René

Český Lev 1 nominace: Dokument (01.02.2009)

Mrzí mě tři věci: profesionální odstup, který si Třeštíková po celou dobu udržuje (zrovna v tomto případě se osobní zapojení přímo nabízí), dokonale nevýrazný konec (což beru s tím, že život taky nenabízí vybroušené pointy) a absence titulků, jež jsou vzhledem k Reného mizerné artikulaci občas velmi žádoucí. Zajímavé komentáře: Ivoshek, liborek_, jenjan (03.04.2009)

René nesnáší moralisty a přitom je moralista v mnoha případech on sám. Překvapivě mdlé. Na Manželské etudy nebo Marcelu to nemá ani náhodou. 70%. (26.10.2010)

Kto da cloveku, ktory stravil 20 rokov v base a navyse vykradol VAS VLASTNY byt kameru, aby natocil nieco zaujimave zo svojho zivota? Helena Trestikova a ja jej sklanam absolutnu poklonu. Rene je vrcholne nesympaticky clovek, klamar, podvodnik, fetak, ktory by to podla mojho skromneho nazoru cloveka, ktory zazil basu z pozicie socialneho pracovnika, nikdy nikam nedotiahol, jedine do basy alebo na sikmu plochu. Nekladme si otazku, co by s nim bolo, kladme si otazku, preco v 16tich urobil to, co urobil a este vinu zvaluje na druhych. Ale musim povedat, ze obcas nieco mudre a zmyslupne povedal, ale mna jeho az miestami neprijemne hlboky hlas tak iritival, ze som musela film zastavit a predychat. Skvely dokument. PS: Vsetci tu rozjimate nad "ziadnym zaverom". Potrebuje tento zivot zaver? Zivot Reneho pojde stale tymi istymi cestickami a nakoniec sa opat raz ocitne za gatrom. (10.11.2009)

A nebýt toho, že to nemá vlastně žádný pořádný závěr, tak vyrukuju s plným hodnocením. Z mého egoisticky diváckého pohledu by bylo lepší to ukončit buďto "zlomovým" propuštěním v roce 2002 či naopak pár let posečkat na to co život ještě přinese. Takhle to pak v samotném závěru vyznívá... Vlastně vůbec nijak. (21.01.2009)

Divácký zážitek jsem z toho měl. Ve smyslu, že jsem o tom filmu ještě dost dlouho přemýšlel, uvázlo mi to v hlavě. Ale René mi přišel jako extrémně neschopná osoba ve chvíli, kdy měl prostě cokoli udělat. Jakmile dostal byť jen trochu svobody nedokázal si s ní vůbec poradit a radši zase upadl do té vězeňské apatie. Je sice hezké, že ve vězení četl a měl určitý rozhled a literární talent. O to je ale horší že ho nevyužil. René mi prostě byl nesympatický. Film mne zajímal taky protože jsem se chtěl dozvědět něco o tom, jak to chodí v českých věznicích. Což jsem se moc nedozvěděl (já vím že to nebylo tématem, jen píšu proč jsem na to koukal). Dost depresivní podívaná. (11.05.2009)

