Achilles a želva (festivalový název)
-
Akiresu to kame
-
Achiles a korytnačka
(festivalový název) -
Achilles and the Tortoise
Komedie
Japonsko, 2008, 119 min
Režie:
Takeshi KitanoHudba:
Yuki KajiuraObsah
-
Svobodomyslné melancholické satiře proslulého japonského režiséra Takešiho Kitana dominuje suchý humor, poklidné tempo a otázka, co je to vlastně Umění. [Cinepur Choice 2008] (oficiální text distributora) -
Příběh jednoho lidského života, v jehož středu stojí posedlost výtvarným „uměním“ – (sebe)destruktivního malíře v závěru hraje „kupodivu“ sám Kitano Takeshi, jehož výtvarnou tvorbou je celý film doslova zavalen. Narozdíl od ostatních filmů z téhož období, Achilles není zdaleka jen Kitanovou (auto)parodií, ale i velmi svéráznou nicméně hlubokou psychoanalytickou sondou... (Eiga-sai)
Komentáře uživatelů k filmu (41)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(27.8.2008)
-
Adrian
Bravo! Spociatku je takmer nemozne spoznat reziserov rukopis, o to viac vsak prekvapi jeho neskorsie, postupne nasadzovanie. Zivotne osudy maliara zachytene vo filme, ktory je tiez sam malbou - resp. zobrazenim celeho procesu jej vzniku, comu je prisposobena zmena stylu rozpravania ako i predkladanych nalad. Z pokojnych vod bieleho platna postupnym prskanim farieb a tahom stetca prechadzame do kitanovskeho humoru, gejziru napadov, horkosladkych situacii a jeho hravych obrazovo-zvukovych skratiek, aby sa na konci kruh uzatvoril znova v pokojnom, takmer dojimavom style. Po dvojici sebareflexivnych snimok, okrem ineho pojednavajucich i o osamoteni a klamlivosti vnimania pridava Takeshi i tretiu, i ked tentokrat v zjavnej priamociarosti ovela komplexnejsiu. Navyse, takmer vsetky malby, ktore vo filme mate moznost vidiet, pochadzaju od samotneho Kitana. Zacal ich kreslit po svojej nehode na motorke. [Venezia, 2008](28.8.2008)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $926,528║(8.8.2010)
-
Flipper
Len zaslúžilý týpek ako Takeshi Kitano si môže dovoliť takýto film. V prvej polovici sa pohráva z myšlienkou vzťahu umelca a krutého sveta, ktoré poňal viac dramaticky ako som očakával. V druhej polovici sa však prebudí komediálny kontext a nebudete vychádzať z úžasu. Typicky japonské ponímaný humor založený na absurdných situáciách a niekedy až riadne morbídnymi gagmi je v podstate to najlepšie čo tento film ponúka, až po poučno-sentimentálny koniec na ktorý nás pripravovala prvá polovica filmu. šialené umelecké nápady ma však poriadne pobavili, veľký rozpočet sa postará o kvalitu záberov, farbou sa nešetrí takže pre mňa jasne kladné hodnotenie. Nebyť pár zdĺhavých záberov a rýchlejšieho spádu filmu by to bol absolutný top.(16.4.2009)
-
kitano
Ľudí neznalých Kitanovej tvorby by mohol tento film veľmi jednoducho zmiasť. Zo začiatku sa tvári ako tragická dráma, no extrémnosť mnohých scén film posúva do celkom inej roviny. Pritom to nieje nič iné ako čierno-čierna komédia, z ktorej sa mi miestami až zatmelo pred očami :). Čo sa týka samotného maliarstva - film je dokonalým prevedením "statického maliarskeho umenia" do "pohyblivého filmového umenia". Príkladom za všetko buď skupinka vysokoškolákov, ktorá používa na tvorbu umenia skutočne inventívne postupy :). Niekoľko ponaučení z filmu pre ľudí, ktorý by sa chceli umením živiť - zostaňte sami sebou, nenechajte sa oklamať a keď stratíte inšpiráciu, nestrácajte nádej. S trochou vynaliezavosti predáte aj ho*no, stačí ho pekne zabaliť. (10/10)(25.4.2010)
