Režie:
Götz SpielmannScénář:
Götz SpielmannKamera:
Martin GschlachtHrají:
Johannes Krisch, Irina Potapenko, Andreas Lust, Ursula Strauss, Johannes Thanheiser, Hanno Pöschl, Magdalena Kropiunig, Toni Slama, Elisabetha Pejcinoska (více)Obsahy(1)
Bývalý zlodějíček Alex se rozhodne vyloupit venkovskou banku, aby tak svou ukrajinskou přítelkyni vytáhl ze začarovaného kruhu dluhů a nucené prostituce. Příběh o zločinu a trestu, jehož chladné, pečlivě komponované záběry připomínají rukopis slavných rakouských filmařů Michaela Hanekeho a Ulricha Seidla. (MFF Karlovy Vary)
Videa (1)
Recenze (42)
Nebýt mnoha dobrých vtipů, asi bych se lehce nudil, ale právě díky těmto vhodným vložkám se i temnější drama dalo bez problémů zvládnout. Asi v polovině jsem začal uvažovat, jak by to mohlo být dokončeno a na žádnou dobrou variantu jsem nepřišel. To samé se očividně přihodilo i štábu, ale elegantně se z toho vyvlékli, aniž by narušili ráz filmu. Jen se mi nelíbil návod na snadné vyloupení banky. To vypadalo tak lehce, že bych to zvládl i sám. Snad to nikoho neovlivní. ()
Nejedna postava tu má delší vedení, než by bylo záhodno; Alex seká dříví snad až příliš dlouho a především mi tu chybí zásadní moment překvapení. Götz Spielmann zdá se nemá Hanekeho koule. Rukopis má stejný, ale scénář je málo provokativní, příliš umírněný, odtažitý, bez jediné šokující scény. Ale to je asi tak všechno, co se dá Revanchi vytknout. Natočený je precizně a tento žánr je přesně šálkem mého čaje. Kvality Hanekeho nejlepších děl ovšem ani zdaleka nedosahuje… 3,5* P.S. nejblíže má Revanche k bratrům Dardennovým a jejich dramatu Syn. Stejné téma - příběh o zločinu a trestu, touze po odplatě, řeči těla a detailním snímáním manuální lidské práce. ()
Nadmíru povedená rakouská variace v duchu skandinávské hnutí Dogma 95. Tedy strohý filmový minimalismus, absence nejen jakékoliv uměle konstruované akční scény, ale i filmové hudby, dlouhé, povětšinou statické záběry, pomalá dynamika střihu, výrazně civilní herecké projevy, co možná největší míra realistického vyznění, speciální důraz na psychologii postav a její proměnu pod vlivem vnějších událostí ... spojuje ji i podobnost tématická - partnerská krize, neukotvenost v prostředí, tady navíc i mírně existenciální hledání sebe sama a aluze k Dostojevskému největšímu románu, Zločinu a trestu. Revanche je velmi civilní a ve své civilnosti stojí v opozitu proti slavnějším cíleně kontroverzním snímkům rakouského kolegy Michaela Hanekeho - žádné nahrávání zabijačky, žádné zvrhlé sexuální praktiky, podobná forma obou tvůrčích přístupů ostře kontrastuje s nesouměřitelným obsahem. Tohle psychologické drama Götze Spielmanna je ve své závažnosti téměř dokonalou reflexí jistého výseku života rakouské (ale obecně západní) společnosti. Škoda jen toho zdlouhavého začátku a příliš pomalu se rozjíždějící expozice... Podobné filmy: Umění plakat, Syn, Dítě ()
To se nám to ke konci ale pěkně tááááhlooo. První půle má slušný spád a v podstatě nám předkládá všechny zásadní okamžiky. Jenže pak se začne tlačit na pilu a začnou létat třísky. A tím to vlastně končí, protože závěr je takový, jak ho všichni čekali. Odplata, piškot, odpuštění, uzavření se do sebe sama a zase se tlačí na pilu. Ono, přijít o milovanou šlapku, to na člověku zanechá následky...ale kdo na tom všem nese vinu? 55% ()
Páčil sa mi námet, ale to pomalé tempo bolo hrozne ubíjajúce, chcelo to väčší dramatický "drive" a mohutnejší útok na divákove emócie. Na druhú stranu, očaril ma nečakaný koniec... nie, nečakajte nič bombastické, ide skôr o rozuzlenie nasiaknuté človečinou a veľkým dúškom reálnosti. Vďaka záveru sa tak prikláňam k lepšiemu hodnoteniu. 70/100 ()
Reklama