O rozdílech a jemných distinkcích mezi dokumentárním a hraným filmem bylo napsáno již mnohé: (i) Dokumentarista si vybírá svůj úhel pohledu, a pokud má talent, umění přijde až nádavkem; umělec si vybírá svůj výraz ze zdrojů svého vědomí a svědectví o skutečnosti přichází jaksi navíc. (ii) Dokument určuje a vymezuje sociální efekt; hraný film estetická měřítka. (iii) Dokument muže byt obviněn z odhalení nepříjemné pravdy nebo naopak z její falzifikace – za obojí mu hrozí zásah cenzury. Hraný film bývá obviňován zase z toho, že dává spatný příklad, že kazí mládež atd., zkratka z toho, že ohrožuje zavedené modely vládnoucí morálky. Dokumentární filmu jde o pravdu, hranému o morálku. Nejzásadnější odlišnost spočívá ovšem v tom, že aktéři dokumentu přerůstají médium, neboť na rozdíl od postav hraných filmů žijí i tehdy, není-li zapnutá kamera. Ovšemže - ale proč zachycovat pravdu a marnit čas dokumentem, ohrazovali se někteří. Oscar Wilde tvrdil, že o skutečném životě není třeba psát, protože ho tak jako tak každodenně prožíváme, a režisér Alfred Hitchock ještě později řekl: Nikdy nenatáčím kousky života, to bych točil dokumentární filmy. Ba, ba, pletli se do jednoho. A vskutku, to, co nás naplňuje úžasem nad dokumentem René, není fakt, že někdo takový existuje, ale že dotyčného můžeme eventuálně potkat a sdílet s ním tentýž prostor. ____ Ona profláknutá paralelní montáž „měnících se“ dějinných událostí a „neměnícího se“ notorika Reného nutně vybízí k obezřetnějšímu, jinačejšímu pohledu – to René se proti obecnému názoru mění a zažívá četná dobrodružství, kdežto společnost obestřená politickým divadlem veletočů stagnuje a hnije zevnitř, protože na rovinu: kolik lidí o sobě může tvrdit, že vedlo pozoruhodnější život než René Plášil? Andělé se radují a na nebesích prozpěvují Gloria in excelsis - ortodoxnějšího solitéra, jehož nesešrotovaly ani zhoubné disciplinární mechanismy, jak o nich mluví Michel Foucault v proslulém spisu Dohlížet a trestat, si snad představit ani nelze. Ať žije kontrakultura a lidé, kteří nemusejí manifestovat v levicových žurnálech, neboť samotný jejich život je manifestem. (24.03.2009)

Jsem sice v menšině, ale přesto mám za to, že RENÉ je výrazně lepší dokument než MARCELA, protože kvalita časosběrných dokumentů se odvíjí především od zvoleného "objektu pozorování". Titulní "hrdina" je na rozdíl od předchozí "hrdinky" dokumentu Heleny Třeštíkové osobnost zajímavá sama o sobě, nikoliv (nejenom) tím, co se jí děje a jaké karty ji osud rozdal, a schopná reflektovat svou pozici a přemýšlet nad sebou i společností. Jak oživující, když šťouchne do mikrofonu kvůli zvuku, čímž naruší onen dokumentaristický tvůrčí a divácký voyerismus!_____ Považuji za nesmyslné filmu vytýkat, že přechází několik divácky zajímavých a vděčných témat, jako je např. vykradení režisérčina bytu, protože tím byl pointován ŘEKNI MI NĚCO O SOBĚ - RENÉ a dokument je postaven na vztahu "pozorovatele" (režisérky) a "jejího objektu" v průběhu veků, kdy se politické režimy a s nimi političtí představitelé mění, ale někteří lidé zůstávají stejní. Právě tento vztah je na celém díle to nejzajímavější a Helena Třeštíková, známá tím, že do osudů svých postav nevstupuje a neovlivňuje ho (jak jen to je možné), se zasadila o vydání dvou Reného knih, za což jí on na oplátku vykradnul byt a odcizil zapůjčenou digitální kameru._____ Oceňuji funkční vykreslení "vězeňského bezčasí a neustále se měnícího světa ,tam venku´" a reflexi dokumentaristova, potažmo divákova přístupu; o něco méně už ne zcela fungující motiv "českého desperátství" s westernově laděnou hudbou a opomíjení postav formujících Reného (matky, popř. Katky - což existence V PASTI - KATKA nijak neomlouvá). Nadprůměrné hodnocení pro nihilismem prosáklý film a pro jeho hrdinu - "prokletého básníka", jehož život ovlivnily Havlovy amnestie a jenž v kategorii "infotainment", popř. časosběrný dokument nad OBČANEM HAVLEM vyhrává s přehledem. (22.09.2008)