-
Mertax
Uvést se do Kitanovy tvorby zhlédnutím tohoto fimu nebylo asi úplně nejlepším prvním krokem. Už ono žánrové zasazení do kategorie komedie po pár minutých zavánělo… Někdo by označil některé scény jako černohumorné, ale já jsem se tedy příliš nesmála, humor to byl tak cynicky suchý, že mě spíše mrazilo. Nejvíce mi asi utkvěl Machisu a jeho studentská léta. Vrážení kola s dvěma přidělanými kbelíky plnými barvy do zdi bylo úžasné. Ovšem následný pokus s autem mě velmi překvapil, začínalo mi být jasné, že tohle je asi onen humor a la Kitano. Krásný paradox jsem nalezla ve scéně, kdy dcera vyhrožuje svým uměním zaníceným rodičům, potom co pomalují obchod těmito slovy: "Ještě jednou a jdu z domu!". Zoufalství vytvořit originální počin zavede pár k dalším tragikomickým situacím, jako je třeba ničení obrazu sbíječku, najmutí boxera, malování dopravní nehody a vše graduje, když se manžel nechává skoro utopit ve vaně - v naději že nedostatek kyslíku ho inspiruje k namalování originálního obrazu. Bláznění se dostane téměř na maximum, když Machisu pomaluje obličej své mrtvé dcery rtěnkou a poté ho obtiskne do látky. (Že by pokus o další Veroničinu roušku?:) Celý lehce prapodivný snímek vyvrcholí totálním šílenstvím, když opuštěný Machisu téměř uhoří v boudě (při malování, jak jinak). Ale ani vzezření mumie ho nedonutí, aby se odvrátil od umění… Konec šťastný, dají se zase dohromady, ale já jsem tolik nadšená nebyla… 4. * dávám za bicykl a příště zkusím spíše něco krapet stravitelnějšího. Ona želva (rozuměj smysl filmu) mi totiž utíkala většinu snímku.(21.3.2009)
-
JFL
"Achilles a želva" představuje krutý dovětek ke "Sláva režisérovi!". Tam se Kitano jízlivě strefoval do festivalových diváků a kritiků, kteří na jedné straně od tvůrců požadují nové a originální tituly, ale odmítají přijmout odchýlení od škatulek, které jim na základě předchozích filmů přisoudili. A tak zatímco fantasmagorická druhá polovina daného snímku uvedená jako režisérův ultimátní výtvor masochisticky živila opovržení tradičních Kitanových příznivců, Achilles a želva svou strukturou i obsahem představuje přesně onen ideální typ díla, který režisér v předchozím filmu kritizoval. Jeho přijetí ze strany publika je pak výmluvným dokladem absurdity a marnosti Uměleckého snažení. - více v recenzi na Rejže.cz.(17.4.2011)
-
Amarcord_1
90% - Film Achilles a želva není jen o malířství... Je i o umění, o životě, o věčném hledání... Jak jsem rád, že už není jen o Kitanovi (a je tudíž srozumitelný i pro ty, co Takeshiho dílo ještě neznají)! Umělecká trilogie tedy byla výtečně završena a já se těším na nové počiny pana režiséra, herce, malíře, a filosofa, u kterého si nejsem úplně jistý, jestli sám sebe vnímá jako Achilla, želvu, nebo profesora fyziky.(5.5.2009)
-
bassator
27. 3. 2010 - 60%(27.3.2010)
-
stilgar1
Achilles a želva - známá to starořecká aporie. Myslím si, že páni eleaté by byli pyšní, kdyby měli možnost zjistit, jak jejich myšlenky mistr Kitano užil. Akiresu to kame je film o problémech umění, o tom, zda má umění samo o sobě nějakou hodnotu, a hlavně o postavení umělce ve světě, který ho se svým podivínstvím jen stěží může dostihnout...(26.12.2009)
-
Aky
