Sherlock Holmes

Těžkopádný Ritchieho pokus o Piráty z Karibiku, který - naneštěstí - funguje pouze v akčních scénách, v nichž mohou bouchat nálože, praskat kosti a potápět se zatraceně velké digitální lodě. Příběh je vodnatější než Babicův pokus o rajskou omáčku, záporák i přes nepopiratelný Strongův šarm bezkrevný a až na nabušený úvod a solidní koncovku jsem se nemohl zbavit dojmu, že Ritchie Sherlocka odrežíroval pod silnou dávkou sedativ, kterýmžto důsledkem je bolestivá absence agresivity, nápaditosti a originality. Zkrátka z toho čumí strojovost a sázka na jistotu až to bolí. Nebýt kick-ass Watsona, šel bych vzhledem k promarněnému potenciálu mnohem níž. Vyšeptalé dialogy bez jiskry a humoru totiž můžu ještě míň než nepříjemně přehrávajícího, skoro až otravného Downeyho. 5/10 (07.01.2010)

Spolok okolo Ritchieho po kastracnom zakroku. Celkovy vysledok mi prisiel ako snaha o skombinovanie poetiky Piratov s jazykovou ostrostou "dualnych" slovnych vymien v novych bondovkach. Namiesto klzkej jazdy som mal vsak pocit pohybu po smirglovom papieri. Pohyb dopredu zabezpecoval Downey, stroj miestami mazal Ritchie (i ked sa ani zdaleka nezapotil ako pri svojich predchadzajucich projektoch), ale scenaristicky nemastno-neslany spolok tlacil na brzdu co len im sily stacili. Ich "usilie" utlmilo nielen bezvyraznu zapletku (s charakterovym neduhom megalomanstava hned na dvoch frontach), ale i ocividnu snahu o chemiu medzi Downeym a Judeom - v naznakoch obcas vyprskla, vacsinou vsak vyznela akosi do stratena. To, ze bude Adams do poctu som tak nejak cakal, ovsem ze aj Strong (vdaka pribehu), to zamrzelo. (22.12.2009)

Nebavilo mě to. Byl to průměr průměrů. A to ten průměr nedokázal zachránit režisér, herci a ani závěrečná scéna na rozestavěném Tower Bridge, no a zapomněl bych hudbu od Hanse Zimmera. Prostě ten film předpoklady měl, ale absolutně zkrachoval. Sherlock Holmes má být takový, jak ho všichni známe. Střídmý, plný skutečně inteligentních zapeklitých situací a ne akční a agresivní. S čímž teda Angličani chtěli udělat díru do světa a zaujmout minimálně tím. Zaujal by, kdyby všecko kolem něj nebyl průměrný paskvil. Vždyť i během filmu to muselo být znát. Londýn uvrhnutý do šedivých scén mluvil za sebe. Kdyby alespoň byl pěkně ponurý, ale ono kuloví. Akční Sherlock, Dr. Watson na něj kvůli ženský sere a to všecko se odehrává v Londýně, který zahaluje takový počasí, jaký jsem prožíval poslední zimu. Šedavo, nudně, ospale....stejný případ. (30.01.2010)

Jaký je Sherlock Holmes model 2009? Není to jenom nový facelift... Guy Ritchie udělal ze Sherlocka Holmese doktora House zkříženého se Seagalem a jeho adaptace legendárních předloh se odvíjí jen tak ,,volně na motivy" s příklonem k estetice jakési prebondovky, pročež to nejpodstatnější, duch literárního díla Arthura Conana Doyla, je bohužel nenávratně pryč. Sám Sherlock už není vyzáblý, misogynní, mírně autistický, trochu podivínský tvor, zmizelo i jeho tradiční oblečení, tedy tradiční rozpoznávací znaky, ale stal se z něho atlet, štramák, milovník a extrémní podivín. Uťáplý doktor Watson zase nelogicky přerostl svého kriminalistického učitele a dokonale se emancipoval, ba dokonce občas Holmese nevybíravě políčkuje! Vše je převráceno na hlavu. Což o to, spektákl je to pěkný, herecké výkony na úrovni, Robert Downey Jr. k okoukání, Londýn konce 19. století občas bere dech (i když digitální animace místy ruší), ale co je to platné, když to vše nese trademark, který má daleko větší cenu než celý tenhle hollywoodský velkofilm. Nudit se nebudete, ale přemýšlet také ne. A Sherlock Holmes byl vždy méně o tom prvním, než o tom druhém. Guy Ritchie možná přišel v adaptování téhle látky s revolucí. Co by na to však nejspíš řekl sám velký detektiv? Je mi líto, milý Watsone (rozuměj Ritchie), ale většina vašich úsudků byla mylná... (02.02.2010)

Bych nepích, že Sherlock tak dobře boxuje.. Slavný detektiv z Baker Street se chová jak pradědeček Jamese Bonda, v zápase bez rukavic by v klidu zřezal cigoše Pitta, ženami až na výjimku pohrdá a ke psům se chová takovým způsobem, že ten z Baskervillu už raději dobrovolně skočil s traverzou na hřbetě do blat. Podivné vykreslení krále dedukce s lulkou, řeknete si, ale ze všech těch minulých má nakonec možná nejblíže k pravdě.. Film o střetu racionální mysli se (zdánlivým) nadpřirozenem nese všechny znaky Ritchieho tvůrčího rukopisu, obsahuje pár opravdu zajímavých scén (výbuchy na jatkách, veškerý Strong, závěrečný boj na rozestavěném Tower Bridge) a těží z Downeyho nepopíratelného charisma, přesto si však myslím, že příběh o britském hrdinovi v digitálním Londýně se celou dobu tak trochu tváří příliš americky. Především ten "Verbinského" konec vypadal, jako by Guy příliš často poslouchal píseň své exmanželky Material Boy.., ehm… teda vlastně Girl. Závěrem si neodpustím suchý vtípek, trefně charakterizující obě hlavní postavy. Holmes s Watsonem si vyrazí na výlet do přírody, navečer se utáboří na kraji lesa a jdou spát. Uprostřed noci se Sherlock náhle probudí, šťouchne loktem do svého přítele lékaře a ptá se: „Nerad vás budím, drahý Watsone, ale co usuzujete, když se podíváte nahoru?“ Ten si rozespale prohlédne noční oblohu a říká: „Díky velmi dobré viditelnosti všech hvězd a panujícímu bezvětří lze říci, že nás zítra čeká jasný den, i když vzhledem k tomu, že se již nyní třesu zimou, očekávám velmi chladné ráno.“ Na to Holmes uznale pokývá hlavou a praví: „Brilantní dedukce, drahý Watsone, ale co jsem od vás chtěl slyšet je to, že nám někdo ukradl stan..“ (24.05.2010)