„Už je to skôr súcit, než láska.“ Třeštíkovej časo-zberné dokumenty (napr. tento alebo tento) sú na jednej strane úchvatné (fascinuje ma, ako je niekto schopný desiatky rokov sledovať život iného človeka kamerou). Na strane druhej od diváka vyžadujú kus zdržanlivosti. Jedná sa totiž o ľudí, ktorí majú k dokonalosti ďaleko. To máme všetci. Ale je niečo iné ŽIŤ nedokonalé životy a niečo iné sa na ne hodinu a pol pozerať. René bol od detstva odsúdený na život na šikmej streche. Třeštíková napriek tomu resp. práve preto ("lebo je to zaujímavý študijný materiál“) nad ním nezlomila palicu. Ani keď sa po entý raz dostal do basy. Ani keď jej vykradol byt. STÁLE ho navštevovala vo väzení. Dokonca mu pomohla vydať knižku. René bol však ukážkový prípad človeka, ktorý nemôže chodiť na 8-hodinové šichty a osem rokov sporiť na nové auto. Radšej sa stýka s pochybnými dievčatami, vykráda jeden byt za druhým, vždy ho chytia a zakaždým mu, ako recidivistovi, vymerajú vyšší trest. Časom sa k tomu neprekvapivo pridá choroba. Hoci René STÁLE motá svojrázne popletené "pravdy o živote", len čo sa dostane na slobodu, ZASA skončí v hnusných pajzloch piatej cenovej. Na kameru si dáva čaje, ale pravda je "asi" niekde úplne inde, však René? A stretáva sa s čoraz väčšími indivíduami. Hoci pôsobí dojmom (kvázi)milého strateného smoliara, ktorý si na život privyrába relatívne neškodnou trestnou činnosťou (nechcem obhajovať zlodejov, ale oproti nekrofilovi, pedofilovi a vrahovi je zlodej predsa len niekde inde, normálny systém rozumnej spoločnosti to MUSÍ právne rozlišovať), patrí k najnebezpečnejším ľuďom, o akých Třeštíková robila dokument. Čudujem sa, že sa to pre ňu neskončilo oveľa horšie. (06.05.2011)

"Konvence jsou na nic. I v literatuře. A morálka? Tu vynechávám, nechám jen syrovost, pravdu a trpkost. Pokrytci slovo morálka milují. Seru na ně, stejně jako oni na mě. Proč žádná část mýho zasranýho života nedopadla dobře? To neví nikdo. Ani Bůh. Bůh má volno a čte si porno. Jo, třeba to, co nafotila moje poslední holka". To jsou myšlenkové pochody nenapravitelného recidivisty Reného Plašila, který ani před kamerou nedokázal prezentovat náznak snahy stát se slušným člověkem. Autorce nelze upřít snahu a mozoly při práci na tomto dokumentu, ale dvacet let sledovat osudy zbytečného individua mi připadá jako energie vynaložená poněkud neúčelným směrem. (13.01.2016)

U Reného se dá přemýšlet o lecčem - mě trápila nejvíc otázka, jestli by byl opravdu jeho život jiný, kdyby nebyl hned na začátku dospělosti tak přísně odsouzen. A nejsem si odpovědí jistý ani teď. Je chyba v Reném, společnosti nebo to byl prostě jeho osud? (15.03.2009)

Fascinující časosběrný dokument Heleny Třeštíkové a jejího "objektu" Reného Splášila, který většinu svého života trávil v nápravných ústavech a přece se "nenapravil". Velmi působivé ztvárnění příběhu, kdy na pozadí neustále se měnících (nejen) politických událostech pozorujeme "neměnného" Reného. (18.04.2009)

Velice působivé a zároveň velice zábavné a mrazivě smutné. Obzvlášť paralela s Katkou... (16.10.2008)

Fock of René Plášil. (09.07.2008)

