Pokušení svatého Toníka (festivalový název)
-
Püha Tõnu kiusamine
-
Pokušenie svätého Tonyho
(festivalový název) -
Temptation of St. Tony, The
-
Pokušení svatého Antonína
(festivalový název)
Drama / Fantasy / Mysteriózní / Komedie
Estonsko / Finsko / Švédsko, 2009, 114 min
Režie:
Veiko ÕunpuuObsah
-
„V čase, kdy život je vpůli své pouti, jsem zabloudil, kolem byl hustý les, já z pravé cesty zabředl v houšť proutí.“ Citát z Dantova Pekla přesně uvozuje stav hrdiny filmu, manažera, stiženého krizí středního věku, jehož existence uprostřed materialisticky vyprázdněného, dekadentního světa novodobého estonského kapitalismu se krok za krokem začíná rozpadat.
Na počátku byl pes, omylem přejetý cestou z otcova pohřbu, a útěk do lesa, kde ho chtěl Toník ukrýt. Desítky uťatých rukou, které tu našel, byly ale jen začátkem jeho cesty ke kořenům vlastní morálky, začátkem fantaskní, halucinogenní odysey, během níž se ubohý Toník postupně vzdaluje konkrétním osobám a vztahům svého života a noří se hlouběji a hlouběji do (sur)reality symbolů a alegorií. Režisérova obrazově fascinující černobílá úvaha o skutečné povaze dobra je stejně intelektuálně stimulující jako hravě úsměvná a peklo, do nějž ústí, je nevyhnutelné. (Cinema Mundi) -
„V čase, kdy život je vpolou své pouti, jsem zabloudil, kolem byl hustý les, já z pravé cesty zabředl v houšť proutí.“ Citát z Dantova Pekla přesně uvozuje stav hrdiny filmu, manažera, stiženého krizí středního věku, jehož existence uprostřed materialisticky vyprázdněného, dekadentního světa novodobého estonského kapitalismu se krok za krokem začíná rozpadat. Na počátku byl pes, omylem přejetý cestou z otcova pohřbu, a útěk do lesa, kde ho chtěl Toník ukrýt. Desítky uťatých rukou, které tu našel, byly ale jen začátkem jeho cesty ke kořenům vlastní morálky, začátkem fantaskní, halucinogenní odysey, během níž se ubohý Toník postupně vzdaluje konkrétním osobám a vztahům svého života a noří se hlouběji a hlouběji do (sur)reality symbolů a alegorií. Režisérova obrazově fascinující černobílá úvaha o skutečné povaze dobra je stejně intelektuálně stimulující jako hravě úsměvná a peklo, do nějž ústí, je nevyhnutelné. (MFF Karlovy Vary)
Komentáře uživatelů k filmu (31)
-
Malarkey
Brutálně zvláštní, ale nebyla tam snad jediná scéna, která by neměla nějakou pointu a nebo jednoduše nedokázala zaujmout. Těch 114 minut pak probíhá hrozně dlouho, ale ve výsledku utečou neuvěřitelně rychle a nejzvláštnější na tom je, že ten příběh, ačkoliv ubíhá po kapitolách, vlastně nemá žádný hlubší smysl, prostě plyne a Vy scénu, co scénu nevíte, kam bude směřovat. A pokaždé se bude jednat o docela zásadní šok. Zvláštní. Překvapuje mě, že zrovna Estonci se do něčeho takového pustili, ale na druhou stranu, proč by ne. Každý národ má nějaký ty svoje úchyly.(13.4.2012)
-
Marigold
Černobílá surreálná metafora líčí v nelítostném světle soudobý svět manažerů a pravého ruského luxusu po estonsku. Rouhačsky prolíná novou verzi legendy o světci s nekompromisní absurditou a divácky nesmírně náročnou formou. Výsledkem je těžko přístupná, vnitřně ale velmi sytá a bohatá pavučina symbolů a významů. Běžným divákům vstup zakázán, filmovým úchylům vřele doporučen. [MFF KV 2010](5.7.2010)
-
Bluntman
(CINEMA MUNDI 2011) Nejlepší film z necelé dvacítky titulů, které jsem na letošním ročníku zhlédnul, je zároveň nejhůře převoditelný do slov. Nejde o to, že by se jednalo o tak nepřístupnou podívanou, ačkoliv je dobré vědět, do čeho se jde (název podle Dáliho malby, zároveň odkaz na duchovního, závěrečná dedikace mj. Buňuelovi). Spíš jde o to, že pokud se převede bohatá významová rovina do slov, ta vyzní banálně (např. úpadek duchovních hodnot v materiálním světě). Přitom POKUŠENÍ SVATÉHO TONÍKA se vyjadřuje prostřednictvím obrazů, které jsou evidentně inspirovány zásadními kinematografickými díly minulých dekád, což bezpochyby potěší nejednoho cinefila, kterému je blízká poetika Lynche, Herzoga, Pasoliniho, Buňuela... a tak by se dalo pokračovat v podstatě do nekonečna.(29.3.2011)
-
lenuse
Utrpení u Bazinků.(23.7.2010)
-
bassator
45th KVIFF 2010 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - Soutěžní sekce (Püha Tõnu kiusamine / THE TEMPTATION OF ST TONY / Pokušení svatého Toníka)(14.7.2011)
-
arie
Skutočne netuším, či som pri nejakom filme pocítil takú rôznorodú paletu pocitov ako pri mojom prvom stretnutí s estónskou kinematografiou. Akýsi hlbší zmysel sekvencií vo filme poznajú azda len sami tvorcovia, mne sa ho po prvom pozretí odhaliť určite nepodarilo, no celkové poňatie snímky na mňa zapôsobilo v nevídanej miere. To, do akej miery vo vás film vyvolá asociácie na iné kinematografické počiny, závisí len od rozsahu vašich filmových obzorov. Film, o ktorom sa ťažko píše, aby človek prezradil čo najmenej tajomstiev, ktoré skrýva, je pretkaný zmesou filozofických úvah, narážok na zväčša nezávislé trendy a autorských tvorcov (pri jednej scéne som si spomenul na Wendersove Nebo nad Berlínom), pripraví v záverečných minútach milé prekvapenie i pre priaznivcov brakovejšej formy kinematografie.(7.8.2010)
-
HenryS.
