Julie a Julia

Julie a Julia je přesně tím typem filmu, kterému se obloukem vyhýbám - odpočinková romantická komedie, která je vhodná tak možná jako kulisa k vaření. Navíc se jedná o (netvrdím, že úmyslnou) vymývárnu mozků v americkém střihu, kdy je pro postavy největším neštěstím bydlet nad pizzerií (co by za takové bydlení někteří Američané dali). (792., 17. II. 2013) (11.03.2013)

Líbil se mi nápad se sledováním dvou paralerních příběhů. Nejdříve se ocitneme ve Francii v roce 1949, kde se seznámíme s Juliou, která sem právě přicestovala a pak se seznámíme s jejím dokonalým kuchařským uměním, protože ja jinak nazvat ta kouzla, která předváděla s jídlem. Pak se přesuneme do současného New Yorku. Kde sledujeme Julie, která se přestěhovala do nového bytu. Pracuje na plný úvazek v práci, kde po celý den musí odpovídat lidem na jejich všetečné dotazy. Po večerech se odreagovává vařením nejrůznějších jídel. Pak jí napadne, že by mohla vyzkoušet všechny recepty, které napsala Julia. Stanovila si velmi nelehký úkol. Během třistašedesátipěti dní musí uvařit pětsetdvacetčtyři receptů, podotýkám stejně chutných. Příjemně jsem se bavila, ale už příště nebudu sledovat film s prázdným žaludkem, protože se několikrát hlasitě přihlásil o slovo. (10.02.2010)

Takový moc milý film podle skutečných životů. Úžasná Meryl Streep jako stejně úžasná manželka velvyslance v Paříži, kde se zamiluje do francouzské kuchyně, tvrdohlavě projde kurzem vaření se samými muži -z ženského ji totiž vyhodili:-) Elegantní padesátá léta a ona se se svojí přítelkyní rozhodné vydat francouzskou kuchařku pro americké ženy, s energií a šarmem sobě vlastním. Amerika, současnost...jedna mladá žena s hodným mužem, s nímž se přistěhuje do podnájmu nad pizzerií, se kvůli osobní nespokojenosti se svým životem rozhodne za jeden rok uvařit úplně všechny recepty a napsat o tom blog. Během této doby se s ní povahově přes několik desítek let prakticky ztotožní...a vaří...takové skvěle odpočinkové, laskavé a určitě vás přepadne hlad nebo začne honit mlsná:-) (09.07.2013)

Mám rád jídlo. Mám rád Meryl Streep. Mám rád Amy Adams. Takže pro mě ideální film, kterému jsem ochoten odpustit mnohé. I ty dvě odlišné a nesouvisející dějové linie, které spojuje pouze kniha kuchařských receptů a radost z vaření. Streepová opět předvedla svou schopnost být chameleon a současně Meryl a ještě přitom zahrát Julii Childovou lépe než by to zvládla Julia Childová. Amy Adams je milá a okouzlující a i když její Julie zůstává vedle Childové poněkud nevýrazná, zabrala si pro sebe mnohem víc mých sympatií. Možná pro svou všednost a odhodlání vydržet ve více méně nesmyslné sázce, kterou uzavřela sama se sebou. Občas se zadaří vtípek, občas dialog, některé scény jsou výborné a nad některými pokrmy se sliny sbíhají. A celé dohromady to má příjemné pozitivní a optimistické aroma. (02.12.2012)

Tak jsem si to včera pustila před spaním jen s vědomím, že to dle názvu bude o nějakejch dvou ženskejch, z nichž jednu ztvárňuje Meryl Streep, jináč jsem o filmu neměla ani páru. Při úvodních titulkách jsem zjistila, že na režisérské stolici seděla Nora "dám vám tu nejsladší romantiku" Ephron, tak si říkám v souvislosti s názvem filmu a tak...: "To začala na stará kolena točit romantiku o lesbách, či co??". No zase omyl, řekla jsem si ve chvíli, kdy jsem zjistila, že od sebe hlavní hrdinky dělí půl století a dva kontinenty. Takže jsem stále nevěděla o čem to bude, ačkoli mě to pomalu ale jistě začínalo bavit a to díky komediálnímu herectví zmíněné Meryl, pak se příběh začal pomalu klubat, jedna píše kuchařku a druhá se asi o padesát let později rozhodne podle té kuchařky vařit a psát si o tom čím dál úspěšnější blog. Půlka filmu, já se bavím a furt se nemůžu zbavit dojmu, že mi to připomíná Ďábel nosí Pradu, kde špičkovou módu nahradila špičková kuchyně. Ani nevím proč mě to tak příjemně dostalo, filmy o vaření mě nikdy nijak extra nebraly a řadím se mezi ty, co jídlo raději konzumují, než připravují, každopádně jsem se u filmu báječně odreagovala a usínala jsem s takovým tím pocitem, že jsem viděla něco hodně milého. Uvažovala jsem o čtyřech hvězdách, ale ty dávám jen filmům, které buď přinesly něco nevídaného, nebo mě přivádějí k myšlence, že bych je ráda viděla co nejdříve znovu, to ale není tento případ, tudíž dávám jen silné tři kousky a považuji film hned po Samotáři v Seattlu za nejlepší romanci paní Ephronové, v níž druhá polovička byla nahrazena jídlem. (26.06.2011)