René je milovník literatury a kriminální činnosti, což z něho dělá zajímavou postavu pro další depresivní jízdu v podání Třeštíkové. Jeho schopnost zahodit všechny šance, které v životě dostane, však začne být brzy otravná. Zapůjčení kamery osobě, která jen krade, chlastá a fetuje, bylo od režisérky nechutně vypočítavé. (24.06.2021)

"Můžu si dát kafe, to je pravda. Ale já kafe nepiju." Když jsem si šla Běžce půjčit do knihovny, tak mi tam oznámili, že jim ho někdo ukradl... No nebyla by to pěkná tečka za film? No nebyla, co si budem povídat. Nicméně jsem kvůli tomu naštvaná, protože bych si to opravdu chtěla přečíst. Na papíře přece jenom člověk obrací svoje myšlenky jinak než na jazyku. A po tomhle dokumentu mám chuť se těma papírama chvíli zaobírat. Líbily se mi obsahové střety - filozofie x nekecat, ale žít to x nežít, ale kecat x kecat a žít x nežít a nekecat. Aneb já to říkám pořád, skoro za všechno můžou rodiče. (18.11.2009)

Slabší než Marcela, ale stále maximálně působivé. A určitě všichni běžte na pražskou premiéru, René už má zabookovány dva lístky ;o) (43. MFF KV - 8.7.08) (14.07.2008)

René a jeho příběh patří do té skupiny tvorby Heleny Třeštíkové, u které postrádám vlastní aktivní zájem o sledovanou osobu. Čili ano, začal v životě špatně, ale po tom, co se tam ukázala jeho matka, nebylo o čem dalším přemýšlet. (04.11.2009)

Velice plastický zážitek. Paní Třeštíková nám tohohle pána kluka dokázala představit jako jednoho z nás, velice intimně, ve velice povědomých kulisách (inaugurace a abdikace prezidentů, cinkající klíče a hroutící se mrakodrapy tady nejspíš slouží především k tomu, abychom se s příběhem ještě více ztotožnili) a přitom není pochyb o tom, že tady sledujeme život někoho výjimečného. Pochmurný, otevřený "konec" příběhu tuto plastičnost ještě umocnuje, jelikož efektivně propojuje svět, který chceme pořád vnímat jako fiktivní a uzavřený s tím naším... Třeba Reného potkáte na cestě z kina. 80% (14.05.2009)

K nenapravitelnému recidivistovi René Plášilovi mám jen několik „drobných“ výhrad. Třeštíková vůbec nepřináší žádné novátorské postupy. Na jednu stranu je dobře, že se drží osvědčených postupů, ale tu a tam by nějaké to oživení potřebovala. Ač je ústřední postava nesmírně zajímavá, její příběh je stále stejný. Vězení, krátce na svobodě, vězení.. pořád dokola. Mrzel mě i samotný závěr, který je jednoduše nevýrazný. Jasně, napsal ho sám život, ale.. Palec dolů bych dal určitě i práci zvukaře, která je silně nedostačující kvůli špatné artikulaci objektu zkoumání. Mimořádně respektovaná Třeštíková naopak disponuje absolutní kontrolou nad materiálem a z toho vyplývající schopností přitáhnout masy diváků k časosběrnému dokumentu, který by jim jinak přišel naprosto nezajímavý. Divák díky ní velmi rychle přilne k osudu naprosto cizího člověka, který tentokrát neumí zacházet s vlastní svobodou. Jeho příběh se píše od jeho sedmnácti let, kdy jako student v roce 1988 doplatil na několik krádeží. Dostal se do kriminálu a na šikmé ploše se mu zřejmě zalíbilo. Na pozadí významných politických změn ve formě zejména volby prezidentů (autorka jimi ukotvuje Reného v čase) na něj názor několikrát změnila zřejmě i sama Třeštíková, která.. no, potěšila, ale doufám, že sestup narkomanky Katky potěší ještě o krapet víc!! (27.09.2010)