Tyjo, zdálo se mi to, nebo tu stihli citovat filmy z nejméně půlky dějin kinematografie? No, i když taky chápu ty, pro který to bylo utrpení. u Bazinků. P.S.: A soundtrack sháním moc, a budu za něj moc vděčný. Jo, a někdo kdo to viděl ve Varech, a pamatuje si úvod? Říkal někdo, proč to v Estonsku nemají rádi? Nějaké infos o tom?(11.3.2011)
-
Richie666
Původně mě překvapilo, jak moc (a v co?!) se druhá polovina snímku zvrhla. Ale ona se nezvrhla. "Pamatuj, Toníku: Stromy nejsou stromy a domy nejsou domy."(7.7.2010)
-
jhrasko
Každý správny filmový festival musí mať svoju najväčšiu bizarnosť. St.Tony vtipne pomenovaný Toník nemal (pre mňa) tento rok v KV konkurenciu. Podobne tak i hlavný predstaviteľ, ktorý i na náhodných okoloidúcich na uliciach KV posobil ako prízrak z inej planéty. Podobne bizarné nech je teda i moje hviezdičkovanie. P.S. Najhúfnejšie opúšťaný film festivalu (čo ma oprávňuje myslieť si, že som normálny - čítajúc si po sebe druhú vetu komentára). P.P.S. Najexkluzívnejšie použitie (a self zneužitie) motorovej píly v histórii.(6.7.2010)
-
Terva
Režie a scénář: Veiko Õunpuu. Kamera : Mart Taniel. Hudba : Ülo Krigul. Hrají : Taavi Eelmaa jako Toník. Někdy jsem si myslel, že i tvůrci jsou při natáčeí v delíriu a mají v sobě moc halucinogenních látek. Jinak, ale " ruce " pryč od negací, to není zápor, to je to, co udělalo z tohoto filmu unikát.(7.6.2011)
-
Aquarius
Ja som ten film videl ešte pred tým ako som ho videl.(12.10.2011)
-
KrajicHlad
Věty tohoto komentáře jsou směřovány k těm, kdo film zhlédli a hledají k němu přístup. Konfrontace odlišných vnímání může být prospěšná. Nabízím své… Pokouším se srovnat spatřené a uchovat si esenci toho, jak to na mě zapůsobilo. Nemohu jinak. // Bílé titulky na černém pozadí / Prvních pár minut mě hodně štvalo: Pohřební průvod s tak rozladěnou dechovkou, jakou byste nenašli nikde na světě, fádní krajina, ovšem s troskami (výtvarně zakomponovatelného) domu, elegantně oděný muž v popředí nesoucí kříž, žigulík, který se kousek odtamtud naprosto nepochopitelně rozfláká, ale oni jdou dál… Při trachtě přijde přeživší z havárky k baráku pozůstalých a chce si (samozřejmě zakrvácený a v nevábném oděvu) sednout do auta za miliony, které má čirou náhodou potahy z bílé usně (předtím ještě samozřejmě také „náhodou“ projde louží, která je v koleji vyjeté v bahně)… Zase další artistní jelimanina…!!! / Pak jsem tomu dal šanci. Tedy spíš film mně. Začal jsem vnímat kontrasty, které v dokonalých obrazech kamera přinášela. Stejně tak i precizně zpracovanou zvukovou stránku. Ošklivost často spjatou s chudobou (a zejména člověkem) a bezprostředně sousedící protikladnou dokonalost − materiální dokonalost. Boj o duši? Je možno dojít ke spáse, když se podílím na existenci zla? Je možné odčinit vinu? Návrat psa možnost nápravy nabízí. Za její nevyužití ovšem následuje odplata. Ani neposkvrněná čistota sněhu běh věcí nezvrátí − vinu nesejme (tato scéna je vskutku skvostným středobodem díla). Kvetoucí kočičky ale mohou stále ještě nechávat na pochybách − co když přece jen tato symbolická očista vykoupení přinesla? Nebo pouze vítají Krista přijíždějícího do Jeruzaléma a to nejhorší teprve přijde? Temná parafráze Poslední večeře je přesvědčivým stvrzením pádu. Není ochoten sdílet své tělo a ani nemá s kým. Nemá odvahu k oběti… Onen pohřeb z počátku je tedy pohřbem jeho vlastní duše. / Černé titulky na bílém pozadí(14.10.2010)
-
SjamK
