poster

Ať vejde ten pravý

  • Švédsko

    Låt den rätte komma in

  • slovenský

    Nech vojde ten pravý

  • anglický

    Let the Right One In

  • slovenský

    Vpustiť toho pravého

    (festivalový název)

Drama / Horor / Romantický / Mysteriózní

Švédsko, 2008, 115 min

Režie:

Tomas Alfredson

Předloha:

John Ajvide Lindqvist (kniha)
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • AngelAngie
    ****

    Vztah šikanovaného malého chlapce s tajemnou upírskou dívenkou je dechberoucí. Pár minut mi trvalo tomuhle tak trošku jinak romantickému filmu přijít na chuť, ale jakmile to přišlo, tak jsem se olizovala až za ušima a bude tomu tak ještě dlouho.(3.12.2008)

  • Kordus
    ****

    Obitusi, raději na to nekoukej, mohl bys zvracet... ale pro ty ostatni - je to super :)(6.7.2008)

  • J*A*S*M
    ****

    Hodně silnej a smutnej film. Ani ne tak horor, jako spíš mrazivé drama, no každopádně jsem si tenhle kousek skandinávské atmosféry dokonale vychutnal. Nevadily mi ani děti v hlavních rolích, a to už je co říct.(2.11.2008)

  • JFL
    ***

    Přes všechny výhardy (logické díry, protřelá efektnost, křiklavá snaha o odlišnost, emo nálada) je třeba uznat, že film nápaditě pracuje s principy hororů tím, že obrací tradiční perspektivu. Místo pohledu oběti je zde vše vyprávěno z pohledu sympatiujícího s monstrem. Jako spojení dětského filmu s hororvými prvky a festivalovými trendy (schémata severského filmu, civilní prostředí, nedořečenosti) je film v prvé řadě úctyhodným tahem směrem k mezinárodnímu úspěchu, neboť osloví celé spektrum festivalů i filmových nadšenců.(8.9.2010)

  • sportovec
    ****

    Alfredsonovi se podařilo, to co je dáno nemnohým. Periferní žánr, adaptující starou dějovou látku, patřící do hlubokého středověku nebo lidové slovesnosti, u nás nejlépe vyjádřené Erbenovými básněmi ze sbírky KYTICE, s až překvapivým zdarem přenesl do nejžhavější současnosti. Příběh hluboké lásky s jasně erotickým podtextem je možné chápat jako vícevýznamovou alegorii a současně hluboký "filozofický" problém. Co je v lidském životrě důležitější, věrnost společenství nebo tolerance k odlišnosti, která je ze své přorozenosti nepřirozenou úchylkou, již vyvažuje mimořádný lidský náboj? Oboustranná náklonnost, která v obou případech napravuje postižení, jež si nevymyslela ani věčným dětstvím zatížená upíří holčička, ani kluk-otloukánek, citelně poznamenaný rozpadem manželství svých rodičů. Alfredson se vědomě a úspěšně autorské odpovědi vyhýbá: ale symbolika závěrečné vlakové scény, v níž v kupé sedící chlapec rozmlouvá se svou životní přítelkyní, která je bezpečně schovaná v temnu papírové krabice (kufru), pomocí morseovky. Ano, přesahy jsou možné a hloubka lidství, které není v žádném případě výhradním monopolem našeho druhu, překonává nejen tíhu konvence, ale i zábrany civilizace tam, kde se skutečné dobro, lidská slušnost, dostává do konfliktu s upíry v nás. A jen upír, symbolizované zlo, jež může být za určitých okolností i dobrem, drží ve svých rukou klíč k naší třinácté komnatě. To, vše podloženo rozvážnou a cílevědomou režií i nadprůměrnými výkony obou dětských protagonistů činí z PRAVÉHO dílo vskutku nevšední. Nevšední pro každého, kdo zcela neokoral a neztratil ani nerezignoval na schopnost naslouchat, rozumět a pomáhat, skutečně pomáhat každému, kdo trpí a strádá.(19.9.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace