Režie:
Zdeněk ZelenkaScénář:
Zdeněk ZelenkaHrají:
Martin Frič (a.z.), Milena Dvorská, Lubomír Lipský st., Iva Janžurová, Otakar Vávra, Jiří Menzel, Václav Vorlíček, Zdeněk Zelenka, Jiřina BohdalováObsahy(1)
Životní příběh výjimečné osobnosti československé kinematografie 20. století, který se uzavřel v srpnu 1968. Martin Frič (* 29. března 1902 – † 26. srpna 1968) byl jedním z nejvýraznějších československých filmových tvůrců 20. století. Jeho rozsáhlá filmografie čítá přes čtyřicet scénářů a režíroval řadu legendárních filmů, např. Osudy dobrého vojáka Švejka, To neznáte Hadimršku, Život je pes, Hej-rup!, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše, Škola základ života!, Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Kristián, Hotel Modrá Hvězda, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, Hvězda zvaná Pelyněk nebo Lidé z maringotek.
Režisér Zdeněk Zelenka se s Martinem Fričem nikdy nesetkal. Jeho osobní vzpomínka se váže až k Fričově smrti, tedy k srpnu 1968, kdy tento klasik českého filmu dobrovolně ukončil život. Právě tato osobní vzpomínka byla výchozím impulsem pro vznik dokumentárního filmu, který nesleduje pouze tvorbu a život této výjimečné umělecké osobnosti československé kultury, ale odhaluje – za pomoci pamětníků, spolupracovníků a kolegů – dosud zcela neznámý osud Martina Friče. Snímek uvádíme k připomenutí událostí 21. srpna 1968, které Martinem Fričem vzhledem k jeho vlasteneckému cítění hluboce otřásly. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy požil v té době již těžce nemocný Frič větší množství alkoholu, v jehož důsledku upadl do bezvědomí a krátce poté zemřel.
(Česká televize)
Recenze (26)
Jednoznačné zklamání. Než tohle, netočte raději nic. K čemu nám jsou ukázky z Fričových filmů a několik otřepaných historek? Je smutné, že taková osobnost jako Martin Frič se ani po čtyřiceti letech od smrti nedočkala seriózního zhodnocení ať už formou televizního dokumentu nebo knihy. Nezbývá než dál čekat a doufat. A rychle zapomenout na tento dokument. ()
Je ostuda, že se na ČT probrali s dokumentem o M.Fričovi až ke 40.výročí srpnových událostí. Nevadilo by to, kdyby se podle zahraničních vzorů (napadá mě třeba dvoudílný dokument Hitch: Alfred the Great) podařilo vytvořit komplexní portrét (vypravěč provádí životem, pamětníci přiblíží osobnost a filmoví odborníci styl, dílo a jeho přínos české kinematografii). Místo toho jsme svědky nahodilého slepence, v němž si těch pár pamětníků, kteří zbyli, nic moc zajímavého nepamatuje (až na manželku J.Sováka), filmovou vědu supluje publicista populárního magazínu a stopáž se natahuje nesmyslnými (rádoby emocionálními) klipy nastříhanými na písně z Fričových filmů. ()
Dokument nabízí zajímavé nahlédnutí do života a díla velkého českého režiséra Martina Friče. Oceňuji poměrně poutavou formu se spoustou ukázek z jeho filmů. Myslím, že stopáž, která je necelou hodinu je také ideálně zvolená. Co mi trochu vadilo, byl závěr. Když už vše vypadalo na pěkné zakončení, film náhle pokračoval dál. Záhadou mi zůstává, proč rozhovor s Otakarem Vávrou byl v černobílém provedení, zatímco všechny ostatní rozhovory byly barevné. Tento dokument jsem viděl na Zlínském filmovém festivalu 2008. ()
Dokument o jednom z našich největších filmových režisérů. Každý takový dokument zaslouží můj obdiv, není jednoduché v hodinové metráži dost dobře popsat životní osud Martina Friče, ale lidé kolem něj, kteří s nim točili nebo mu byli jiným způsobem nablízku, se toho zhostili moc dobře a od začátku popsali jeho životní osud, až ke tragické smrti. ()
Za předpokladu, že bych se chtěla cosi o životě a díle Maka dozvědít, nemohla bych si vybrat hůře. Odešla bych totiž políbena "moudrem" o kafíčku, které každičké ráno vyvářel Mac své ženě Suzanne Marwille - a to by bylo asi tak všechno. No, a pak samozřejmě točil s tou Bohdalovou a Sovákem, jinak to byly saláty. A toto všechno nám pověděly osoby z "nejpovolanějších", například Sovákova vdova nebo Iva Janžurová. WTF? Důležité je, že Menzel zřejmě hodně čte a rád nám to poví. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
-
Když dostal Martin Frič titul Národního umělce, poslal mu Jiří Sovák tento telegram: „Já sám tě milý Macu považuji za Národního umělce již dávno, jsem rád, že se strana a vláda ke mě připojila... (Sovák)“
(sator)
Reklama