-"Přišli jsme vám postavit ten plot." -"Jakej plot?" -"Jakej plot..." -"Ale já si žádný plot neobjednal." -"Ale my tu jsme, že? Nebo se nám snad snažíte naznačit, že tu nejsme?" -"Ne, to ne." -"Možná se snažíte naznačit, že neexistujeme? A tohle auto taky neexistuje." -"Já se nesnažím naznačit vůbec nic." -"Možná, že podle vás neexistuje ani země a nebe." -"S čím má tohle co společného?" -"Všechno se vším." -"To musí být nějaké nedorozumění..." -"Vypadá to, že on fakt žádnej plot nechce..." -"Ne, to nechci." -"Aha, aha. ...Asi si myslíte, že my nejsme lidi, co?"...(načež montéři odjíždějí)......Občas momenty jako tento - absurdní a útrpně vtipné. Zbytek filmu ale vůbec vtipný není. Bažina posetá usekanýma lidskýma rukama. Černý pes. Rozpadlý kostel. Jakýsi odporný zábavní podnik. Hnusná odlidštěná venkovní krajina. Lidská jatka. Naturalisticky morbidní poslední záběr už jsem rozhodně v jednom filmu viděla, je to ale jedno z těch vyobrazení, které svou schopnost šokovat neztrácí. __Bylo by odvážné tvrdit, že jsem tomuto filmu rozuměla (ostatně, pochybuji, že by toho byl někdo včetně autora vůbec schopný :-). Je ale nutné bezezbytku rozumět všemu a vždy? Někdy pouhé vidět je zážitkem nade vše. .......PS: Skvěle udělaný soundtrack.(31.8.2010)
-
Caym
Černobílá tragédie z dílny Veiko Õunpuu je surrealistickou mozaikou. Je noční můrou plnou symboliky. Je těžko stravitelnou náboženskou alegorií. Je černou road movie. Je cestou, ze které není návratu. Je šílenstvím, existenciálním dramatem, osudem vykořeněného člověka. Je místem, kde „stromy nejsou stromy a domy nejsou domy“.(1.5.2011)
-
Tery16
Nebudu předstírat, že jsem to pochopila .. nepochopila. Představitel hlavní role na otázku: "O čem to vlastně je?" nechtěl odpovídat. A já mám trochu pocit, že na tu otázku ani nelze odpovědět. Každý, ať si to vysvětlí po svém. Nikomu neberu, když si v takových bizarnostech libuje, můj styl to však není. Byla jsem v té menšině diváků v Karlových Varech, kteří vydrželi až do konce. Jsem ráda, že jsem to viděla celé, ale doufala jsem, že alespoň závěr mi něco řekne, přinese nějaké poselství ... nestalo se. Pokušení svatého Toníka je jedním z nejpodivnějších filmů, které jsem kdy zhlédla. V Estonsku prý lidé ten film nenáviděli, nedivím se jim ... já k němu necítím nenávist, jen se mi nelíbí, tedy až na scénu s novým plotem, ta je výborná, bohužel trvá jen několik desítek vteřin.(7.7.2010)
-
jamalka
Jakýkoliv smysl postrádající film, který na mě působí dojmem umění pro umění ( a to pouze v tom špatném slova smyslu).(11.7.2010)
-
Afterpoe
Jednoznačně nejlepší film, co jsem na festivalu měl tu možnost shlédnout. Po prvním promítání jsem prohlásil, že je tento snímjek pouhou manýristickou exhibicí, postradající obsah, který by mě někam vedl, kromě toho, že šokuje lépe vnímajícího diváka.. Nicméně po další projekci mi došlo, že toto Dílo má opravdu mnoho sdělných hlubin. Paráda. Kapitola 3 je pak pro mě nejlepší částí filmu. Silný a geniální zážitek. Doporučuji všemi prsty i na nohách.(10.7.2010)
-
GE3
Pitoreskni. Silene. Brilantni. A to jsem si myslel, ze aspon Estonci jsou normalni.(10.3.2011)
-
ipapuchalk
Rád bych dal lepší hodnocení, ale přes snahu o vstřícnost k uměleckému záměru a potěšení z několika vizuálně působivých momentů se mi tenhle kafkovský příběh nenápadného manažera ztrácel v množství významů a symbolů. Přiznávám, že chyba bude asi ve mně a tím že jak jsem starší, tak také línější přemýšlet...(17.4.2011)
-
Hank
Nejvíce znepokojivý a nejvíce nepochopitelný a taky patrně nejvíce opouštěný film v mém programu na MFF KV.(7.7.2010)