Místy přes všechnu úsměvnost až krutá satira o umění. O talentu, o samoúčelnosti mnoha jeho směrů, o tom, kdy se z umění už stává fraška hodná soucitu nebo posměchu, což záleží víc na divákovi než na umělci.(13.11.2010)
-
cinefob
Krutá rasa...(26.4.2010)
-
lena60
"Umění je jen jeden velký podvod."(2.11.2009)
-
jhrasko
Umenie v akejkoľvek forme čoby LA GRANDE ILLUSION.(17.1.2011)
-
GodComplex
Po "Dolls" dalsi genialni kousek od Katany, ktery me totalne dostal. Absolutne nadherny film o umeni, o tom co je to umeni, o pristupu k nemu a odhodlani jit za svym umeleckym snem a take o tom jaky ma vztah k samotnemu umelci jeho okoli. Umelci jsou casto videni jako urcita forma magoru mimo realitu, kteri navic kvuli umeni nemaji cas a pomysleni na nic jineho diky cemuz jdou stranou veci jako normalni zivotni aktivity, vydelavani penez atd. tenhle film to dokonale zachycuje. Dokonalym vypravenim, skvelou vizualni strankou zobrazujici ruzne alternativni malirske styly a cele opet podporeno skvelou hudbou, i prestoze po neshodach uz neni od Joe Hisaishiho. Ja chci taky zenu, ktera se nebude zajimat jen o penize a bude me podporovat v mem umeni, to je v dnesni dobe naproste sci-fi. 9/10(5.2.2010)
-
kikuka
Aj keď mám s Kitanom pár osobných problémov. Teda, nieže by sme sa pohádali alebo tak. My sa len nerozprávame. ;-). Anyway, podivný autoportrét (teda, autoportrét a zároveň súčasť autoportrétu), v ktorom sú postupným plynutím vždy viac a viac zjavnejšie atribúty Kitanových režisérskych "úchyliek" a zároveň reflexia vývoja tvorenia a hľadania "seba" ako umelca, hľadanie vlastného štýlu (ktorý vlastne mal od počiatku) a proces jeho "prznenia" vzdelávaním a príliš horlivým načúvaním "múdrym radám". A tiež je to pekná frčka "radcom", ktorí radia bez rozmyslu. A vlastne to bolo dosť deprimujúce. Ale pekné.(30.11.2008)
-
GigaPudding
Takeši Kitano a jeho pohled do světa umění ve filmu Achilles a želva je zezačátku úplně něco odlišného od čehokoli co kitano natočil, ale už v té první půlce si člověk může začít všímat kam tento film směřuje. Achilles a želva je totiž velmi sarkasticky a černohumorně pojatý náhled na dějiny umění, umění samotné a obchod s uměním, což docení hlavně lidé, kteří o tomto mají alespoň nějaký základní přehled. Je tu ukázané všechno od švindlů s obrazy přes uměleckou kritiku a teorii až po vývoj veškerého umění až do současnosti včetně urputné honby za "originalitou". Všechno tohle je samozřejmě kitanovsky absurdní a nadsazené což se vystupňuje až do poslední třetiny filmu, kdy je hlavní hrdina už ve středním věku a pořád se mu nedaří dohnat tu želvu jménem Umění, a tak se snaží o všemožné úplně absurdně bláznivé blbiny, které tak vtipně karikují současnou podobu umění nebo spíš toho jak se umění mezi některými chápe. Hlavní hrdina Mačisu navíc je úplně na hlavu a kvůli umělecké tvorbě ani nespí, takže sází jedno "dílo" za druhým ve snaze stát se tím velkým umělcem a člověk jen čeká s čím zase tenhle náš mistr přijde. Divákovi, který o umění nemá žádný přehled asi film přijde jen jako taková absurdní komedie a možná dokonce ani ne tolik vtipná, ale pokud se tomu už člověk nějakou dobu věnoval, tak tento Takešiho film dostane úplně jiný rozměr. A možná že je to i odraz toho jaký vztah k umění má sám Takeši Kitano, který možná umění a umělce bere stejně jako ten kuchař se svým pojízdným stánkem s nudlema. :)(4.12.2010)
