Zpátky doma

Chudý dobrosrdečný dělník v podání Zhao Benshana (kterého jste mohli vidět i na českých obrazovkách v hlavní roli Yimouova Happy times) slíbil svému kamarádovi, že v případě smrti jeho tělo dopraví do rodné vesnice. Smrt na sebe nenechá dlouho čekat, a tak se spolu s touto zvláštní dvojicí vydáváme na strastiplnou cestu napříč Čínou, potkáváme lidi dobrosrdečné i zlé, dojemné a smutné okamžiky se střídají s temi radostnými a plnými optimismu, a mě po dlouhé době zalil ten nepopsatelně krásný pocit, kdy doslova splynu s filmem, nevnímám nic než co se děje na obrazovce a je mi krásně... Vřele doporučuji (21.08.2008)

Hrozně hezký film ze života vyprávějící příběh člověka, který by se kvůli kamarádovi dokázal přetrhnout a to se v dnešním světě hrozně cení. Zajímalo by mě, jaký kamarád by to pro druhého udělal, to, co se děje v tomto filmu. Vidět tento film bylo totiž jako se dostat do nebe a sledovat tam příběh člověka, který už má pronajaté místo vedle Ježíše, protože nic jiného si nezaslouží. Ale pravda je taková, že takových lidí je stejně hrozně málo. I Číňan se dokáže chovat jako svině, takže všeobecný názor o Češích bych tolik nehrotil, protože věřím tomu, že každý je ve skrytu duše stejně svině a někdo je větší, někdo zas menší, ale každý to v sobě skrýváme, jen je otázka v jakém rozsahu. Zpátky doma je ale nádherný film, který si na nic nehraje, humor určitě precizně příběh vyšperkuje a hlavně se na něj skutečně hezky kouká. V tomhle filmu jsem vlastně viděl všecky druhy postav. Během dlouhé cesty jsem měl to štěstí vidět hodné i zlé a hlavně i člověka s chutí do života a takových je v dnešní době hrozně málo, a proč ? protože si počáteční depresi ve většině chce zvětšit ještě víc a víc ,a pak jsou z toho akorát tak sebevraždy a proč by člověk neměl být víc šťastný, než proto, že žije tam kde žije a má kolem sebe lidi které zná. Zpátky doma je příběh, který se nezapomíná a rozhodně mu nejde upřít radost ze života a nezničitelného přátelství, přičemž obě věci dnešnímu světu neskutečně chybí. (14.07.2009)

Rozhodně velmi netradiční road movie. Film o tom, že oddanost a přátelství (až za hrob) nejsou jen plané hodnoty a i sliby (zdánlivě obtížně splnitelné) založené na důvěře a opravdovém přátelství jsou závazné. Jejich splnění je pro čestného člověka samozřejmostí a také projevem úcty. Protože teprve až dojde na jejich plnění se projeví pravý charakter člověka. Dojemné, trochu smutné, trochu i veselé, ale hlavně pro mě srdeční záležitost. (28.02.2012)

Ve své podstatě roztomilý a naivní snímek, který nám ukazuje, kolik hodných lidiček ochotných pomoci je kolem nás, ačkoliv najdou se i zlí - viz vychytralý majitel restaurace. Na začátku stál nápad přepravy mrtvého kamaráda na vlastní pěst přes celou Čínu při nedostatku peněz. A od něho se odvíjí snaha scénáristy nalepit na něho co nejvíce nápadů a scén, které by daly možnost vzniku celého filmu. Snaha je to, zejména v první polovině, často upocená a neucelená, ale s postupem doby se začínají objevovat i nápady kupodivu vtipné (kupříkladu koulení mrtvého zaklíněného v obrovské pneumatice před sebou, závod s volem nebo originální snaha o sebevraždu zavěšeným balvanem) a tato netypická road movie dosahuje i své osobité poetiky, která vyvrcholila bohémskou jízdou na bagrech a náklaďacích, kdy si oba sympatické hrdiny přehazoval jeden stavař za druhým. Pořád si říkáte "to je ale blbost", ale díváte se dál, protože je to jiné, ulítlé a milé. Nakonec se to povedlo. Tak na 3.5/5. (03.01.2009)

Moc milá záležitost. Příběh co má na skladě humor, smutek i slzičky a přesto nepůsobí ani trošku debilně. Obyčejný člověk, který schytává rány osudu ze všech stran a přesto dál bojuje o to své. Kolik takových lidí je asi na světě ? Počítám, že hrozně moc a všichni takový by si zasloužili za svou vůli rvát se s nepřízní osudu minimálně pomník, ale ty jsou bohužel určený asi jen lidským odpadům nazývaný politici. Nevadí, je tu ještě jedna možnost pro všechny ty báječný lidi, co to nevzdávaj i když se na ně sype smůla ve všech podobách, ještě jsou tu knížky, hudba a hlavně filmy. Vlastně je to dobře, protože pomník je z chladného kamene a ten se k politikům na celým světě docela dost hodí. Zatímco upřimné umění je ze srdce a to k lidem jako je třeba hlavní hrdina tohoto příběhu sedne jak ke mě skvělá holka. Závěrem bych chtěl zmínit cyklistu, který je ve filmu sice cca 10 minut, ale to bohatě stačilo, aby z něj byla cítit ta ohromná radost ze života. Takže až mě zase začne mlátit osud svou tvrdou pěstí, vzpomenu si na toho cyklistu a osud pochopí, že se s tvrdýma ránama může jít akorát tak vysrat, ty totiž nakonec vždycky přebolí, ale radostné chvíle přetrvají na pořád. (14.10.2008)