pezza versus Čorba. (19.06.2008)

Tento černobílý snímek má silné, k historii divadla vázané, téma. Když přidáme bravurní herecké a akrobatické výkony Bolka Polívky, Jiřího Pechy, Aleny Ambrové, Vladimíra Hausera, Miroslava Donutila, Jaromíra Dulavy a účast Franty Kocourka, je jesné, že diváka zaujme. Ovšem z hlediska filmové řeči je to nudný a fádní záznam. Blíže tuto inscenaci přibližuje kniha OSLZLÝ, Petr. Commedia dell´arte Divadla na provázku (1974 - 1985) : analýza, rekonstrukce, dokumentace inscenace režiséra Petra Scherhaufera & Harlekýna Boleslava Polívky. 1.vydání. Brno : JAMU, Divadelní fakulta, 2010. 283.stran. (22.05.2011)

Veľmi zaujímavé a pre mňa nepoznané divadelné predstavenie, v ktorom sú zreteľné pantomimické korene súčasného hereckého majstrovstva Bolka Polívku. Je pravda, že predstavenie trpí akousi neusporiadanosťou, ale tá mu súčasne dodáva punc autenticity. Ani Bolkovi spoluhráči sa popri ňom nestrácali a pre mňa bol z nich najcennejší Franta Kocourek, o ktorom Donutil rozprával toľko historiek, že bolo priam neznesiteľné nepoznať jeho podobu. (28.07.2022)