Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Životní příběh výjimečné osobnosti československé kinematografie 20. století, který se uzavřel v srpnu 1968. Martin Frič (* 29. března 1902 – † 26. srpna 1968) byl jedním z nejvýraznějších československých filmových tvůrců 20. století. Jeho rozsáhlá filmografie čítá přes čtyřicet scénářů a režíroval řadu legendárních filmů, např. Osudy dobrého vojáka Švejka, To neznáte Hadimršku, Život je pes, Hej-rup!, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše, Škola základ života!, Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Kristián, Hotel Modrá Hvězda, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, Hvězda zvaná Pelyněk nebo Lidé z maringotek.
Režisér Zdeněk Zelenka se s Martinem Fričem nikdy nesetkal. Jeho osobní vzpomínka se váže až k Fričově smrti, tedy k srpnu 1968, kdy tento klasik českého filmu dobrovolně ukončil život. Právě tato osobní vzpomínka byla výchozím impulsem pro vznik dokumentárního filmu, který nesleduje pouze tvorbu a život této výjimečné umělecké osobnosti československé kultury, ale odhaluje – za pomoci pamětníků, spolupracovníků a kolegů – dosud zcela neznámý osud Martina Friče. Snímek uvádíme k připomenutí událostí 21. srpna 1968, které Martinem Fričem vzhledem k jeho vlasteneckému cítění hluboce otřásly. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy požil v té době již těžce nemocný Frič větší množství alkoholu, v jehož důsledku upadl do bezvědomí a krátce poté zemřel. (Česká televize)

(více)

Recenze (26)

Matty 

všechny recenze uživatele

Nositelé cen za celoživotní přínos se dojímají nad osudem největšího profíka mezi československými režiséry. Sice se dovíme, že si Frič odseděl pět měsíců ve vězení, že byl moc dobrým člověkem a svůj alkoholismus nedával na place znát, ale skutečně chceme tuto sortu informací slyšet o režisérovi více než osmdesáti mnohdy významných filmů? Těch pár nebulvárních, alespoň trochu hodnotných, byť nepřehledně řazených faktů, by vystačilo tak na 20 minut i s otravně dlouhými filmově-hudebními ukázkami. Raději než toto zoufalství doporučuji např. Fričovu legendu od Jaroslava Sedláčka v Cinemě ze srpna 2008. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Klasicky televizně nenápaditá poklona jednomu z nejlepších českých filmařů vůbec. Většinu času zabírá sestřih z Fričových nejznámějších filmů, který je prokládaný rozhovory s jinými umělci, či osobami jemu blízkými, a dobovými záběry z patřičných časů (např. srpen 1968). Největší výhrou jsou rozhovory s paní Annou Sovákovou, která dokument dokázala zpestřit informacemi, o kterých jsem nevěděl. ()

Reklama

Vraccas 

všechny recenze uživatele

Martin Frič, silná osobnost české filmové scény. To se nám snaží velikáni české kinematografie (Vávra, Menzel) říci skrze příběhy z Fričova života, znovu, znovu, znovu a znovu. Nicméně dokumentární hodnota nulová. Jedná se spíše o režisérovu filmografii doplněnou vtipnými historkami. Zpracování a výběr scén celkem na úrovni. Nicméně volba struktury neštastná, co se vlastně o Fričovy dovíme? ()

Historik 

všechny recenze uživatele

Jednoznačné zklamání. Než tohle, netočte raději nic. K čemu nám jsou ukázky z Fričových filmů a několik otřepaných historek? Je smutné, že taková osobnost jako Martin Frič se ani po čtyřiceti letech od smrti nedočkala seriózního zhodnocení ať už formou televizního dokumentu nebo knihy. Nezbývá než dál čekat a doufat. A rychle zapomenout na tento dokument. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Solidně zpracovaný dokument o jednom z největších předválečných režisérů, navíc pro mne se spoustou nových a někdy i překvapivých nejen statistických inforamcí. Některé filmové záběry z natáčení, abych se přiznal jsem viděl úplně poprvé. Velký prostor zde dostal především film Císařův Pekař / Pekařův císař (jeden z jeho technicky nejnáročnějších a nejnákladnějších filmů podobně jako kdysi třeba Jánošík) ale také třeba manželka Jiřího Sováka, jejíž muž byl s Macem velký kamarád a to už někdy od 58' roku. Celkový dojem 60%. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (1)

  • Když dostal Martin Frič titul Národního umělce, poslal mu Jiří Sovák tento telegram: „Já sám tě milý Macu považuji za Národního umělce již dávno, jsem rád, že se strana a vláda ke mě připojila... (Sovák)“
    (sator)

Reklama

Reklama