Reklama

Reklama

Škola života

  • Velká Británie An Education (více)
Trailer 1

Divoké dospívání v divokých šedesátých. Píše se rok 1961 a atraktivní, chytrá, šestnáctiletá studentka Jenny (C. Mulligan) poslouchá desky Juliette Greco, ochutnává počátky ženství, sní o výjimečných zážitcích a životě zahaleném do cigaretového dýmu „gauloisek“. Vítejte v poválečném, předbeatlovském Londýně v době, kdy upjaté maloměstské poměry dávají jen stěží tušit, že zlatá šedesátá už klepou na dveře... Film je adaptací memoárů novinářky Lynn Barber. Do režisérské židle usedla dánská režisérka Lone Scherfig (Wilbur se chce zabít, Italština pro začátečníky) a scénář napsal známý spisovatel Nick Hornby (Všechny moje lásky, Jak na věc). (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (368)

katasta 

všechny recenze uživatele

Co na An Education oceňuji nejvíc, je samotný příběh - o dobré studentce, která má i přes přísné rodiče svou hlavu a jednoho dne jí přestane bavit studium a chce si užívat. Ještě jsem snad neviděla film s tak silným výchovným podtextem a tak si říkám, že by se tohle mělo pouštět puberťákům :oD Nicméně pokud bych měla posuzovat zpracování, pak je tu nejvýraznější ústřední dvojice - Mulligan, Sarsgaard, čimž to tak trošičku končí, takže velmi pěkný průměr :o) ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Veľmi príjemný, z veľkej časti romantický film. Výborne vykreslená atmosféra vtedajších rokov, spolu s výbornými hereckými výkonmi mali veľký podiel na tom, že romantická časť príbehu funguje naozaj bezchybne. Už samotný názov prezrádza dosť, takže asi v polovici filmu som si vravel, že je to až príliš dokonalé, príliš rozprávkové, že sa niečo stane. Ono sa naozaj stane a nie je to nič, čo by ste nečakali, alebo niečo, čo by vás malo šokovať. Jednoducho takýchto príbehov o naivných dievčatách už svet videl milióny a toto je jeden z nich. Pre dnešné dievčatá dosť poučné, pre nás ostatných príjemný film. Aj keď druhá polovica už romantická nie je, dovoľujem si to zaradiť do kategórie romantický a musím povedať, že ma film naozaj zaujal. 80%. ()

Reklama

playboxguest 

všechny recenze uživatele

Vůbec nechápu, jak tohle mohlo dostat nominaci za scénář, nebo nejlepší film. Vlastně jsem se celý film snažila přijít alespoň na jeden důvod, proč se ten film vůbec do oscarového klání dostal. To bylo tak málo dobrých filmů, že museli zaplnit hluché nominace balastem? Nemyslím si. No na nic jsem nepřišla ani po dvojím shlédnutí. Nebyla to vyloženě nuda, ale rozhodně se jedná o ničím nepřekvapující průměr, kde má být asi hlavním tahákem vztah dvou věkově vzdálených lidí. Zlaté obě Lolity, zlatý Bílý palác se Spaderem a Sarandon. To jsou filmy zajímavější a především lépe natočené. Ke Škole života už se nevrátím, jen to tápání 'proč' mi zůstane v hlavě... ()

nunka 

všechny recenze uživatele

Princ na bielom koni versus Oxford. Chvíľu som mala pocit, že severská režisérka ide na film viac rozprávkovo ako realisticky, čo v konečnom dôsledku neublížilo. Snílkovský počiatočný rozmer v priebehu filmu nabral správny spád, časom dozrel v jasnejšiu perspektívu a bolo veľmi príjemné sledovať ako sa s témou dozrievania režisérka citlivo a bez zbytočných klišé popasovala. Aj keď celý čas ide o hru emócií a rácia, celkovo to malo svoj štýl a patričnú melanchóliu. Navyše súhlasím s Jojineckom, Carey Mulligan asociuje Audrey Hepburn. ()

IQ Tiqe 

všechny recenze uživatele

Atmosféra 60. let a zpracování je na vysoké úrovni, od příběhu jsem možná čekal něco víc, moralizace se nenosí, ale stále se jedná o nadprůměr. Nenudil jsem se, spokojenost. 75% # pozn.: Pro zajímavost - jedný důvod, proč jsem se na tenhle film díval byla podoba carey na plakátu - připomínala mi Audrey Hepburn. ()

Galerie (100)

Zajímavosti (11)

  • Snímek se natáčel na jaře 2008 v Londýně, Oxfordu a Paříži. (POMO)
  • St John's, Smith Square bylo v roce1941 vybombardováno a jeho rekonstrukce nezačala dříve než v roce 1965 a dokončena byla až v roce 1969. Koncerty se tu tedy odehrávaly přibližně až o deset let později od doby, v níž se odehrává film. (hansel97)
  • Předlohou pro film se staly memoáry Lynn Barberové, známé britské novinářky píšící v posledních letech pro nedělník The Observer. Samotná Barberová skutečně v šedesátých letech vystudovala Oxford, po jehož absolvování publikovala sedm let v časopisu Penthouse a posléze například ve Vanity Fair či listu The Daily Telegraph. Proslula svými nesmlouvavě až agresivně vedenými interview. (curfew77)

Reklama

Reklama