-
Baxt
7/10 Malíř bez vášně, bez prožitku. Kitano se dívá na umění skepticky, jakoby pochyboval o samotné podstatě. Dětská radost v první kapitole se mění v studentskou rutinu a ta v sociální kolizi. Je to práce jako každá jiná, prohlašuje Kitano skrz věčně kamenou tvář, k níž vede i své mladší já v 50. a 70. letech. Po dvou hodinách řemeslně slušné, avšak prázdné podívané, nepřinese vůbec nic nového.(17.8.2011)
-
ScarPoul
Posledný diel umeleckej trilógie. Zatiaľ čo Takeshis sa zameriaval na hercov, glory for filmmaker! na režisérov tak achilles to kame sa zameriava na maliarstvo. Čo sú tri veci ktoré kitanovi idú najlepšie. Chronológia filmu je rozdelená na tri časti kde sledujeme malého chlapca ktorého snom je že raz bude slávny maliar. Prvá polovica filmu je mierne depresívna a mierne básnická, pretože vraždy všetkých zúčastených aj celkové nepochopenie chlapca má rozmery nejakého slávneho románu. Zameriava sa to na tragickosť a umocňuje vývin hrdinu, ktorý sa v ďaka nepriazni osudu zoceľuje. Práve táto časť postráda typický kitanovský humor aj keď pár miest by sa tu našlo. Druhá časť je už dospelosť. Táto časť sa zameriava na postupné zdokonalovanie a túžbu byť výnimočným. Lenže aj napriek tomu že hlavný hrdina neustále kreslí aj tak sa mu nedostáva patričného uznania. Lenže práve v tejto časti sa tragické scénky miešajú s komickými - celá pasáž s action paiting - a tiež tu hlavný hrdina spozná ženu ktorá mu ako jediná naozaj rozumie. V tretej časti je starý a stále nedosiahol patričný úspech. manželka sa mu snaží pomôcť ako sa dá a pritom zo seba robia bláznov. práve to má za následok že s ich dcéry sa stane prostitútka. Objavuje sa tu šialený humor - utop ma ale nie doslova, iba keď budem mať málo kyslíku v plúcach budem môcť tvoriť - ktorý je poznačený opäť tragikou. Prológ ktorý je animovaný nám skrátka rozpovie o tom že achilles nikdy nedokáže predbehnúť korytnačku a práve celý tento film je o hľadaný šťastia. samotnému hrdinovi keď si uvedomí že všetko stratil zostane oba spálená plechovka a on je celý zafáčovaný a všetci sa mu smejú. lenže ako to býva z umelca sa stal umelec už dávno aj keď si to neuvedomil a ako to tak býva tak satisfakciou sa mu stane to že nakoniec tú korytnačku predsa len dohoní.(30.11.2008)
-
Mulosz
Musim rici, ze vysledny dojem z filmu zachranila az treti cast s hrdinou v pokrocilem veku v podani samotneho Kitana. Do te doby jsem kladne hodnotil leda prekvapivou prvni 3/4 hodinu, kdy by clovek stezi nabyl dojmu, ze sleduje prave jeho film, coz hodnotim jako tvurci zamer. Prostredni cast me za srdce nevzala vubec, tam bohuzel vinou scenare pribeh dost stal na miste a nebyl element, ktery by formu opakujicich se umeleckych pokusu a nasledne kritiky ucitele nejak ozivotnil. Az v treti casti se v nejvetsi mire projevil Kitanuv sverazny humor, signifikantni zpusob montaze s akci mimo ram a pro Kitana specificke druhoplanove emoce - tedy to, diky cemuz ho mame radi. Da se rici, ze timto pribeh konecne zacal byt s potrebou divacke spoluprace funkcni. Konec dobry, vsechno dobre, chce se rici, ale prece jen bych chtel jeste aspon jednou zazit Kitanuv novy film, ve kterem hrdina v jeho podani obcas vystekne do ztrestene debaty yakuzaku a pak mlcky bez mrknuti oka kverem rozprasi vsechno kolem.(5.5.2010)
