Temné stíny

Hravější Tim Burton, jenž tentokrát rezignuje na temnotu a převážně se baví. Slepí fanoušci mu to budou vyčítat, místo aby ocenili jeho tradiční lásku ke kreaturám, které mají v jeho filmech vždy větší právo na štěstí, než obyčejní lidé. Ano, poslední třetina díky přehršli efektů a vizuálních atrakcí moc nefunguje. Osudová láska je nezajímavá holka, jíž by NIKDO nedal přednost před sexy dračicí Evou Green. Ale Depp je vynikající, atmosféra sedmdesátek výborná a fórů dostatek, aby vůbec nevadilo, že jich několik vyzní do ztracena. A kdyby mi někdo tvrdil, že tohle není Burton, pak se ptám: Co na to Beetlejuice? (07.05.2012)

Green má (nielen) chválitebné kozy, Pfeiffer je po kolagénovej injekciíí, Depp nám herecky vädne a Burton tvorcovsky tiež. Už to nie je ona súdržná ríša plná potrhlých podivínov chŕliacich nemiestne hlášky, okultistických reálií navodzujúcich mrazivé chvenie a dokonca ani poriadny závan kedysi všadeprítomnej morbidity, ktorá sa u tohoto iluzionistu stala nepopierateľným "trademarkom" už na počiatku jeho pôsobenia. V "Dark shadows" odznievajú len zanedbateľné echá týchto pôvodných návykov, do polky nezáživný "introduction" vrátane bezpredmetného plkania (tzv. 70´s na silu), od polky niekoľko podarených výstrelkov do vzduchu (táborák, sex) a ďalej len demo verzia "Death becomes her." Požmurkáva sa na dejiny mysticizmu i society (vampíri, hippies, etc.) a rukami-nechtami sa vsugerováva "feeling" z "Corpse bride"-to mi príde milé, ale prosím pekne ako celok: plochá haravara s príchuťou telenovely. Vďaka za otvárací song "White satin" (dubstepová prerábka od Zeads Deadov u nás v izbe veselo vyhráva cca. 1x do týždňa), za precítený epilóg & "We'll see you next time Timy." (16.05.2012)

Jeden z nejhorších filmů Tima Burtona, jaký jsem viděla. Na to, že je film natočen podle sitcomu, zde humor prakticky žádný není a vážná rovina taky příliš nefunguje, celý film je strašně jednoduchý a nezáživný, což je hrozná škoda, protože tam byl velký potenciál. Dialogy úplně o ničem a skvělé herecké obsazení to nezachránilo. První půlhodina byla ale docela v pohodě (pořád je to Burton, na jehož vizuál se hezky dívá), jenže s přibývajícími minutami se film stával méně a méně snesitelnějším a o závěrečné čtvrthodině raději ani nemluvím. (01.09.2012)

Johnny Depp s vizáží Víta Bárty z Věcí veřejnejch předvede s Evou Green tzv. demoliční soulož, která se stává zároveń první filmovou souloží, kterou nikdo z nás nemůže nepodobit. Timík mě nezklamal a postupně do mě tankoval elixír nadšení z toho, že prostě existují věci mezi nebem a zemí, který vlastně neexistují, ale díky Timovi alespoň na pár minut nepochybujeme o jejich existenci. Samozřejmě jen dobrá režie by tady nestačila, musí přijít ruku v ruce s hereckejma výkonama a ty tady byly parádní. Johnny si tu svoji ručičí mimiku může fakt nechat patentovat. Ještě nikdy mě duel DepBurt nevyděsil tak moc jako tady, když jsem uviděl Depíka jako vražedného upíra začal jsme panakařit, že Vít Bárta prorazil do filmu a preventivně hledal v kinosále odposlouchávací zařízení. Naštěstí se na place brzo objevila Eva Evičkovna Greenova a já zapomněl i svoje příjmení. Jako Evičku můžu už od Snílku, ale tady vypadala jako definice významu slova sex. Jak asi Depíkovi chutnaly ty červený krajkový kalhotky co si Evička slíkla a dala je Vítu Bártovi eeee teda Depíkovi na ksicht. Stačej jedny kalhotky Evičky a myšlenky na Víta Bártu a člověk už neví co mele. Komedie, fantazie, ale především romantická Burtovinka se skvělým hereckým obsazením a live koncertem nejhnusnější ženský na světě, Alice Coopera. První stíny, který budu vyhledávat nejenom v tropických parnech. (15.05.2012)

(3x kino) Temné stíny, verze 2012, jsou naprostá lahoda. Přirozený vývoj spolupráce Burton/Elfman/Depp je na vlně oblíbeného fandomu, který započal v roce 1966, pokračoval jako daytime soapka pět let, načež navázaly dva filmy. Během dalších let došlo na několik nevydařených návratů, pouze revival série z roku 1991 se skutečně podařila. A nyní je tedy Barnabáš zpět a opět může ke svému příběhu připoutat novou generaci diváků. Krátký prolog z druhé poloviny 18. století je nádherně přímočarý a dekadentní, miluju tu výpravu a atmosféru. Ale co čert nechtěl, Barnabáš zpět v roce 1972 je ještě lepší než kdy dřív. Skvělý střet s post květinovou generací, dokonalé střety s Angelique (nenávistné i láskyplné), která se zatím z čarodějnice stala v několika generacích váženou občankou města. Johnny Depp si svého upíra maximálně užívá, Eva Green je maximální požitkářka v každém směru, Michelle Pfeiffer je stále velice sexy, kombinuje to nejlepší ze své Seliny Kyle a Lamie, Helena Bonham Carter má na to předvést upírku zase někdy příště, zatím to byla dokonalá studie násosky s titulem a syndromem Bathory, z dalších určitě potěšil Christopher Lee v maličké roli a fanoušky Alice Cooper. Speciální místo pak mají camea původních herců ze seriálu. Sedmdesátá léta jsou tu přesně taková, jaká si zaslouží být zaznamenána. Kombinace gothické komedie je žánr, který mi chyběl a přišel právě na čas. (14.05.2012)