Nahá pravda

Krásný film, kde je zase jednou strašně moc vidět, jak je důležitá chemie mezi herci a samozřejmě i mezi herci a jejich režisérem. Leo McCarey ukazuje, jak je dokonalým režisérem pro komedii a jak dokáže vést hvězdy k tomu, aby vás skutečně bavily. Jedna z těch komedií, které jedou a nezastaví se a vás baví se dívat každou minutu. (19.08.2014)

Cary Grant naoko odcestoval na Floridu, ve skutečnosti ale zůstal doma v New Yorku, zřejmě z důvodu ve filmu nespecifikovaných záletů. Opálení, prozíravě získané v soláriu, přijde vniveč, když se od manželky dozví, že na Floridě celou dobu pršelo. Podezření z nevěry je na obou stranách, protože kolem Caryho ženušky Irene Dunne se podezřele točí těžkopádný učitel rétoriky. Rozvod je na spadnutí... O mylnosti tradované domněnky, že tato komedie "stvořila" Caryho Granta, jak ho známe z pozdějších filmů, se lze snadno přesvědčit nalezením třeba jen ukázek z jeho starších filmů. To, co se změnilo, je kontext a způsob, jak jeho výrazové prostředky využít v čistě komických scénách. To je, jak se zdá, opravdu zásluha režiséra McCareyho. Nahá pravda vznikla jako už třetí adaptace obnošeného námětu, ale i když se odehrává převážně v interiérech, má dost šťávy a rytmu, aby nepůsobila divadelně. I když nedosahuje bláznivosti Leopardí ženy ani sofistikovanosti Holiday, má nejméně pět scén, které si budu pamatovat vždy jen odsud. Ve dvou z nich figuruje talentovaný foxteriér v roli Mr.Smithe, psa, kterého si u soudu nárokují obě znesvářené strany. :-) I když se nemůžu zbavit dojmu, že dramaticky využitelnější by byla ta část děje, kterou film přeskočil (Cary Grant, který má být pryč a není by bezradně sledoval domnělé zálety své ženy a nespatřen by se jim snažil zabránit), je to stále solidní zábava a jedna z příležitostí ocenit u nás nepříliš známou Irene Dunne, schopnou herečku s nakažlivým smíchem. 70% (20.08.2010)

Nahá pravda po divákovi žádá nemožné: představit si, že by se nějaká žena na světě dobrovolně zbavila manželských okovů s Cary Grantem a vyměnila ho za nějakého Ralpha Bellamyho. Tůdle. Ale když se smíříte s tím, že v téhle premise tato komedie směřuje do žánru sci-fi, můžete si začít vychutnávat scény z manželského života, v němž se rozvádějící pár zasnubuje s jinými, provokuje, decimuje, hádá, usmiřuje, manipuluje, to vše s přesnými hláškami, mimickými hrátkami, vypointovanými řechtadly a chemickými explozemi. A scéna, kdy Cary otvírá dveře, aby se za svou chotí nenápadně vloupal, a zlotřilá kočka mu je z druhé strany zavírá packou, mě rozesmála k slzám. (04.12.2007)

LEND AN EAR, I IMPLORE YOU, THIS COMES FROM MY HEART: I'LL ALWAYS ADORE YOU, 'TILL DEATH DO US PART! Příjemná oddychovka s výtečným Carym. Filmeček je roztomilí a v některých scénách i vysoce vtipný, ale od chvíle, kdy Lucy přišla na banket za sestru Jerryho, tak jsem měl sto chutí ji dát facku. Zkazila na co přišla, i když to bylo ve jménu lásky. Hodně povedená byla scéna s komorníkem "Kato" a jeho jiu jitsu, následovaná trapným Jerryho rozsekáním se na židli. Další taková byla s Jerryho přítelkyní, která předběhla Marilyn Monroe o dobrých pár let a pak ještě scéna v Lucy-ině bytě, kde se všichni kluci setkali. Konec dobrý všechno dobré. (20.03.2017)

Zajímavý, svým způsobem bláznivý námět, u kterého mi ale něco našeptává, že měl Leo McCarey vsadit na podobnou kartu jako v následujících letech jeho kolegové z branže Hawks a Cukor - tj. postavit Carymu naproti Katharine Hepburn. Ti dva se s velkým úspěchem střetli ve známé hře "Philadelphia Story" a Katharinin cit pro sarkastickou komiku, respektive lišáckost by dle mého názoru vynikl i zde. Dobře je to například vidět na scéně sporu o "Smittyho" - měl bych aspoň ztíženou možnost v rozhodování, které postavě přát. (Podobná slova bych použil i na Rosalind Russell, která hlavní mužské hvězdě vzdorovala v "His Girl Friday".) Irene Dunne, ač mi její výkon výrazným způsobem nevadil, v tomto směru zaostává a snad poprvé jako vždy skvostný Archie tak nemá výrazného komediálního partnera. Ale i s jeho maličkostí je snímek i se sedmi křížky na hrbu stále svěží, což kdyby mi někdo řekl ještě před pár lety, samým údivem bych se s křečí smál. P.S. Nevím, jestli to byl jen můj dojem, ale tento film jako kdyby posloužil Billymu Wilderovi k inspiraci pro slavnou scénu u biografu v "Slaměném vdovci". (12.08.2010)